Řadu dříve
nepřístupných míst jste mohli navštívit až po roce 1989, protože předtím ležely v hraničním pásmu. To zasahovalo přibližně 10 až 15 kilometrů od státní hranice směrem do vnitrozemí a spolklo tak celou řadu dnes oblíbených
výletních míst.
Bismarckova rozhledna
Teprve v roce 2005 zjistili mnozí obyvatelé
Chebu, že kousek od města mají rozhlednu. A ne ledajakou!
Bismarckova rozhledna, postavená roku 1909 na místě starší dřevěné vyhlídkové věže, byla jednou ze stovek věží a mohyl, postavených na počest
německého kancléře Otty von Bismarcka. Leží necelý kilometr od česko-německých hranic, a tak se po druhé světové válce proměnila v pozorovatelnu pohraniční stráže; okolní svět na ni zkrátka zapomněl a vysoké stromy v okolí se postaraly o zbytek. V roce 2005 se
Bismarckova rozhledna dočkala rekonstrukce, je přístupná
celoročně a zdarma a otvírá se z ní hezký výhled na
město Cheb,
vodní nádrž Skalku, pásmo
Krušných hor i do Německa.
Poprvé se otevřela lidem v říjnu roku 1909, avšak nesklízela jen úspěchy – u českých vlastenců
budila nevoli kvůli aktivitám Všeněmecké strany a jejímu pojmenování po Bismarckovi. Věž nese řadu
germánských mytologických symbolů. Zajímavé jsou například dveře či runové nápisy a znaky, které uvidíte při stoupání po schodišti uvnitř věže. Stavba byla také využívána k
oslavám Bismarckových narozenin a slavnostem slunovratu, a to až do konce 2. světové války. Pak byla od vnějšího světa odříznuta, když se stala součástí "zakázaného pásma".
Podobný osud sdílel i nedaleký
poutní areál Maria Loreto ve Starém Hrozňatově, kdysi jedno z nejnavštěvovanějších
poutních míst široko daleko. V „péči“ minulého režimu se proměnilo v ruinu, dnes zásluhou starých rodáků, Čechů i Němců,
opět vzkvétá.
Dobře utajené Podyjí
Do pohraničního pásma spadalo téměř celé území dnešního
národního parku Podyjí. Podívat jste se mohli jen na
zámek Vranov nad Dyjí, ale na
Hardeggskou vyhlídku, ke
zřícenině Nového Hrádku nebo do
údolí Dyje se zkrátka nesmělo. Také na
vinici Šobes, jednu z nejstarších a nejznámějších
viničních tratí v Česku, jezdívali zemědělci jen na zvláštní povolení a nakonec se na ni téměř zapomnělo.
Dnes se sem dostanete buď po takzvané
staré Římské cestě z
Podmolí nebo z
Hnanic. Staré časy dosud připomínají například fragmenty
hraničních zátarasů u Čížova anebo
bývalé vojenské cvičiště u Mašovic.
Další zajímavostí jsou
houpací mosty nad řekou Dyjí, pozůstatek po
pohraničnících z komunistické éry. Metoda ostrahy hranice i samotná konstrukce mostů jsou
dílem sovětských inženýrů.V roce 2002 je poškodila povodeň, ty dnešní jsou již moderní.
Kolonáda na Reistně
Ani cestování po
Lednicko-valtickém areálu nebylo tak jednoduché jako dnes. Své by o tom mohla vyprávět
kolonáda na Reistně, kopci nad
Valticemi, z něhož je pěkný výhled široko daleko. Po roce
1945 sloužila pouze jako pozorovatelna pohraničníkům, oprav a zpřístupnění se dočkala teprve po roce 1989.
Na
vyhlídkovou střešní terasu se sice podíváte jen v hlavní sezoně, ale výhled je hezký i z míst o pár metrů níž. Jak vypadala ostraha hranic země sevřené v
ostnatých drátech vám názorně ukáže blízké
Muzeum železné opony.
Vojenské prostory, Milovice a Ralsko
Po roce 1989 bylo zrušeno několik vojenských prostorů. Často se na ně vzpomíná v souvislosti se sovětskými vojsky, která je obsadila při invazi v roce 1968, ale například
vojenský újezd Mladá s vojenským výcvikovým prostorem
Milovice severně od
Lysé nad Labem nebo
vojenský výcvikový prostor Ralsko u
Mimoně vznikly coby vojenská cvičiště ještě za Rakouska-Uherska. Vzpomeňte si na to, až se pojedete podívat třeba do
dětského zábavního parku Mirakulum nebo do
rezervace divokých koní, zubrů a praturů.
Mezi
nepřístupná místa také patřily například
zřícenina hradu Ralsko,
obří vojenské letiště Hradčany anebo
Polomené hory a
Hradčanské stěny s
jeskyní Psí kostel, romantická oblast vymezená
Máchovým jezerem,
údolím řeky Ploučnice a silnicí
Hradčany–Břehyně.
Zakázaná místa Šumavy
Šumava patřila za minulé éry k
neprostupným místům a na mnohé dnes oblíbené turistické cíle bylo možné běžnému člověku pohlédnout
až po roce 1989. Tak například obce jako
Bučina nebo
Knížecí Pláně byly srovnány se zemí, zapovězeno bylo
Prášilské jezero,
jezero Laka i
Plešné jezero. Všechna tato místa ležela v pohraničním pásmu a turisté k nim nesměli.
Dalším přísně střeženým místem byl
Poledník, kde na konci 60. let 20. století vznikl areál, který sloužil armádě jako základna pro sledování leteckého a pozemního provozu v sousedním Německu a jako
odposlechová stanice a rušička televizního i radiového signálu vysílačů umístěných za našimi hranicemi.
Také na
horské túry po pohraničním hřebenu měli lidé na dlouhou dobu zapomenout. Zapovězena byla druhá strana
Lipenského jezera, hora
Smrčina,
Plechý,
Třístoličník, Nové Údolí, okolí
Strážného,
Březník, okolí
Prášil a
symbolem rozděleného světa se stala Železná Ruda. Tady končila železniční trať;
nádražní budova v Alžbětíně, kterou prochází státní hranice, byla legendou, o níž se sice vědělo, ale dostal se sem jen málokdo. Dnes je zde
Evropské informační centrum Šumavy a vlaky zde opět jezdí na obě strany.
Znovu objevené Brdy
Ještě déle než
Šumava byly před turisty uzavřené
Brdy. V roce
1926 byl na území středních Brd zřízen
vojenský výcvikový prostor, který se v roce
1950 stal
vojenským újezdem s výcvikovým prostorem Jince. Tím byla zdejší příroda na 65 let téměř zakonzervována. Až v roce 2007 byly veřejnosti o víkendech a svátcích zpřístupněny některé okrajové části vojenského újezdu, který k 1. 1. 2016 přestal de facto existovat (až na malé části) a jeho území se spolu s přilehlými přírodně zajímavými oblastmi stalo
Chráněnou krajinnou oblastí. Za několik let své existence doznala
CHKO Brdy mnoho změn – bylo zde vyznačeno mnoho stovek kilometrů
tras pro pěší a cyklisty, o prázdninách a víkendech zajíždějí k Brdům
turistické autobusy z
Prahy,
Plzně a Příbrami (na
Orlov a
Míšov), vznikla zde muzea a expozice zdejší
přírody. Nechybí ani zajímavé
naučné stezky.
Další zakázaná místa
Ačkoli hrad Grabštejn ležel ve zdánlivě bezpečném Trojzemí, tedy v místě, kde se setkávaly hranice Česka, Německa a Polska, po zestátnění v roce 1945 se stal součástí vojenského prostoru. Armáda hrad využívala až do roku 1970, první návštěvníci se sem podívali až v roce 1993.- Nejvyšším vrcholem Českého lesa a zároveň neodmyslitelným symbolem krajiny v okolí Domažlic je Čerchov (1042 m n. m.). V roce 1950 vrchol Čerchova obsadila vojska pohraniční stráže, která na něj ani do jeho blízkosti nepustila nikoho až do roku 1989.
- Tajemným a nepřístupným místem byly i dva velké areály v Praze-Karlíně, Kasárna Karlín a Invalidovna.