Jezuité mají v českých zemích docela špatnou pověst: jsou popisováni jako
fanatický katolický řád, který se neblaze proslavil v
období protireformace. To odpovídá skutečnosti, ostatně proto řád vznikl. Jezuity, tedy příslušníky
Tovaryšstva Ježíšova, povolal do země
císař Ferdinand I. Habsburský v roce 1556.
Jezuité měli za úkol rekatolizaci, tedy
zbavit zemi protestantů a
kacíře vrátit zpět k římskokatolické víře. Jak ale mocný řád vznikl?
Jedné noci v kryptě na Montmartru…

Zakladatel řádu,
španělský šlechtic Ignác z Loyoly, se narodil v roce 1491. Jeho život vojáka změnila dělová koule, která mu vážně poranila nohu. Během dlouhé rekonvalescence začal přemýšlet, co bůh očekává od jeho života. Následovala vzrušující léta putování a studia, která nakonec vedla k založení
Tovaryšstva Ježíšova. Údajně k tomu došlo 15. srpna 1534 v
kryptě pod kostelem na pařížském Montmartru a Ignácovi dělalo společnost šest jeho přátel a kolegů z pařížské univerzity. Existenci jezuitského řádu oficiálně potvrdil
papež Pavel III. 27. září 1540.
Ne všichni ale byli nadšení: pobouření vyvolávalo už samotné jméno
Tovaryšstvo Ježíšovo, Societas Iesu. Tradiční řády se většinou pojmenovaly podle svých zakladatelů nebo určitých znaků, ale jezuité si rovnou přivlastnili jméno toho nejvyššího, samotného Ježíše. Jak uvádí autor publikace o dějinách jezuitů
Thomas Campbell,
„…použití Ježíšova jména bylo vnímáno jako velká urážka. Mnozí to brali jako rouhačství a psali podání králům i soudům, aby zasáhli.“
Jezuité v českých zemích

Když v roce 1555 nebo 1556
jezuité poprvé přišli do Čech, zakladatel řádu právě v Římě umíral. Mohl ale být spokojený, poslání se mu zdařilo: jezuité v té době provozovali už 76 kolejí na třech kontinentech, byli zpovědníky řady králů a skutečně se stali symbolem boje proti reformaci. Dařilo se jim i v
Praze: na místě
zpustlého dominikánského kláštera na
Starém Městě u
kostela sv. Klimenta vybudovali
nejstarší jezuitskou kolej v českých zemích, areál dnes známý pod názvem
Klementinum.

Po
Pražském hradu je
Klementinum druhý nejrozsáhlejší stavební komplex v
Praze. Dnes v něm sídlí
Národní knihovna České republiky a areál je zapsaný mezi
národní kulturní památky. Klementinum se proslavilo i jako místo, kde už v polovině 18. století začala
pravidelná meteorologická pozorování. Díky systematickým a souvislým záznamům od roku 1775 tu vznikla
nejdelší souvislá řada pozorování počasí ve střední Evropě.
Jezuité postupně rozšiřovali své působení: po polovině 17. století vybudovali
druhou kolej v Praze na
Novém Městě s
kostelem sv. Ignáce, a
třetí kolej na
Malé Straně u
kostela sv. Mikuláše. Postupně zakládali další jezuitské koleje; k nejznámějším patřila ta v
Klatovech. Dnes tu můžete navštívit
Katakomby, krypty pod
jezuitským kostelem zasvěceným Neposkvrněnému početí Panny Marie a sv. Ignácovi. Katakomby se podle plánů stavitelů se staly
pohřebištěm příslušníků jezuitského řádu, šlechty, vojska i měšťanů. Kromě
mumií si prohlédnete
expozici, která připomíná působení jezuitského řádu, navštívit můžete i
jezuitskou kolej a další místa.
Jezuitské koleje objevíte v řadě dalších míst. Například v
Kutné Hoře je
areál bývalé Jezuitské koleje součástí městské památkové rezervace, v interiérech si prohlédnete expozice
Galerie Středočeského kraje a můžete se projít parkem a zahradami.
Jezuitská kolej je i ve
Znojmě, další
jezuitská kolej stojí v
Telči nebo v
Uherském Hradišti. Jezuité také stáli u vzniku
poutního místa Svatá Hora u Příbrami nebo
Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi.
Jezuité, moli a baroko

Kritici řádu vyčítají, že v 17. století po
bitvě na Bílé hoře jezuité spoluvytvářeli „dobu temna“ a v jejich řadách působil palič knih
Antonín Koniáš. Zároveň ale byli jezuité velmi aktivní jako
misionáři na nově objevených kontinentech. Od počátku své existence se zaměřovali převážně na
oblast školství, vědy a umění. Ve své době měli
nejpropracovanější výchovné a pedagogické metody, a z jejich škol vycházeli mimořádně vzdělaní, připravení a energičtí lidé. Mezi jezuity patřili
spisovatel, geograf a historik Bohuslav Balbín (1621–1688),
Josef Dobrovský (1753–1829),
kardinál Tomáš Špidlík (1919–2010) či
papež František (*1936). Přesto na to zapomínáme a spíš si pamatujeme
román Temno Aloise Jiráska a jedovatý epigram, v němž to později
Karel Havlíček Borovský jezuitům spočítal i s úroky:
Plesnivina, moli, Jezoviti,
českých knížek hubitelé lítí.
Pověst jezuitů jako tmářů podporujících
habsburskou moc se pokoušel napravit
historik Josef Pekař. Ten upozorňoval, že členové řádu výrazně přispěli k šíření
barokní kultury a vzdělanosti: „…barok netkvěl jen v jeho estetickém bohatství, kterým naplnil zemi, ano, kterým ji naučil umělecky cítit, ovládnuv na celé čáře architekturu, malířství, hudbu i umění. Barok dal svými stavbami, svými bezpočetnými sochami (v tom především sochami typického nového světce svého,
Jana Nepomuckého) nesmazatelný ráz české krajině.“
Důkazem toho, jak složitý je pohled na dobu Temna, je i
Koniášův paradox: kněz sice spálil několik desítek tisíc knih, ale současně jich několik napsal, a to vytříbenou a kvalitní češtinou, sbíral české duchovní písně a byl populární i jako kazatel.
Jezuitské tradice a současnost

Jezuité byli praktičtí a vzdělaní, a mýty o nich přežívají dodnes. A také vtipy: Františkán, dominikán a jezuita se společně ocitnou v místnosti, kde se nesvítí. Je tma a oni přemýšlejí, jak by mohli získat světlo. Konají v souladu s tradicemi svých řádů. Františkán si posype hlavu popelem a modlí se. Nic se nestane. Dominikán přednese hodinovou úvahu o podstatě světla. Nestane se nic. Jezuita nahodí pojistky a rozsvítí.
Starý vtip shrnuje to podstatné: jezuité byli podezřele chytří a praktičtí. Získali nejenom velký respekt, ale i majetek. Díky tomu měli řadu nepřátel, a od nich byl jen krůček k pronásledování, zákazu a procesům – stačí připomenout podezření, jak je shrnul francouzský ministr zahraničí z let 1758–70
Étienne Francois:
„Jezuité jsou schopni ovlivnit cokoli.“ Hon na jezuity, který v druhé polovině 18. století rozpoutaly některé katolické země v čele s
Francií, Španělskem a
Portugalskem, skončil v roce 1773, když
papež Kliment XIV. vydal
bulu Dominus ac redemptor noster a řád zrušil.
Byla to ale jen krátká přestávka: už po několika desítkách let jiný papež řád obnovil. V současné době najdete
řádové domy České provincie Tovaryšstva Ježíšova v
Brně, Děčíně, Olomouci a
Praze a na moravských poutních místech
Hostýn a
Velehrad.
Jezuitský řád založil španělský šlechtic Ignác z Loyoly, a to 15. srpna 1534.
Hlavním posláním jezuitů po příchodu do Čech byla rekatolizace země, tj. zbavit zemi protestantů a kacířů a vrátit obyvatele k římskokatolické víře.
V Praze lze navštívit Klementinum, které je druhý nejrozsáhlejší stavební komplex v městě a dnes tam sídlí Národní knihovna České republiky.
Klementinum je známé také jako místo pravidelných meteorologických pozorování, kdy záznamy počínající v roce 1775 tvoří nejdelší souvislou řadu pozorování počasí ve střední Evropě.
Expozice v katakombách u jezuitského kostela v Klatovech připomíná působení jezuitského řádu a můžete zde vidět mimo jiné mumiie. Navštívit lze i jezuitskou kolej a další místa.
V Kutné Hoře je areál bývalé Jezuitské koleje součástí městské památkové rezervace, kde lze prohlížet expozice Galerie Středočeského kraje a projít se parkem a zahradami.
Jezuité výrazně přispěli k šíření barokní kultury a vzdělanosti, která ovládla architekturu, malířství, hudbu a umění v českých zemích.
Antonín Koniáš je znám paradoxem, že ač spálil několik desítek tisíc knih, současně jich několik napsal v kvalitní češtině, sbíral české duchovní písně a byl populární jako kazatel.
Honba na jezuity, kterou rozpoutaly některé katolické země, začala v druhé polovině 18. století a skončila v roce 1773 vydaním buly Dominus ac redemptor noster, která řád zrušila.
Řádové domy České provincie Tovaryšstva Ježíšova se nachází v Brně, Děčíně, Olomouci, Praze a na moravských poutních místech Hostýn a Velehrad.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.