TGM a vášeň pro švestkové knedlíky
První československý prezident
Tomáš Garrigue Masaryk, symbol a naděje mladé republiky, stál v čele Československa v letech 1918 až 1935. Měl rád prostá a jednoduchá jídla; i
Anna Černá, kuchařka a hospodyně na
zámku v Lánech, vzpomínala na jeho slova:
„Já mám nejraději jídla, jaká vařila doma maminka.“ Masarykovi chutnaly například topinky, vejce, polévky, škubánky, brynzové halušky nebo švestkové knedlíky, posypané mákem a přelité máslem. S cukrem a sladkostmi to ale rozhodně nepřeháněl: náš první prezident zkrátka dbal na zdravý životní styl, přejídání odsuzoval a tvrdil, že žaludku i celému tělu prospěje občasný půst.
Sýr a nudle s tvarohem pro Edvarda Beneše
Ve funkci hlavy státu Masaryka vystřídal
Edvard Beneš, a to od roku 1935 až do roku 1948. Měl podobné chutě jako jeho předchůdce: maso a zeleninové přílohy, saláty, místo moučníků kousek dobrého sýra, občas nudle nasladko sypané tvarohem. Jak mu asi chutnalo na
Bouzově, když v srpnu 1937 velmistr německého řádu dal na jeho počet připravit slavnostní oběd s několika chody? Na stůl postupně přišly drůbeží pěna z kapouna, polévka krém Dubarry, jako hlavní chod telecí fillet na žampionech a po něm pečená koroptev s červeným zelím a bramborem, a nakonec roláda Malakoff, ovoce a káva.
Nesmíme zapomenout na roky 1938–1945, kdy Beneše ve funkci vystřídal protektorátní prezident
Emil Hácha. Ten si na rozdíl od svých předchůdců na dobré jídlo potrpěl a rád chodíval například do slavného
Lippertova lahůdkářství v
Praze v ulici Na Příkopech.
Prezidenti a alkohol
„Teprve před svým padesátým rokem jsem poznal, že alkohol není k ničemu dobrému, ale spíš k zlému, a přestal jsem pít vůbec,“ vzpomínal
Tomáš Garrigue Masaryk.
„Jako prezident jsem i své hosty nutil, aby jedli bez vína nebo piva, ale nešlo to. No dobře, myslím si, ať každý dělá, jak se mu líbí. Abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit, jak nemírné pití je, stručně řečeno, hloupé.“
Zatímco
Masaryk občas udělal výjimku a dal si skleničku vína, a Beneš byl téměř abstinent, po roce 1948 tekl alkohol na
Pražském hradě proudem. Jako by si „dělnický“ prezident
Klement Gottwald chtěl vynahradit nouzi, kterou trpěl v mládí. Na stole se hojně objevovala tučná a hutná jídla, manželé Gottwaldovi milovali bramboráky, klasické vepřo knedlo zelo nebo svíčkovou v těstíčku na způsob beef Wellington. Stejně jako jídlo ale Gottwald měl rád alkohol, a právě alkoholismus se společně se syfilidou a několika infarkty stal jeho zhoubou. Prezident zemřel v pouhých 56 letech v březnu 1953, v říjnu téhož roku ho následovala i čtyřiapadesátiletá choť Marta.
Prostá jídla pánů Zápotockého, Novotného a Svobody
Pátý československý prezident
Antonín Zápotocký byl ve funkci od roku 1953 do roku 1957 a od svých předchůdců se v lecčems lišil: občas se s vařečkou sám postavil ke sporáku, rád zavařoval ovoce i zeleninu, a skutečně mistrovským kouskem prý byly jeho kompoty a nakládané houby. Svou lidovost vyučený kameník nepředstíral, jeho nejoblíbenějším jídlem byly buřty s cibulí a tlačenka.
Na noblesu si nepotrpěli ani jeho nástupce
Antonín Novotný (v prezidentském úřadu od roku 1957 do roku 1968), ani
Ludvík Svoboda (1968–1975). Nezapřel bývalého vojáka, který roky strávil v bojových podmínkách. Svoboda byl nekuřák a podobně jako Masaryk s Benešem téměř abstinent, z jídel prý měl rád česnečku, obyčejné brambory pečené ve slupce s tvarohem a mlékem nebo „masarykovské“ ovocné knedlíky, i když místo máku raději se skořicí.
Voda z Islandu pro Gustava Husáka
Osmého prezidenta Československa
Gustáva Husáka trápily nejrůznější neduhy dávno před nástupem do úřadu v roce 1975; zdraví mu podlomilo téměř desetileté věznění v 50. letech, výslechy i mučení. Byl silný kuřák, trpěl cukrovkou i šedým zákalem, a dodržoval přísnou dietu. Jednou z mála známek luxusu byly čistá voda z islandských ledovců a rybí olej z tresčích jater, který měl snižovat hladinu cholesterolu, zlepšovat krevní oběh, činnost mozku a nervového systému, a také měl prezidenta chránit před chřipkou, angínou a dalšími nemocemi.
Plněné rohlíčky pro Václava Havla
Když Husáka po sametové revoluci v roce 1989 vystřídal
Václav Havel, místo askeze ovládlo
Pražský hrad mírné labužnictví. Havel rád sám vařil a jedl českou klasiku, asijskou kuchyni i recepty upravené podle vlastních chutí. Na prezidentském stole se v jeho dobách objevovala pestrá přehlídka jídel, od dršťkové polévky, guláše a buřtů s cibulí přes ryby, bramboráky, lívance a buchty až po kaviár, drůbeží ragú nebo svíčkovou v máslovém těstě. Jeho oblíbeným receptem prý byly játrové karbanátky připravené ze směsi mletého masa a jater, anebo nadýchané rohlíčky ze zakysané smetany s ořechovou nebo makovou náplní.
Steaky a řízky pro Václava Klause
Ač se
Václav Klaus, který zastával úřad prezidenta České republiky v letech 2003–2013, navenek jevil jako světoběžník, v jídle byl spíš vlastenec. Jako sportovec dbal na to, co jí, na velké hodování si nepotrpěl. Měl rád steaky, ale ne krvavá masa, klasickou svíčkovou v lehčí úpravě nebo vepřové řízky. Českou kuchyni nechal servírovat i oficiálním státním návštěvám s tím, že když v Česku nemáme moře, tak jaképak mušle nebo francouzské paštičky.
Zabijačkové pochoutky pro Miloše Zemana
„Nikdy jsem nemiloval jídla podávaná na recepcích a nikdy jsem nepřinutil kuchaře, aby vařili podle mého vkusu, protože se jim to zdálo příliš prosté až sprosté,“ napsal ve svých pamětech
Miloš Zeman. Prezidentem je od roku 2013 a se svými chutěmi se nijak netají. Podobně jako jeho předchůdci dává přednost české národní gastronomii. Pochutná si na zabijačkových dobrotách od tlačenky přes jitrnice až po jelita, má rád kachnu, husu i svíčkovou, brambory na loupačku, karbanátky, kulajdu anebo gulášovou polévku. Kvůli životosprávě musel vzít na milost zeleninové saláty, i když dřív se o zelenině vyjadřoval s vybraným odporem:
„Můj vztah k zelenině je veskrze pozitivní. Žádám ovšem, aby mezi mne a ji byl vsunut transformační mezičlánek, který se jmenuje prase.“
Pivo pro Petra Pavla
Náš nový prezident
Petr Pavel žije v obci
Černouček poblíž
Roudnice nad Labem. Už před volbami v roce 2023 se se svými příznivci scházel na pivo v
hostinci v Černoučku, sám si oblíbil
pivo z
Podřipského rodinného minipivovaru. Nachází se v obci
Ctiněves, a jak název napovídá, přímo na úpatí
hory Říp, a určitě se tu vyplatí zastavit. Nevaří tu totiž jen obvyklou světlou desítku a světlý a tmavý ležák, ale piva dalších rozmanitých stylů – třeba Pšeničnou 12°, Summer Ale 10°, ALE 14°, Polotmavý jantarový speciál 13°, Stout 15°, polotmavý Bock 16° a světlý Doppelbock 20°.
Presidentův dort podle Marie Janků-Sandtnerové
V našich kuchařkách se dají najít
prezidentské řízky i
prezidentský guláš, nejdůstojnější ze všech „prezidentských“ jídel ale je
Presidentův dort. Recept jsme převzali od renomované kuchařky
Marie Janků-Sandtnerové z její
Knihy rozpočtů a kuchařských předpisů.
Co budete potřebovat:
6 bílků na sníh
15 dkg moučkového cukru
14 dkg loupaných strouhaných mandlí + 5 dkg loupaných nakrájených mandlí
14 dkg bílé housky
šťáva i kůra z jednoho citrónu
3 dkg naložené pomerančové kůry
2 dkg másla a mouka na vsypání dortové formy
12 dkg malinové zavařeniny
Postup:
Do velmi tuhého sněhu z bílků zašleháme 10 dkg tlučeného prosátého cukru (= moučkového), pak zlehka zamícháme 5 dkg prosátého cukru, loupané strouhané mandle, strouhanou bílou housku, loupané, na nudličky nakrájené mandle, citrónovou kůru i šťávu, naloženou pomerančovou kůru (vše nakrájené na nudličky). Zamíchané těsto rozetřeme do malé, máslem vymazané, moukou vysypané dortové formičky a v mírně vytopené troubě dort upečeme.
Pečený vychladlý dort potřeme malinovou zavařeninou, polijeme čokoládovou polevou a dort ozdobíme. (Sandtnerová originál zdobila konvalinkami, vykrájenými z loupaných mandlí a zavařenou andělikou, vy si zvolte vlastní styl).
Poleva: 20 dkg kusového cukru, 1/4 litru vody uvaříme na silnou nitku, která se netrhá. V míse si necháme s 1 dkg másla a 1 lžící vody rozehřát v mírné troubě 8 dkg čokolády, do rozehřáté čokolády přilijeme horký cukr, mícháme a hned horkou polijeme dort.