Vlaky nejsou jen dopravní prostředky, říká
spisovatel Jaroslav Rudiš, železnice je cesta dějinami i kulturou střední Evropy. Vzpomenete si na knížku nebo film, kde vlaky hrály jednu z hlavních rolí? Dílo, které vás oslovilo, ovlivnilo a zlákala k cestování? Sestavili jsme seznam jednadvaceti tuzemských literárních a filmových železničních lákadel – a vám doporučujeme číst následující řádky ve vlaku, v metru anebo alespoň v tramvaji. Ano, i na ty dojde!
1. Jaroslav Rudiš a Winterbergova poslední cesta
Mezi českými spisovateli těžko najdete většího příznivce vlaků, než je spisovatel, dramatik a scénárista
Jaroslav Rudiš (*1972). Vlakem jezdí rád a takové cestování ho baví. Hraje s
kapelou Kafka Band, žije v
Berlíně a v
Lomnici nad Popelkou (kde prý mají
nejkrásnější nádraží na světě) a jeho romány se překládají do mnoha jazyků. První román, který napsal v němčině, je
kniha Winterbergova poslední cesta: železniční road movie o dvou starších pánech na útěku, kteří putují střední Evropou a neexistujícím Rakouskem-Uherskem, noří se do historie a pátrají po tom, proč se vlastně v roce 1914 rakouská monarchie rozpadla. Román vynesl Rudišovi
nominaci na prestižní cenu knižního veletrhu v Lipsku a od německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera obdržel německé státní vyznamenání Spolkový kříž za přínos ke sbližování Čechů a Němců.
2. Karel Čapek a Modrá chryzantéma z Lubence
O tom, že se občas vyplatí neposlechnout
cedulky "Po trati choditi se zapovídá" psal už
Karel Čapek ve sbírce Povídky z jedné kapsy. Poprvé vyšla v roce 1929 a například
povídka Modrá chryzantéma vás zavede do
Lubence kousek od
Chyší.
„Tak jednou v neděli jdu v Lubenci po ulici a potkám Kláru; víte, to byl tamní idiot, hluchoněmá bláznivá káča, která kudy šla, tudy blaženě hýkala, – nevíte, pane, proč jsou tihle idioti tak blažení? Zrovna jsem se jí vyhýbal, aby mně nedala hubičku, když najednou zahlédnu, že má v prackách kytici; byl to nějaký kopr a takový ten polní neřád, ale mezi tím, pane – já jsem viděl ledacos, ale tehdy mě mohl trefit šlak. Ona vám ta potrhlá měla ve své kytce jeden květ pompónové chryzantémy, která byla modrá! Pane, modrá!“ Tabulka se zákazem vstupu je u nádraží dodnes, ale
modrou chryzantému už v Lubenci nenajdete: vypravěč příběhu ji ukradl.
„Za hodinku jsem seděl ve vlaku a vezl si domů ukradené modré chryzantémy. Když jsem jel podle toho strážního domku, stál tam ten vechtr s praporečkem a škaredil se jako čert. Mával jsem na něj kloboukem, ale myslím, že mě nepoznal.“
3. Pavel Nauman a Pohádky o mašinkách
Legenda, kterou má v knihovně každý nadšený fanda vlaků, se jmenuje
Pohádky o mašinkách. Napsal ji
Pavel Nauman (1907–1976), poprvé vyšla v roce 1942 a hlavními postavami jsou
lokomotivy, železničáři, nejvyšší pan železničář Blahoš a strašidelný, čarodějnický
konstruktér Zababa. Příběhy se odehrávají na
pražském Smíchovském nádraží a okolních tratích. Podle knížky byl natočený večerníček a vyšla i ve slovenštině. Nenechte se ale oklamat slovenským překladem: místopisné názvy byly upraveny pro okolí Bratislavy, ale v originále pořád zůstává staré dobré Smíchovské nádraží.
4. Alois Nebel, výpravčí z Jeseníků
Spisovatel
Jaroslav Rudiš v jednom z rozhovorů přiznal, že má doma slušnou sbírku jízdních řádů. Podobnou měl
výpravčí ze stanice Bílý Potok Alois Nebel, hrdina komiksové trilogie, kterou Rudiš vytvořil společně s
Jaromírem 99 a
Tomáš Luňák podle ní natočil
mezinárodně úspěšný animovaný film. Komiksová postava
nádražáka Aloise Nebela to kromě filmu dotáhla až na pojmenování jednoho rychlíku a
město Jeseník dokonce Nebela společně se
zakladatelem přírodního léčitelství Vincenzem Priessnitzem nebo
Johannem Ripperem zařadilo mezi místní významné osobnosti. Dozvíte se tak, že Alois Nebel, narozen ve znamení Vah roku 1948 ve Frývaldově, dříve Freiwaldau, nyní Jeseníku, strávil celý život u dráhy, sbírá jízdní řády, pije pivo, kouří a občas vidí v mlze to, co jiní nevidí.
5. Bohumil Hrabal a Ostře sledované vlaky
Novela
Bohumila Hrabala a zároveň
příběh oscarového filmu režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky se odehrává u železniční stanice
Kostomlaty nad Labem. Natáčelo se ale jinde, v
Loděnici, zastávce na vedlejší trati z
Prahy přes
Rudnou do
Berouna. Nebyl tu tak velký provoz jako v Kostomlatech, navíc v Loděnici byl u nádraží svah, takže se dalo filmovat z nadhledu. Film připomíná
pamětní deska, nádražní muzeum a krátká
naučná stezka.
6. Kopta, Renč, Roden a Hlídač č. 47
Románem
Josefa Kopty z roku 1926 se v roce 2008 nechal inspirovat
režisér Filip Renč a další tvůrci
filmu Hlídač č. 47. Exceluje v něm
Karel Roden a natáčelo se například na
nádraží Kovářská v
Krušných horách, kde se dnes můžete glempingově ubytovat. Ve filmu se mihne také
kalvárie Ostré nedaleko
Úštěku, jako filmové město posloužily
Zubrnice a
Úštěk. Stejnou románovou předlohu, ovšem věrně podle knihy, zpracoval už dřív
Josef Rovenský (1937) a
Hugo Haas ve filmu
Pickup (1951). Film
Hlídač č. 47 získal řadu oceněním například
Českého lva 2008 za nejlepší střih (J. Matlach), nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (K. Roden) a nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (V. Dlouhý).
7. Vlasta Burian a Přednosta stanice
Pan Ťopka se živí se příležitostnou prací a jezdí výhradně vlakem jako černý pasažér. Když se při jedné jízdě setká s
obávaným generálním inspektorem drah Kokrhelem, vystoupí na malé stanici
Mokré nad Soupravou, převleče se do uniformy přednosty stanice a bleskově rozvrátí chod a disciplínu stanice i rodiny skutečného přednosty. Hlavní role byla šitá na tělo
Vlasty Buriana, Jaroslav Marvan si zahrál osvědčenou figurku nerudného inspektora. Komedii natočil v roce 1941
režisér Jan Sviták, a to nejenom v rekordně krátkém čase, ale také v nevyhovujících
ateliérech v Radlicích (
Barrandov a Hostivař totiž obsadili Němci) a na
nádraží Praha-Jinonice.
8. Líza a Železný dědek Jaroslav Marvan
O pár let později si
Jaroslav Marvan zahrál hlavní roli ve
filmu Železný dědek, který byl poválečnou poctou všem železničářům. Příběh strojvůdce Matyse, který za války
zachránil svou milovanou
lokomotivu Lízu, je natočený podle skutečné události. Matys doufá, že s ní po osvobození bude jezdil dál, jenže to dopadne jinak a do výslužby má jít nejenom Líza, ale i on sám. Nakonec však Železný dědek ukáže, že ani on, ani lokomotiva do šrotu ještě nepatří, a vydají se spolu na další šťastnou cestu. Filmu z roku
1948 sice leckdo vyčítá lehce budovatelský duch, ale netřeba se bát: jde spíš o poválečnou euforii a navíc se podíváte do míst, která už dnes vypadají úplně jinak anebo neexistují vůbec, třeba na
seřaďovací nádraží v
Praze-Vršovicích anebo do
depa na nádraží v Nymburce. V roli Lízy se se vystřídaly
Mikádo řady 387 a
Nohatá 275.
9. Páni kluci
Román
Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera se dočkal řady adaptací. Jednou z nich byla retrokomedie
Páni kluci režisérky Věry Plívové-Šimkové z roku 1975, provázená písničkou Václava Neckáře
Nestůj a pojď s hudbou Petra Hapky a textem Zdeňka Rytíře. Odehrává se v
idylickém městečku Levín a jednu z hlavních rolí si zahrála
železniční trať z
Ústí nad Labem přes
Střekov a
Velké Březno do
Zubrnice. Scény z městských ulic se natáčely v
Litoměřicích, ale vlakové nádraží, kde se odehrává převážná část děje, se nachází v opravdovém
Levíně. Ten leží jen pár kilometrů od
Zubrnic a místní dokonce pro film ubránili původní jméno, protože filmaři ho chtěli přejmenovat na Zaječí. Koleje sem sice už dávno nevedou a nádraží se proměnilo v rodinný domek, ale navštívit můžete
Železniční muzeum a samozřejmě i
skanzen Zubrnice; od vlakové zastávky je to k němu jen kousek.
10. Vlak do stanice Nebe
Pochoutkou pro milovníky železniční historie je
film Karla Kachyni Vlak do stanice Nebe. Natáčelo se na Slovensku v
malebném údolí Čierneho Váhu, jímž vedla Považská lesní železnice. S jejím projektováním se začalo v roce 1912, i s odbočkami do menších údolí dosahovala celkové délky 107 km a hlavní trať z Liptovského Hrádku do Liptovské Tepličky a dál až pod Kráľovu Hoľu sloužila i pro osobní dopravu. Zbývající části tratí byly určeny výhradně pro dopravu dřeva. Válečný příběh o dětech, partyzánech a jednom odlehlém údolí je vlastně
nostalgickým dokumentem o zaniklé trati: železnice byla zrušena krátce po dokončení filmu, koleje tu už dnes nenajdete. Pro historický vozový park se ale našlo nové využití a téměř stejným vláčkem se dnes svezete po
skanzenu – Muzeu liptovské dediny v Pribylině.
11. Jak vytrhnout velrybě stoličku
Hlavní exteriérovou roli ve
filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku si sice zahrály
Krkonoše, ale na své si přijdou i fandové železnic. Vláček šplhá do hor zasněženou krajinou od
Jilemnice. Filmový
železniční viadukt byste našli v
Dolní Dušnici za zastávkou
Jablonec nad Jizerou – Hradsko, filmové vlakové nádraží pak stojí v
Rokytnici nad Jizerou.
12. Kalamita
Nádraží Dolní Polubný,
Smržovka,
Jablonec nad Nisou a železniční most přes
Jizeru na
trati zubačky z Tanvaldu do Harrachova, to jsou kulisy
filmu Kalamita. Dílo
Věry Chytilové s mladým
Bolkem Polívkou v hlavní roli měl premiéru v roce 1980. Málem vůbec nevznikl: kvůli nezbytně nutné práci v zimě a na sněhu se do natáčení nikomu nechtělo. Nakonec ani s tím sněhem to nebyla žádná sláva, a tak se závěrečná scéna, kdy na vlak spadne lavina, dotáčela v létě a místo sněhu se použila pěna z hasicích přístrojů.
13. Na kolejích čeká vrah
Z
pražského Hlavního nádraží vyjíždí na Moravu běžný rychlík, ovšem se zvláštní zásilkou zbrusu nových bankovek: tak začíná filmové drama, které v roce 1970 podle
předlohy Eduarda Fikera natočil
režisér Josef Mach. V prvním záběru se objeví
Papoušek, lokomotiva řady 477.0, které v té době chybělo šest let do důchodu a deset let do sešrotování. Kromě úvodu se další vlakové scény natáčely na
železničním zkušebním okruhu ČD v Cerhenicích jižně od
Poděbrad. Uzavřený malý a velký okruh pro testování železničních vozidel vznikl v roce 1960 a funguje dodnes.
14. Dáma na kolejích
Po muzikálu Starci na chmelu si Vratislav Blažek (scénář) a Ladislav Rychman (režie) střihli další filmovou zpěvohru o řidičce tramvaje. Hraje ji
Jiřina Bohdalová a film je díky natáčení v roce 1965 zajímavou obrazovou
kronikou pražských tramvajových tratí. Chcete vidět, jak to před skoro před šedesáti lety vypadalo na
Malostranském náměstí, na Vypichu nebo ve
Vršovicích? Podívejte se na
Dámu na kolejích.
15. Vynález zkázy a Karel Zeman
Když měl v pondělí 9. června ve festivalovém kině na výstavišti
EXPO 58 v Bruselu světovou premiéru
film Karla Zemana Vynález zkázy, obecenstvo bylo fascinováno. Před jejich očima totiž ožily původní ilustrace k Vernovým románům od dvojice francouzských malířů
Édouarda Rioua a
Léona Benetta. Diváci tleskali už během představení a když promítání skončilo, všichni vstali a přítomnému
Karlu Zemanovi uspořádali ovace. Vědeckofantastický film, který kompletně vznikl ve
filmových ateliérech na Kudlově ve
Zlíně, nyní patří ke zlatému fondu české kinematografie. Nejúspěšnější český film všech dob posbíral řadu cen, od
Velké ceny v soutěži hraných filmů v
Bruselu na EXPO 1958 přes
Cenu francouzských filmových kritiků a
Křišťálovou cenu Francouzské filmové akademie až po
Cenu československé filmové kritiky.
16. Hříšní lidé města pražského
Ve vlacích a na nádražích se odehrává také část
televizního seriálu Hříšní lidé města pražského z roku 1969. Podle povídek Jiřího Marka ze sbírek Panoptikum starých kriminálních příběhů a Panoptikum hříšných lidí jej natočil
režisér Jiří Sequens a je filmovou kronikou
Prahy a dalších míst ze 60. let. Scény z vlaku se objevily například v epizodě
Malý a velký vrah a určitě poznáte například tehdejší
nádraží v
Plzni.
17. Dynastie Nováků
Když se v roce 1982 v televizi promítal
seriál Dynastie Nováků, lámal rekordy sledovanosti: podle průzkumů jej sledovalo až 85 % všech diváků. Příběhy železničářské rodiny se spoustou
populárních herců (Radoslav
Brzobohatý, Josef Kemr, Jaromír Hanzlík, Hana Maciuchová, Kateřina Macháčková, Taťjana Medvecká, Oldřich Kaiser) se natáčely na několika pražských nádražích, například v
dopravní kanceláři na Smíchovském nádraží, v
Libni, v
Bubenči a také na
Hlavním nádraží. Modelové kolejiště ze seriálu po skončení natáčení putovalo do
bývalého Domu dětí na
Pražském hradě, dnešního
Muzea hraček.
18. Vražda v Orient expresu a Vražda v salonním coupé
Do vlaku se podíváte dokonce i na jevišti: divadelní hra z repertoáru
Žižkovského divadla Járy Cimrmana (kde je vedle
Zdeňka Svěráka a
Ladislava Smoljaka uveden jako spoluautor
Jára Cimrman) se odehrává v kupé vlaku z Istanbulu do Prahy. Nikoli náhodou hra názvem i dějem připomíná
detektivní novelu Agathy Christie Vražda v Orient expresu z roku 1934, repliky z této hry se objevují i ve
filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Během hry inspektor Trachta s žákem a asistentem Hlaváčkem vyšetřují nečekanou smrt továrníka Bierhanzela. Na konci hry se ovšem zdánlivě mrtvý továrník probouzí.
19. Pohádkový dědeček
Cestujete vlakem s dětmi a ubíhá to pomalu? Vezměte si s sebou
knížku Pohádkový dědeček od
Eduarda Petišky s krásnými
ilustracemi Zdeňka Milera. Příběh o dědečkovi a jeho vnoučkovi Martínkovi se odehrává ve vlaku, když jedou za babičkou do
Turnova a dědeček Martínkovi vypráví pohádky o všem, co vidí za okny vlaku. Než se nadějete, budete v Turnově.
20. O veselé mašince
Leporelo s
obrázky Zdeňka Milera a veršovaným vyprávěním
Jana Čarka o veselé mašince a její cestě z nádraží do nádraží, o výpravčích, průvodčích a strojvedoucím, o semaforu a výhybkách, o kolejnicích a železném mostu i o zaslouženém odpočinku po dlouhé cestě je hitem mateřských školek. Tak se rodila láska k vlakům, když jste knížku zatoužili mít doma, jenom pro sebe! Vzpomínáte?
Kdo mě nezná, ať se dívá,
jsem veselá mašinka,
mašinka – lokomotiva;
až můj signál zacinká,
připravte se, přátelé,
k naší cestě veselé.
Šťastnou cestu, šťastnou cestu!
Od hranic k hlavnímu městu
jede, jede vlak,
husopaska, pasáček,
každý mává na vláček,
dokud vidět obláček.
21. Trojlístek z Doubravic
„Lesklé koleje se rozbíhají do dálky. Běží mezi poli, hnědými a smutnými v pochmurném březnovém dni. Šedivá oblaka visí nízko nad zemí...“ Tak začíná kniha pro děti
Trojlístek z Doubravic. Její autorka, spisovatelka a překladatelka
Jaromíra Hüttlová (1893–1964) napsala více než 40 knih pro mládež, často s mírně dobrodružným nebo detektivním dějem. To byl i případ
Trojlístku z Doubravic: čtenáři pátrají po tom, kdo jednoho dne vysadil z mezinárodního rychlíku u malého strážního domku uprostřed polí malou holčičku.
22. Proč?
Ve stísněném prostředí skutečného železničního vagónu natočil v roce 1987
režisér Karel Smyczek podle
scénáře Radka Johna drsný
film Proč? podle skutečného případu. O dva roky dřív se skupina fanoušků a vlajkonošů pražské Sparty vydala vlakem na ligový zápas do Banské Bystrice. Jejich chování se vymklo kontrole, takže cestou nejenže zdemolovali vlak a ohrožovali spolucestující, ale dokonce se pokusili protestující průvodčí vyhodit z okna. Z dnešního pohledu měl film skvělé obsazení, v rolích chuligánů se objevila řada později známých a úspěšných herců jako
Jiří Langmajer, Martin Dejdar a
Jan Potměšil, i budoucí režiséři
Igor Chaun a
Petr Vachler. Film má styl dokumentu: jde o sled retrospektivních výjevů, kombinovaný se záběry ze skutečných zápasů a scénami ze soudního jednání s hlavními pachateli.