Připomeňte si 100 let Velké Prahy pěknou procházkou

Hlavní město Praha bylo od 1. ledna 1922 nově rozděleno do 19 obvodů. Za společnou správu města zodpovídalo stočlenné ústřední zastupitelstvo a městská rada v čele s primátorem Karlem Baxou. Ve Velké Praze tehdy žilo na 676 000 obyvatel a město se rozkládalo na území o velikosti téměř 172 km čtverečních. Od té doby také město získalo oficiální název Hlavní město Praha.
 

Praha I. až V. – Staré Město, Nové Město, Malá Strana, Hradčany a Josefov

Původní „královské hlavní město“ spojovalo od roku 1784 těchto pět čtvrtí. Dnes městský obvod Praha 1 byl rozdělen římskými číslicemi na pět částí: Staré Město, Nové Město, Malou Stranu, Hradčany a Josefov. Nacházejí se zde notoricky známé památky a městská zákoutí, jako je Pražský hrad, Nový Svět, Staroměstské náměstí s orlojem, Židovská čtvrť, Karlův most, Kampa, Malostranské náměstí a řada dalších míst, která není třeba blíže představovat.
 

Praha VI. a VII. – Vyšehrad, Holešovice a Bubny

Městské části Vyšehrad (dnes součást Prahy 2), Holešovice a Bubny (dnes Praha 7) byly k Praze připojeny roku 1884. Dominantou Vyšehradu je bazilika sv. Petra a Pavla a hřbitov Slavín, kde odpočívá řada českých osobností. Kdo se pustí do pořádné procházky po byvší pevnosti mohou ho překvapit úzké a tmavé průchody původními bastiony, jaké se dají najít například mezi ulicemi Lumírova a U Podolského sanatoria. Krásná je také Cihelná brána, jíž končí Vratislavova ulice. Pod Vyšehradem se pak nachází řada kubistických vilek i činžovních domů.

Tvář Holešovic poznamenala asanace od konce 50. do začátku 80. dvacátého století. Dnes jsou Holešovice „bohémskou“ čtvrtí, kterou tvoří propletená a řetězená šnůra galerií, muzeí, divadel, kaváren, restaurací, hudebních klubů, kreativních studií a hybridních kulturních prostorů. Holešovice rozděluje na dvě poloviny ulice Argentinská a nádraží Praha-Bubny. Východní strana Holešovic se přimyká k řece Vltavě, naleznete zde největší pražský přístav (a vůbec největší na řece Vltavě), krásnou moderní zástavbu i staré industriální budovy s geniem loci.

Bubny jsou bývalá vesnice severně od centra Prahy. Jádro zástavby se rozkládalo na levém, severním břehu Vltavy v úrovni ostrova Štvanice v místech dnešního Nábřeží Kapitána Jaroše. Mezi novodobé památky patří Památník Šoa na nádraží Bubny, která připomíná židovské transporty organizované za II. světové války právě z tohoto nádraží.
 

Praha VIII. – Libeň, Střížkov, Kobylisy, Troja a Bohnice

Libeň patřila za první republiky k průmyslovým perifériím Prahy. Její domky, dvory a tovární objekty ale postupně ustupují moderní zástavě. Zajímavostí je, že Libeň byla připojena k Praze jako poslední čtvrť před vznikem Československa, a to roku 1901. Do starých zákoutí Libně se dostanete například na Labuťce, v nouzových koloniích Na Kotlasce a Na Hájku či v uličce Na hrázi, kde to miloval Bohumil Hrabal. Chloubou Libně je park Podviní či rokokový zámeček.

Jak to kdysi vypadalo na Střížkově vám přiblíží památný Střížkovský dvůr, rozlehlá barokní usedlost, kde se v současné době nachází Restaurace Svatojánský Dvůr. Stejně tak vás možná překvapí i vesnická památková zóna Staré Bohnice při ulici Bohnická, kde najdete vesnickou náves, bohatě zdobený barokní statek a kostel sv. Petra a Pavla.

V Kobylisích se projděte krásným Čimickým hájem, který vás dovede před brány trojské Botanické zahrady v ulici K Pazderkám. Název obce Troja původně příslušelo pouze zámku postavenému v letech 1683-1692, osada dostala tento název teprve v 18. století. Žili zde rybáři, bývala tu i kovárna a postupně tu vyrostly zemědělské usedlosti obklopené vinicemi, solitérní vily a domky. Velkostatkář Alois Svoboda věnoval roku 1922 pozemky v Troji s tím, že na nich má být vybudována zoologická zahrada.
 

Praha IX. – Vysočany, Prosek a Hloubětín

Několik bývalých dělnických a továrních osad se proměnilo v příjemné městské čtvrti. Nejcennější historickou památkou dnešní Prahy 9 je trojlodní románská bazilika sv. Václava na Proseku, podle pověsti založena Boleslavem I. v roce 970. Současnou dominantou jsou moderní stavby ve Vysočanech v čele s O2 Arenou, dějištěm desítek sportovních a kulturních událostí. S řadou zajímavých zákoutí vás seznámí naučná stezka Vysočany–Prosek–Střížkov; vede městskými ulicemi i zajímavou oblastí Proseckých skal s řadou nepřístupných podzemních prostor, kde ještě za první republiky bydlely rodiny chudých dělníků.

Praha X. – Karlín

Karlín byl založen roku 1817 a pojmenován byl na počest manželky císaře Františka I. Karolíny Augusty. Roku 1847 zde byla postavena první pražská plynárna, která zásobovala svítiplynem 200 lamp v centru města. Po zbourání městských hradeb v 70. letech 19. století patřily pozemky v dnešním Karlíně k nejlevnějším. Proto zde také vyrostla řada průmyslových závodů a obytných domů. Nejznámější historickou památkou Karlína je kostel sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí, vysvěcený při příležitosti milénia příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu. Duch starého Karlína na vás dýchne na půvabném Lyčkově náměstí, které připomíná spíše francouzský park. Nepřehlédnutelná je zde také krásná secesní budova základní školy z roku 1904. Zapomenout nemůžeme ani na karlínskou Invalidovnu, rozsáhlý barokní objekt postaven v letech 1731-1737 pro válečné invalidy.
 

Praha XI. – Žižkov, Hrdlořezy a Malešice

Svérázná pražská čtvrť Žižkov bývala v minulosti čtvrtí převážně chudších obyvatel Prahy. Stavitel Karel Hartig zde v 19. století stavěl rychle a levně nekvalitní domy, na které se používala i zemina z výkopů… I když byla zástavba Žižkova převážně obytná, přesto i zde v menší míře vznikala průmyslová výroba – například kapslovna, plynárna a další menší provozy. Žižkováci vždy byli na svoji čtvrť hrdí a nazývali ji Republika Žižkov, což bylo i patřičně označeno na hraničních domech čtvrti. Za duchem pravého Žižkova se vydejte do spletence ulic u Havlíčkova náměstí, ke kostelu sv. Prokopa a určitě nezapomeňte navštívit ukrytou Rajskou zahradu s vodní kaskádou, želvou a nádherným výhledem.
 
Pražská obec s hrůzostrašným názvem Hrdlořezy své jméno odvozuje od zavraždění šlechtice Kapra z Kaprštejna, kterému jeho vrah a sok v lásce Adam Zapský ze Zap podřízl u místní studánky hrdlo. Navíc po bitvě na Bílé hoře získal Kapr majetek pana Zapského, což bylo dalším motivem k hrůznému činu. Za ten byl také dopaden a sťat na nádvoří Pražského hradu. V minulosti vedla Hrdlořezy hojně využívaná cesta z Prahy do Kolína. Lokalita byla díky své nepřehlednosti a kopcovitému terénu ideálním rejdištěm pro lapky a loupežníky. Ti terénu využívali k přepadávání kupeckých vozů i panských a měšťanských kočárů… Skromné zbytky původní historické zástavby připomíná zvonička v ulici Hrdlořezská a původní je také ovocný sad zvaný Třešňovka.
 
V roce 1922, kdy se Malešice staly součástí Prahy XI., měly cca 1400 obyvatel. Šlo o okrajovou čtvrť vesnického charakteru, která si svůj ráz uchovala až do konce 50. let 20. století, kdy začala výstavba panelového sídliště pro tisíce lidí. Historií Malešic si projdete díky Naučné stezce sv. Josefa, krásná je i botanická zahrada SOŠ Malešice.
 

Praha XII. – Královské Vinohrady

Název Vinohrady vznikl podle vinohradů zakládaných na popud Karla IV. po založení Nového Města. Vinice postupem let upadaly, takže v 18. století se na jejich místě již nacházely různé usedlosti a letohrádky. V červnu 1849 byly na základě gubernálního nařízení sloučeny usedlosti za branami Nového Města. Tím vznikla samostatná obec Vinohrady, zhruba v rozsahu dnešních Vinohrad a Žižkova, již roku 1879 povýšená na město. Nutno dodat, že toto nové město se stalo čtvrtým největším v českých zemích. A tomu odpovídala i honosná výstavba v této dodnes luxusní čtvrti. Při procházce Vinohrady se zastavte na náměstí Míru s kostelem sv. Ludmily, Národním domem a Vinohradským divadlem. Krásná je také Vinohradská tržnice, vodárenská věž, Gröbova vila v Havlíčkových sadech, vyhlídkový pavilon Mlíkárna v Riegrových sadech či Kotěrova vila.
 

Praha XIII. – Vršovice, Záběhlice, Hostivař a Strašnice

Vršovice patří mezi nejstarší obce dnešní metropole – první písemná zmínka o nich pochází již z roku 1088. Původ názvu obce není úplně znám. Buď může být odvozen od významného rodu Vršovců, nebo se také spojuje s vršemi – nádobami, které údajně používali místní rybáři při lovení ryb. Významný byl pro Vršovice rok 1866, protože se obyvatelé konečně dočkali obecních hodin. A roku  1888 dokonce elektrické tramvaje. Mezi nejstarší zástavbu patří kostel sv. Mikuláše (postaven na základě kaple z roku 1000), ulice Pod Stupni a Smolenská.

Staré Záběhlice se choulí v údolí Botiče, a i po připojení k Praze v roce 1922 byly opravdovou vesnicí. Protože se v údolí s příkrými svahy neměly kam rozšiřovat, zůstal jejich venkovský charakter zachován až dodnes. Ve 20. a 30. letech na okrajích území Záběhlic vznikly rozsáhlé čtvrti rodinných domků, Spořilov a Zahradní Město. Při výpravě do Záběhlic snadno rozlišíte jednotlivé období, kdy zde zástavba vznikala. Je tu středověká část mezi zámkem a kostelem, Růžový ostrov mezi splavem u zámku a Hamerským rybníkem, pitoreskní chudinská mini osada ve svahu s malými domky zvaná Horní a Dolní Chaloupky, a západní část podél Záběhlické ulice, kde stojí většinou prvorepublikové činžovní domy. Historickou zástavbu má i osada Práče se zámečkem, dvorem, bývalým pivovarem a špýcharem u silnice.

O kousek dál objevíte malebnou vesnickou památkovou zónu Stará Hostivař. Dochovala se zde prostřední část jedné z nejstarších vsí na území Prahy s malými stavbami a několik velkých statků v údolí Botiče. Mezi nejcennější dochované památky patří kostel Stětí sv. Jana Křtitele,  Hořejší mlýn a Dolejší mlýn či Švehlův mlýn.

Strašnice nemají původ svého jména od strašení, ale od starobylého velmože Strašena. Byla to tedy ves „lidí Strašnových“. Po připojení k Velké Praze v roce 1922 Staré i Nové Strašnice splynuly a čekal je rapidní rozvoj. Jediná zachovalá usedlost, která vznikla na místě středověkého dvora, je Bečvářův statek ve Starostrašnické č.25/16, postavený roku 1830 v klasicistním stylu. Zájemce o historii této městské části provede Naučná stezka ve Strašnicích. Je kruhová s nastoupíte na ní třeba u metra Strašnická. Nejcennějšími stavbami Strašnic je např. Trmalova vila, Krematorium Strašnice nebo dvojvila bratří Čapků.
 

Praha XIV. – Nusle, Michle, Pankrác, Krč

Další rázovitou čtvrtí jsou Nusle, kde se již za Karla IV. pěstovala vinná réva. Roku 1694 byl založen nuselský pivovar. Vznikl přestavbou starého mlýna ze čtrnáctého století a dalšími nástavbami. Pivovar se nyní opravuje a v historickém prostoru vzniknou nové byty. Kolem náměstí Bratří Synků se rozprostírá městská památková zóna Nusle. Mezi nejcennější dochované památky patří budova Nuselské radnice, Národní dům (dnes budova České spořitelny), kostel sv. Václava či mnoho měšťanských domů. Několik původních domů z poslední třetiny devatenáctého století se dochovalo v ulici Jaromírova – jedná se o dva nízké domky s čísly 91/65 a 81/57, které vznikly roku 1875. Od roku 1914 jezdila Nuslemi první tramvajová linka vedoucí k tamnímu pivovaru od Vinohradského nádraží. V roce 1925 byla postavena nová Nuselská sokolovna s unikátní kuželkovou dráhou, která byla největší svého druhu v Praze. Proslulé je také železářství v secesním domě U Rouska. Jen málokdo si všimne fasády domu, kde se kolem arkýře vyjímají malby od Mikoláše Alše.

Také Michle dokáže překvapit – objevíte zde ultramoderní skleněnou architekturu v Brumlovce, stejně tak jako venkovskou zástavbu pod Tyršovým vrchem a v ulici U Michelského mlýna. Vyloženě skrytou raritou je zahradní kolonie Na Slatinách, kde objevíte Cimramanovy bahenní lázně. Z významných staveb nesmíme vynechat Kotěrovu vodárenskou věž z roku 1907.

Na Nusle i Michle navazuje Pankrác. Místní název této městské části je odvozen od patrona zdejšího kostela, sv. Pankráce, římského mučedníka. Kostelík stále stojí, a to v horní části Sinkulovy ulice. Od sklonku 19. století se název „Pankrác“ stal synonymem pro pražskou věznici (stavba čp. 998), která byla vystavěna v letech 1885–1889. Naopak moderní sobu zastupuje tzv. „pražský Manhattan“, moderní mrakodrapy na pankrácké pláni.

Dnešní čtvrť Krč bývala ve středověku malou osadou o dvou tvrzích a pár chaloupkách. O to víc je překvapující, že právě z této oblasti pochází vůbec první písemná zmínka o višních na našem území (z roku 1328). Ani na počátku 20. století se zdejší vesnický charakter příliš neměnil – Pražané si zde stavěli letní domky, stranou od ruchu velkoměsta. Idylku rozbila až stavba Jižní spojky. Na druhou stranu se zde nachází rozlehlý Krčský les a v areálu Thomayerovy nemocnice můžete potkat i muflony, kteří zde již několik desítek let volně žijí.
 

Praha XV. – Podolí, Braník, Hodkovičky a Zátiší

V pražské čtvrti Podolí, která se rozprostírá na březích Vltavy a na přilehlých pahorcích, stojí staré i moderní vily, typické městské bloky i významné veřejné budovy. Podolí bývalo typickou venkovskou čtvrtí se starými chalupami. Ty od původních majitelů vykoupili bohatí Pražané, kteří si chtěli postavit vilky nedaleko centra „v přírodě“. Nejstarší z nich si prohlédnete v tichých uličkách Na Vápené, Pod Klaudiánkou, U Podolského hřbitova, Lopatecká a Na Dolinách. K nejvýznamnějším stavbám „užitkového typu“ patří v Podolí známá porodnice, podolská vodárna a plavecký bazén Podolí. Ke koloritu patří i podolský přístav s jachtami a Veslařský ostrov s přívozem.

Braník je synonymem pro svébytnou pražskou periferii s mixem mnohých malebných znaků čtvrti velkoměsta a maloměsta současně. Historici tvrdí, že název čtvrti pochází od slova „braník“, což značilo opevněný vrch obranného charakteru. Mezi nejvýznamnější stavby zde patří bývalé ledárny, kde se skladoval led v zimě vysekaný přímo ze zamrzlé Vltavy. Nejromantičtější ulička s hrbolatým dlážděním, kterou lemují nízké domečky je určitě Stará Cesta. Srdce potěší i procházka ulicemi Mezivrší, Nad Vinohradem, Branická nebo Pod Vinohradem.

Spolu s Podolím a Braníkem vstoupily do Velké Prahy i Hodkovičky. Ty lze rozdělit do tří částí: dolní, kde je dodnes několik statků někdejší vesnice; horní, v níž stojí meziválečné, poválečné i moderní rodinné domky, a pak takzvané Zátiší, které se vine údolím potoka a krášlí ho výstavní vily z konce 19. století.
 

Praha XVI. – Smíchov, Radlice, Hlubočepy a Malá Chuchle

Dnes městská část Praha 5 patří svou rozlohou a počtem obyvatel k největším v Praze. Za první republiky byla rozdělena do dvou menších celků původně samostatných obcí, z nichž Smíchov, Hlubočepy a Radlice tvořily samostatný okrsek. V období raného novověku se severní část dnešního smíchovského katastru proměnila v rekreační zónu předních šlechtických rodin, které si zde vystavěly letohrádky a vily s okrasnými zahradami. 19. století přineslo Smíchovu zásadní proměnu, kdy se stal průmyslovou čtvrtí. Díky velkému počtu továrních komínů se Smíchovu přezdívalo pražský Manchester. Rovinaté části Smíchova zaplnila kontinuální několikapatrová bloková obytná zástavba a čtvrť získala městský charakter. Moderní architekturu zastupuje nový Anděl s office builduingy a nákupními centry. Mezi nejkrásnější smíchovské památky patří neorenesanční bazilika sv. Václava, letohrádek Kinských či bývalá viniční usedlost Bertramka. Pokud byste chtěli pocítit ducha starých časů, projděte se v kolonii Malvazinky či v ulici Na Václavce, kde objevíte krásné činžovní vily.

Až do spojení s Velkou Prahou byly Radlice malou vesnicí. Ke změnám došlo začátkem 80. let, kdy si výstavba metra vynutila přestavbu. Byly zbořeny staré Radlice a na jejich místě byl postaven autobusový terminál a plavecký bazén. Ze starých Radlic zůstala zachována kaplička sv. Jana Nepomuckého a radlický židovský hřbitov směrem na Dívčí hrady.

Další vsí nedaleko Prahy byly staré Hlubočepy, které si zachovaly svůj vesnický ráz dodnes. Na jedné straně zde najdete Prokopské údolí, na straně druhé jsou skály, do kterých se zakusují malebné domky. Atmosférou, jako vystřiženou z „Hříšných lidí města Pražského“ vás okouzlí například ulice Pod Útesy, Ke Hřbitovu, Na Žvahově nebo Pod Žvahovem. Nad Hlubočepy prochází železniční trať pražského Semmeringu. K němu patří i dva staré kamenné viadukty, chráněné jako technická památka. Podobně se budete cítit i vysoko na skalách Malé Chuchle u kostela sv. Jana Nepomuckého či v úzkých uličkách V Lázních, V Uličce a Zbraslavská.
 

Praha XVII. – Košíře, Motol a Jinonice

Až do druhé poloviny 19. století zůstaly Košíře jen malou vsí uprostřed vinic. Poté, co se začal rozvíjet průmysl v sousedním Smíchově, se začaly jako dělnická noclehárna rozrůstat i Košíře. K nejstarším místům zde patří kolonie Buďánka. Osadu vybudovali nádeníci z okolních vinic, dělníci z nedalekého pískovcového lomu a košířská galerka jako sociální protiváhu movitých usedlostí. Buďánka byly ve své době obávanou čtvrtí, kam nebylo radno vkročit ani za bílého dne, natož pak v noci. Smíchovský patriot Jakub Arbes sem umístil ostré hochy z romaneta Můj přítel vrah. Naproti tomu byla v Košířích za první republiky vybudována rozsáhlá vilová čtvrť na Cibulkách. Jedním z nejhorších míst na bydlení tehdejší Prahy byla nechvalně známá lokalita Na Popelkách, kterou popisuje i Karel Čapek v knize Obrázky z domova v povídce Razie. Postupem času byly v rámci asanace staré Košíře zbourány a přistoupilo se k výstavbě paneláků na Plzeňské třídě.

Stará zemědělská a sadařská obec Motol leží v údolí Motolského potoka a svůj charakter si ve staré části zachovala dodnes. Jádro hledejte kolem zámečku Motol v ulici Za Opatrovnou, u restaurace Starý pivovar a Maltézského mlýna. Kolem původní vesnice zůstaly v 19. století louky, na nichž postupně vyrostla vozovna, hotel Golf, motolská nemocnice a malé sídliště Na Homolce.

Jinonice jsou převážně vilová čtvrť. Právě kvůli kopcům, jako jsou nedaleká Vidoule a Děvín, tu nebyla a není vhodná plocha pro výstavbu velkého obytného celku. Většina obyvatel ještě v 19. století pracovala na vlastních polnostech, nebo na schwarzenberském statku. Atmosféru starých Jinonic zachytíte u Jinonického Dvorce, u zámku, který patřil již zmíněným Schwarzenberkům nebo u hospodářského dvora Jinonická usedlost. Všechny stavby se nacházejí poblíž Jinonického rybníka a u ulice Karlštejnská, Na Vidouli, Za Zámečkem a U Panské zahrady.
 

Praha XVIII. – Břevnov, Střešovice a Liboc

Břevnov patří k velmi starým pražským čtvrtím, ves je zmiňována v písemných pramenech již v roce 993 v souvislosti se založením Benediktinského kláštera. Kromě kláštera se ve čtvrti nacházejí i další zajímavé stavby nebo komplexy – třeba bývalé hospodářské usedlosti Ladronka, Kajetánka, Šlajferka, Spiritka, Petynka, Hybšmanka, Kneislovka nebo Liborka. Některé jsou nově zrekonstruované, z jiných zbyly ruiny nebo jen jméno v názvu ulice. V západní části Břevnova se mezi ulicemi Bělohorskou a Tomanovou nachází rozsáhlá vilová čtvrť z období první republiky. Na místě původní osady Břevnov bylo ve 20. století necitlivě vystavěno panelové sídliště. Původně byly tyto byty určeny pro příslušníky ministerstva obrany, a proto se mu přezdívalo „Obušek“. Nelze se nezmínit o tom, že se na jeho stavbě podíleli převážně vězni. Přesto se na Břevnově najdou krásné kouty původní obce. Mnoho původních domků stojí podél ulice Bělohorská, Říčanova, Šafránka nebo Královka. Památkově chráněná je zachovalá vesnická zástavba na místě bývalé osady Tejnka.

Rázovitou čtvrtí jsou i staré Střešovice u ulice Sibeliova. Projít se zde můžete městskou památkovou zónou, která byla vyhlášena roku 2003. Chrání zde staré dělnické domky, kostel sv. Norberta a Müllerovu vilu. Krásná je i vesnická památková zóna Střešovičky v ulici Ve Střešovičkách. Jedná se o bývalou dělnickou kolonii s malými domky přilepenými přímo k pískovcovým skalám. Oblast patří vůbec k nejzachovalejším vesnickým souborům na území Prahy. Malebná zákoutí naleznete ale i v ulici Starostřešovická a Pod Bateriemi.

I pro mnoho rodilých Pražanů je čtvrť Liboc neznámým pojmem. Přitom se jedná o krásný kout hlavního města: Dolní Liboc ukrývá původní starobylou ves a Horní Liboc zase skvostné předměstské novorenesanční vily. Na území Liboce jsou i velké zelené plochy – obora Hvězda a velká část Divoké Šárky (celá skalnatá soutěska Džbán včetně koupaliště a restaurace Dívčí skok až za Čertův Mlýn).
 

Praha XIX. – Dejvice, Bubeneč, Sedlec, Vokovice a Veleslavín

Poslední 19. čtvrtí Velké Prahy byly obce ležící dnes na území Prahy 6. Výkladní skříní tohoto obvodu jsou Dejvice a vilová Bubeneč. Dejvice jsou stále luxusní čtvrtí s velkolepými budovami vysokých škol, armády, malebnými vilkami a rezidencemi mnoha ambasád. Mezi všemi vyniká Hanspaulka a vilová zástavba Baba, obklopená zelení Horní Šárky a Podbaby. Centrem relaxace a sportu je pak park Stromovka. Když byly Dejvice připojeny k Praze, byly malinkatým městečkem s několika domy, kde bylo možno stavět podle velkorysých urbanistických plánů architekta Antonína Engla. Srdcem Dejvic se stala ambiciózní činžovní čtvrť kolem Vítězného náměstí, pitoreskní místa objevíte v ulicích Dejvická, Kafkova, Eliášova, Národní obrany, Uralská či Verdunská. V roce 1993 byly Dejvice s Bubenčí vyhlášeny městskou památkovou zónou. Najdete zde různé typy architektury od činžovních domů z 20. a 30. let po vily a městské domy v nejrůznějších stylech (např. novorenesance, klasicismus, funkcionalismus, secese).

V Bubenči byla na začátku 20. století postavena první luxusní vilová čtvrť v Praze, kde našly své místo k bydlení slavné osobnosti a dnes tu sídlí řada diplomatů. Jádro staré Bubenče se zachovalo poblíž Wolkerovy ulice, Gothardské a Krupkova náměstí. Patří k němu například kostel sv. Gottharda, bývalá radnice, starobylý hostinec na Slamníku, místodržitelský letohrádek a mnoho původních domů. Luxusní ambasádní vily stojí u Sibiřského náměstí, Na Zátorce, Na Marně, v Korunovační ulici, Pelléově a v dalších ulicích. Mimo to zde stojí vily známých osobností, například Lannova, Suchardova, Pelléova a Koulova vila či vila Otto Petschka.

Naopak staré jádro Vokovic a Veleslavína se téměř nezachovalo. Obě čtvrti mají podobný charakter – vznikly na zelené louce, obě mají prvorepublikovou zástavbu a socialistická sídliště Veleslavín, Petřiny, Vokovice a Červený Vrch. Ve Vokovicích je zajímavě řešená vilová čtvrť z první republiky postavená do půlkruhu – k ní se váže i trefně pojmenovaná ulice Půlkruhová. V severní části Vokovic najdete spodní část přírodního parku Šárka.