Svatá Anežka Česká – Anežský klášter
V autentickém prostředí
Anežského kláštera, prvního kláštera klarisek v Čechách, založeného pravděpodobně roku
1231 sv. Anežkou Českou, dcerou krále Přemysla Otakara I., je zpřístupněna expozice středověkého a raně renesančního umění
Národní galerie v Praze.
Svatá Anežka Česká žila na začátku 13. století, kdy přišla na svět jako
nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. Její hluboký, niterný vztah k Bohu, vedl kroky
přemyslovské princezny až
za zdi kláštera. Místo světského bohatství dala přednost životu v chudobě, přijala řeholi sv. Františka, založila v Praze klášter klarisek a k němu přiléhající špitál. Později iniciovala i zrod jediného českého rytířského církevního řádu,
Křížovníků s červenou hvězdou.
Podle životopisců byla Anežka obdařena "
jasnozřivým viděním" a
mocí konat zázraky. Po 46 let života v klášteře byla oporou všem spolusestrám. Modlitbou doprovodila na věčnost všechny své blízké a zemřela v postní době, jak předpověděla, v pondělí 2. března okolo třetí hodiny odpoledne, ve věku asi 70 let. Od své smrti byla Anežka
ctěná jako světice. O její
svatořečení se však žádalo marně po 700 let. K potvrzení její úcty došlo po složitě dlouhém procesu
3. 12. 1874 papežem Piem IX. a k její kanonizaci 12. 11. 1989 papežem Janem Pavlem II.
Svatí Cyril a Metoděj – Cyrilometodějské pouti na Velehradě
Cyrilometodějská legenda je asi nejznámější moravskou legendou. Vypráví se v ní, že
kníže Rastislav vypravil
roku 862 poselství z Moravy k
byzantskému císaři Michaelovi III. Prosil, aby poslal někoho, kdo by jeho prostý lid vedl k pravdě a vyložil její smysl. Zároveň chtěl založit na Moravě první biskupství, nezávislé na franckém episkopátu. Císař pak nařídil
filozofu Konstantinovi, aby vzal svého
bratra opata Metoděje a vyslal je na Moravu, kam dorazili o rok později.
Oba
bratři ze Soluně však nepřicházeli jen jako věrozvěstové – Morava přijala křesťanství už dávno. V latinsky psané Kristianově legendě se dozvíme, že Morava přijala víru v Krista za časů slovutného učitele Augustina (na rozdíl od Čechů). Konstantin a Metoděj tedy
nepřicházeli jen hlásat novou víru, ale hlavně přinášeli první slovanské písmo, první překlad Nového zákona do staroslověnštiny a také staroslověnskou liturgii. Moravský arcibiskup Metoděj pokřtil českého knížete Bořivoje, a tím vytvořil zvláštní vztah mezi oběma zeměmi.
Velehrad patří k
nejvýznamnějším poutním místům v České republice. Chloubou farnosti je
barokní bazilika s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V roce 1927 byl udělen zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor).
Cisterciácký klášter založil roku
1205 markrabě Vladislav Jindřich, bratr krále Přemysla Otakara I. V roce 2019 byly na vstupní pilíře poutního areálu nainstalovány sochy sv. Cyrila a Metoděje.
Svatý Jan Nepomucký – Poutní kostel na Zelené hoře
Barokní
světec sv. Jan Nepomucký s
pěti zářícími hvězdami kolem hlavy s křížem a palmovou ratolestí v rukách, uctívaný jako mučedník zpovědního tajemství a ochránce mostů při povodních, je
jedním z nejznámějších českých zemských patronů. Po Evropě i zámoří jeho věhlas rozšířily jezuitské misie. Legenda říká, že král
Václav IV. ho dal mučit a utopit v řece (1393), když nechtěl prozradit královnino zpovědní tajemství.
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve
Žďáru nad Sázavou je národní kulturní památka zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO. Byl postaven na začátku 20. let 18. století a je nepochybně nejosobitějším dílem J.
B. Santiniho Aichla. Uprostřed kostela, ve vrcholu kupole, je vypodobněn
červený jazyk jako symbol Jana – mučedníka zpovědního tajemství. Objevuje se i ve tvaru lomených oken. Jejich umístění do kaplí nad vstupy připomíná
meč zasazený v pochvě. Jan nevyzradil zpovědní tajemství, jeho jazyk zůstal skryt v ústech právě jako meč v pochvě.
Proč byl oslavován právě světcův jazyk? Dne
15. dubna 1719 požádala pražská kapitula o
exhumaci ostatků Jana Nepomuckého kvůli svatořečení. Když se lékař snažil z lebky vysypat hlínu, vypadlo z lebky spolu s hlínou i cosi jiného –
měkká hmota načervenalé barvy. Profesor František Löw z Erlsfeldu pak potvrdil, že vzhledem k podobě, cévnatosti, složení a červené barvě se jedná o jazyk.
To, že nezetlel jako ostatní tkáně,
bylo považováno za zázrak, za důkaz toho, že Nepomucký byl světec a mučedník.
Ve skutečnosti došlo k nálezu světcova
kusu mozku. Podle vědců tkáň pro přečkání tří století nejspíš zmýdlovatěla přeměnou tělesného tuku či kvůli unikání plynů z bílkovin. Pro nalezený jazyk byl před rokem 1729, kdy byl
Jan Nepomucký kanonizován, vyroben
relikviář z drahých kamenů, smaltu a zlaceného stříbra.
Svatý Jan Sarkander – Relikviář s ostatky v katedrále sv. Václava
K
sv. Janu Sarkanderovi se váže legenda z roku 1620, kdy
Moravu plenili polští kozáci, lisovčíci. Z městských bran
Holešova podle ní tehdy vyšlo procesí v čele s Janem Sarkandrem, který přemluvil Poláky a svou náboženskou autoritou
útok zastavil. Podle historika Jiřího Fialy ale není příliš pravděpodobné, že procesí vedl sám Sarkander, spíše to byl holešovský zámecký kaplan Samuel Tuček. Sarkander byl po odvrácení útoku kozáků
obviněn, že o něm předem věděl. Byl vyslýchán a poté
umučen v
Olomouci.
Téměř okamžitě po své smrti začal být Sarkander uctíván, na Moravě vznikaly jeho
sochy a obrazy. Za blahoslaveného však byl prohlášen až v druhé polovině 19. století, svatořečil ho papež Jan Pavel II. v roce 1995. Pro
katolíky Sarkander představuje
vzorného služebníka Páně, kterého si Bůh vyvolil jako nástroj zkoušek i milosti.
V
katedrále svatého Václava v
Olomouci můžete navštívit
mauzoleum slavných biskupů. Opravou prošly kromě hrobky a sarkofágů také fresky, nábytek a sochy. Na jeho vznik a další opravy získala římskokatolická farnost peníze z norských fondů. Za Janem Sarkanderem se můžete vypravit i do
Holešova, kde mu v
červnu 2020
byla věnována samostatná
expozice.
Svatá Ludmila – Bazilika sv. Jiří
Manželka prvního historicky doloženého Přemyslovce, knížete Bořivoje I., matka knížete Vratislava I. a vůbec
první česká světice stála u počátků českého státu. Stala se
zakladatelkou vládnoucí dynastie a celý život se snažila ovlivňovat tehdejší politickou situaci a formování střední Evropy. Známe ji ale také jako babičku, která s láskou vychovávala svého vnuka, budoucího
svatého Václava, dbala na jeho vzdělání a předávala mu svou moudrost i zkušenosti. Po smrti byla pochována na
Tetíně, ale už po pár letech nechal kníže Václav přenést její ostatky do
svatojiřské baziliky na
Pražském hradě. Svatá
Ludmila se stala patronkou Čech a také ochránkyní rodin, matek, babiček a všech křesťanských vychovatelů.
Románská trojlodní
bazilika sv. Jiří na
Pražském hradě je
nejstarší dochovanou sakrální stavbou v Praze. Její bílé věže z pečlivě opracovaných opukových kvádrů výrazně zasahují do siluety hradního komplexu. V hlavní lodi jsou umístěny náhrobky členů knížecího rodu Přemyslovců. Další památkou na
sv. Ludmilu je
staroboleslavské Palladium. To darovala babička svému vnukovi
Václavovi a mariánskému reliéfu je dodnes připisována ochranná moc nad českými zeměmi.
Světice
zemřela násilnou smrtí, po té co ji její
snacha nechala uškrtit. Důvod nenávisti snachy ke tchýni pravděpodobně vzešel z rozhodnutí o tom, že to má být právě
Ludmila, kdo bude vychovávat její syny Václava a Boleslava. Mimo rozdílný přístup k výchově budoucích panovníků byla rozkolem mezi ženami i
rozdílná zahraničně politická orientace. Drahomíra si najala vikingské vrahy Gomona a Tunnu, kteří 15. září 921 o první vigilii noční, zbavili 61letou ženu života.
Kult svaté Ludmily se z
Prahy postupně rozšířil do celé Evropy a díky krajanům i dál do světa. Mezi desítkami kostelů a kaplí zasvěcených
svaté Ludmile najdete jak
starší kostely, jako je
novogotický chrám na pražském náměstí Míru, tak nové stavby, namátkou kaple v Andělské Hoře, v Babicích, Suché Lozi nebo kostely v Nižném Novgorodě či Oděse.
Svatý Václav – Dub sv. Václava ve Stochově
Stochov je město rozkládající se nedaleko
Nového Strašecí. Podle pověsti se zde roku
903 narodil
Svatý Václav. Jeho babička
svatá Ludmila zasadila v místech jeho narození
dub, který ve městě roste dodnes a
patří k nejstarším stromům v České republice. Jeho
babička Ludmila, třebaže byla bohabojnou a oddanou křesťankou, ctila i dávné tradice. Proto přikázala na počest prvorozeného vnuka, budoucího českého knížete,
zasadit na hradě mladý strom. Proutek prý zalévala vodou, v níž chůvy českého knížete koupaly. Byl nejstarším synem přemyslovského knížete Vratislava I., (který vládl po svém otci Bořivoji) a jeho manželky Drahomíry z rodu polabských Stodoranů.
Měl šest sourozenců, bratry Boleslava a Spytihněva a ze čtyř sester známe pouze jméno Přibyslavy.
Václav dospěl v panovníka, který chránil český národ před podmaněním od nepřátel, usiloval o mravní i kulturní povznesení Čech a dal důkaz naší rovnocennosti s ostatními zeměmi Evropy. Mezi jeho významné ctnosti patřila
silná vůle, hluboká zbožnost a mírumilovnost. Svým příkladem vedl lid z vlivů pohanství ke křesťanskému životu. Zaplatil za to životem u dveří
kostela sv. Kosmy a Damiana ve
Staré Boleslavi a po svém tragickém skonu se stal hlavním patronem naší země. Na
Pražském hradě se nacházel kostel Panny Marie, postavený za Bořivoje I. a
kostel sv. Jiří, budovaný jeho synem, o jehož dostavbu se postaral právě
Václav. Mezi těmito stavbami pak začal budovat
chrám sv. Víta, jako rozlehlou čtyřapsidovou rotundu. Pro tuto svatyni získal od krále Jindřicha I. darem
ostatek ramene sv. Víta.
Kníže
Václav měl ve zvyku účastnit se ve své zemi poutních slavností a výročí posvěcení kostelů.
Na svátek sv. Kosmy a Damiána byl proto pozván do
Boleslavova sídla, v jehož blízkosti stával původní kostel zasvěcený těmto mučedníkům. Po bohoslužbách se zdržel u bratra Boleslava, kde se zúčastnil hostiny a zůstal přes noc. Již při hostině byl prý varován přítelem, že se proti němu chystá úkladný útok. A skutečně
časně ráno 28. září 935 padl rukou vrahů svého bratra Boleslava. Ten svého bratra nechal zabít opět kvůli mocenským sporům. Zatímco odbojný Boleslav si představoval pro český stát větší nezávislost, mírumilovný
Václav razil poddajnou politiku vůči východofranckému vládci Jindřichu I. Ptáčníkovi.
Tři roky po vraždě bylo jeho tělo
převezeno ze
Staré Boleslavi do rotundy sv. Víta v
Praze. Brzy po založení biskupství v Praze v roce 973 byl pak
sv. Václav zapsán mezi světce.
Svatý Vít – Katedrála sv. Víta v Praze
Katedrála svatého Víta je největším a
nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se zde odehrávaly i
korunovace českých králů a královen. Je místem uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů.
Svatý Vít se narodil pravděpodobně roku
297 na
Sicílii. Zemřel v Římě roku 304. Když si tato dvě čísla porovnáme, zjistíme že mu mohlo být sedm let. To znamená zemřel pro Krista jako
dítko druhé třídy základní školy. Jeho otec ho svěřil kojné a domácímu učiteli. Ti Víta seznámili s Ježíšem. Když na císařský trůn zasedl Dioklecián, začala další vlna pronásledování. Do vězení se dostal i Vít. Jeho otec ho přemlouval, aby se zřekl své víry. Mohl se zříci přeci jen naoko, ale Vít neuposlechl.
Úcta ke svatému Vítu je impozantní. Jen v Evropě je sto padesát míst, kde jsou uchovávány jeho ostatky. Jedním z nich je i naše
Svatovítská katedrála v
Praze. Vít se stal patronem naší vlasti zásluhou
Karla IV. Část jeho
ostatků byla uchovávána (od roku 836) v klášteře Korvey nad Weserou, odtud
dostal jeho rameno svatý Václav a uložil ho v hlavním pražském kostele, nesoucím jeho jméno. Další ostatky přinesl do Prahy
Karel IV. (1355)
z Pavie.
Svatý Vojtěch – Břevnovský klášter
Tento
první mužský benediktinský klášter v Čechách, ležící na polovině cesty mezi
Pražským hradem a
Bílou horou, založili 14. 1.
993 pražský biskup Vojtěch a český kníže Boleslav II. Podle legendy se název kláštera odvozuje podle
břevna, které leželo ve studánce, u níž se Boleslav s Vojtěchem setkal.
Svatý Vojtěch byl nejvýznamnějším členem
rodu Slavníkovců. Žil velice asketicky, o stravu a majetek se dělil s chudými a potřebnými. Záhy
začal podnikat i misijní cesty do Polska a tehdejších Uher (dnešní Maďarsko), kde pokřtil pozdějšího svatého krále Štěpána. Zemřel
mučednickou smrtí na území Pruska 23. dubna 997. Podle legendy byl zbit pádlem a ubodán oštěpy poté, co nevědomky vstoupil na posvátné území pohanů. Prvním arcibiskupem v Hnězdně se stal Vojtěchův bratr Radim (Slavníkův levoboček), řeholním jménem Gaudencius.
Svatá Zdislava – Bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy
V prostorách
kláštera v
Jablonném v Podještědí budují dominikáni "centrum pro rodinu", které nese
jméno Paní Zdislavy. Jablonné, jako jedno z historicky nejstarších měst českého severu, bylo odedávna správním střediskem panství se soustředěním obchodu i řemesel.
Zdislava se
narodila kolem roku 1220 v rodině Přibyslava z Křižanova, brněnského purkrabího a purkrabího na hradě
Veveří, a Sibyly, královské dvorní dámy. Mladá Zdislava se pravděpodobně mezi léty 1235–1240 seznámila a
provdala za Havla z významného rodu Markvarticů. Havel z Markvarticů byl stejně jako Zdislavin otec
vysokým královským úředníkem, diplomatem a rytířem v královské družině na dvoře Václava I. Po svatbě se Zdislavou se usadil na severu Čech, kde založil své sídelní
město Jablonné a strážní hrad Lemberk. Krátce po roce 1250 povolal do Jablonného dominikány, pro které nechal postavit při samém okraji města
klášter s kostelem. Zdislava
předčasně zemřela v roce 1252 a byla pochována v klášteře v
Jablonném.
Během svého života
proslula dobročinností, milosrdenstvím i schopností uzdravovat. Stala se
léčitelkou nemocných, ochránkyní chudých a opuštěných, zejména v dobách válečných nepokojů. Přestože byla krátce po své smrti označována za svatou,
oficiálního potvrzení kultu se dočkala teprve ve 20. století. Dne 28. srpna 1907 byla papežem Piem X. blahoslavena a 21. května 1995 papežem Janem Pavlem II. svatořečena.
Svatý Kliment Orchidský – Hradisko sv. Klimenta
Svatý Kliment Orchidský byl jedním z žáků sv.
Cyrila a Metoděje. Po
vyhnání z Velké Moravy se stal biskupem v bulharském Ochridu. Pocházel ze Slovany obývaného území Makedonie a následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy. Po smrti svatého Metoděje a vyhnání jeho následovníků knížetem Svatoplukem z území Moravy odešel spolu s ostatními na krátkou dobu do
Bělehradu pod ochranu bulharského vazala knížete Radislava, který jej později poslal společně s dalšími žáky věrozvěstů, např. svatým Naumem, do tehdejšího hlavního bulharského
města Plisky, kde vytvořili známou Plisecko-preslavskou literární školu.
Hradisko svatého Klimenta (Klimentek) je poutní místo, národní kulturní památka a
archeologická lokalita, která se nachází v nadmořské výšce 461 m na jihozápadním vrcholku
Chřibů, 4 km severozápadně od obce Osvětimany. Každý rok se zde koná pouť na svátek Seslání Ducha svatého.
Svatý Norbert – Klášter premonstrátek v Doksanech
Chcete se dozvědět více o premostrátech, jejich historii a v neposlední řadě o přísném
řeholním životě řádových sester? Pak neváhejte a navštivte jedinečnou památku svého typu, klášter premonstrátek v Doksanech. Sestry premonstrátky si zvolily starý
klášter v Doksanech za své sídlo. Dnes tu po četných rekonstrukcích žijí celkem čtyři sestry, jejichž
náplní života je víra, modlení a práce (vaření, praní, uklízení, práce na zahradě) péče o kostel, šití liturgických oděvů, pěstování léčivých bylin a následná výroba
čajových směsí či bylinných likérů.
Svatý Norbert se narodil mezi roky 1080 a 1085 v Xanten (100 km. severně od Kolína nad Rýnem). Norbert byl jako mladší syn podle tehdejšího zvyku zasvěcen Pánu – stal se kanovníkem xantenské kapituly. Jeho povinností sice bylo zpívat Boží chvály v chóru kanovníků, ale nevzdal se světského života. Později se pro své schopnosti dostal ke dvoru kolínského arcibiskupa Bedřicha a posléze ke dvoru císaře Jindřicha V.
Doprovázel císaře do Říma, kde byl Jindřich r.1111 korunován papežem Paschalem II. Císařovo násilné vystoupení proti papeži kvůli boji o investituru se Norberta hluboce dotklo a bylo jednou z příčin jeho obrácení. V létě roku 1115
omráčil Norberta jedoucího
v bouřce na koni blesk. Tento zážitek ho ovlivnil natolik, že se z Norberta z Xanten stal niterný, pokorný kajícník, který od té chvíle zcela změnil svůj život.
Dal se
vysvětit kolínským
arcibiskupem na kněze a putoval od nynějška jako kazatel zemí a hlásal horlivě slovo Boží. V roce 1118 rozdal celý svůj majetek a odebral se do St-Gilles v jižní Francii, kde se zdržoval papež Gelasius II. Od něho dostal Norbert
oficiální dovolení působit jako hlasatel víry. Přílišná námaha spojená s úmornou apoštolskou činností způsobila, že jednoho dne těžce onemocněl a byl tak donucen přerušit misijní činnost. Po uzdravení se uchýlil r. 1120 s několika svými žáky a se svým nejlepším přítelem Hugem z Cambrai-Fosses na osamělé místo v blízkosti Laonu, severozápadně od Remeše.
Malé místo Prémontré, kde se muži usadili, se mělo stát zárodkem
premonstrátského řádu. Roku 1627 byly jeho ostatky převezeny do
premonstrátského kláštera na Strahově v Praze.
Svatý Prokop – Sázavský klášter
Pocházel z
české zemanské rodiny. Narodil se v
Chotouni mezi
Českým Brodem a
Kouřimí, na zemanské tvrzi. Datum není spolehlivě známé, mohlo to být kolem roku
985. Vzdělal se ve staroslověnštině asi už u některých kněží a na
Vyšehradě. Podle některých zpráv byl určitou dobu někde ve slovanském klášteře v Uhrách, kde se zdokonalil v slovanské liturgii. Nakonec se stal benediktýnem a dostal povolení k poustevničení. Usadil se v
sázavských lesích, kde kolem jeho jeskyně vznikla poustevnická osada.
Kníže Oldřich si jej zvolil za rádce a svým majetkem mu přispěl v roce 1032 k založení
kláštera. Prokop v něm udržoval slovanskou liturgii. Jako opat řídil své mnichy pravidlem pokory a zásadou: "
Modli se a pracuj!" jeho úsilím bylo: "Vše pro Boha!" Byl vlídný a štědrý a úspěšně bojoval proti zlu a ďáblovým pokušením.
Podle pověsti uměl svatý Prokop činit
zázraky a uzdravovat nemocné. K jeho nejznámějším kouskům patří orba s čertem v pluhu. Tak prý vyoral
Čertovu brázdu. Jde o obrovský příkop o déce 21 kilometrů, který je 14 až 20 metrů široký. Blíže ku pravdě bude poznání archeologů, že tajemnou cestu stavěli naši předkové již v mladší době kamenné, tedy před více než 6000 lety.
Třetí nejstarší mužský klášter v Čechách se nachází v místě, kde se na začátku 11. století v jeskyni nad
řekou Sázavou usadil poustevník jménem Prokop. Časem kolem sebe shromáždil komunitu poustevníků, která se kolem roku
1032 díky přemyslovským knížatům Oldřichovi a jeho synovi Břetislavovi proměnila v
benediktinský klášter. Zvláštností kláštera bylo po celé 11. století slovanská liturgie. Klášter tak navázal na někdejší dědictví věrozvěstů
Velké Moravy sv. Cyrila a sv. Metoděje. Slovanští benediktini v
Sázavě vytvořili řadu významných slovanských písemných památek. Klášter proslul i jako místo, kde
chudí a nemocní nacházeli zastání a uzdravení.