Podobně jako
Litva je i
Lotyšsko rovinatá země na pobřeží Baltského moře. Cyklistický ráj s širokým Rižským zálivem, málo členitým dlouhým pobřežím a mírným přímořským počasím jsme začali většinou objevovat až po roce 1991, kdy Lotyšsko vyhlásilo obnovenou nezávislost. S
Kudy z nudy jsme se do
Lotyšska vypravili například za
prvními ozdobenými vánočními stromečky, spojují nás ale i jiné tradice. Například
vorařství, zapsané od roku 2022 na
Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, jehož nominaci společně předložily společně s Českem
Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a
Španělsko.
Lotyšské stopy a Čelakovského Růže stolistá
Česko-lotyšské vztahy od samého začátku provází vzdělanost a kultura, tedy hodnoty důležité pro všechny malé národy. Unikátním dokladem vlivu české kultury na lotyšské národní obrození je takzvaná
Hymna práce aneb
píseň Nevis slinkojot un pústot, která se v překladu lotyšského básníka a zakladatele novodobé lotyšské poezie
Jurise Alunánse stala druhou národní hymnou a zpívá se dodnes. Původní autor této básně byl dlouho neznámý, a teprve ve dvacátých letech 20. století se přišlo na to, že jde o báseň ze sbírky
Růže stolistá Františka Ladislava Čelakovského, mimo jiné jednoho ze zakladatelů české baltistiky. Takhle zní v originále:
Ne horoucnost povalečná
zjedná duchu potravu:
práce tichá a společná
získá vlasti oslavu.
Jedno-li by zrnko zdravé
každý v půdu položil,
brzo by, můj Krasoslave!
dvůr se pustý ostožil.
Kdo však marnou chloubou práší,
koše plev na trh vynáší,
vítr času odvěje
jej i jeho naděje.
Lotyšsko rovněž zavedlo diakritiku podle českého vzoru a inspirovalo se tak dílem
Mistra Jana Husa, který podobný pravopis vytvořil už na počátku 15. století. V Lotyšsku jsou populární díla
Karla Čapka, Milana Kundery a
Jaroslava Haška v čele se
Švejkem, který se díky opakovaným překladům či muzikálu dokonce stal novodobou folklorní postavou. Naopak u nás byl z lotyšských autorů za první republiky nejznámější básník a dramatik
Jánis Rainis, který dokonce navštívil
Prahu a dopisoval si s
Petrem Bezručem. Od roku 1990 se
Karlově univerzitě v
Praze vyučuje obor lotyšský jazyk a literatura, naopak na
Lotyšské univerzitě v Rize se studuje čeština.
Vizitka: Lotyšsko v číslech
Lotyšsko má rozlohu přes 64 tisíc kilometrů čtverečních a necelé dva miliony obyvatel. Hlavním městem je
Riga, úředním jazykem lotyšština a v roce 2004 Lotyšská republika rozšířila společně s naší zemí,
Slovenskem, Estonskem, Kyprem, Litvou, Maďarskem, Maltou, Polskem a
Slovinskem rodinu zemí
Evropské unie. Vedle oficiálního členění lotyšská ústava uznává i čtyři tradiční historické regiony
Kuronsko (Kurzeme) na západě,
Livonsko (Vidzeme) na severu,
Latgalsko na východě a
Zemgale ve středu země na jih od Rigy. Povrch je rovinatý a jen mírně zvlněný, nejvyšší vrchovinou jsou
Vidzemské pahorky. Tam také objevíte nejvyšší bod Lotyšska,
horu Gaiziņkalns s nadmořskou výškou 312 metrů.
Lotyšská červeň a jedna z nejstarších vlajek světa
Zvláštní pozornost si zaslouží
lotyšská státní vlajka. Podobá se vlajce
Rakouska, ale na dvou pruzích se objevuje odstín zvaný
lotyšská červeň. Karmínově tmavočervená barva symbolizuje krev, kterou Lotyšsko prolilo v boji za svobodu a nezávislost. Bílá a karmínová se staly národními barvami už ve 13. století, když Lotyšsko tvořilo společně s jižním Estonskem zemi zvanou
Livonsko. Vlajka, která tak patří mezi
nejstarší na světě, se znovu začala používat až v roce 1990, krátce před vyhlášením lotyšské nezávislosti.
Riga, Jurmala a tradiční secese
Lákají vás
památky UNESCO? Pak vaším cílem musí být
Riga, hlavní město Lotyšska a staleté centrum obchodu. I když většinu nejstarších budov zničily požáry nebo války, Lotyši si některé z těch nejvýznamnějších postavili znovu. Zachovalé středověké jádro města s gotickými domy, fascinujícími
Domy černohlavců (podle cechu místních kupců, kteří nosili stejné černé pokrývky hlavy),
největší katedrálou v Pobaltí a
Hradním vrchem je zapsáno mezi památky UNESCO. Podle organizace UNESCO také Riga má
nejlepší sbírku secesních budov v Evropě; ve středověké části města se dochovalo přibližně padesát secesních budov, další tři stovky najdete v dalších částech historického centra a na bulvárech z 19. století, které lemují obě strany Městského kanálu. Navíc podle cestovatelských webů je Riga nejkosmopolitnější ze všech tří hlavních pobaltských měst a odehrává se v ní nejvíc kulturních a společenských akcí v celém Pobaltí.
Riga měla velký vliv na kulturu, architekturu, umění a zahradní design v oblasti Baltského moře. Jejím předměstí se stala
Jurmala, do češtiny překládá jako Pobřeží. Pás několika letovisek se díky malebné krajině, desítkám kilometrů pláží s bílým pískem a příjemnému podnebí stal oblíbeným lázeňským letoviskem už v dobách carského Ruska. Zachovaly se tu tisíce krásných dřevěných domů, které v 19. století vycházely z tradičních vzorů lotyšské lidové architektury, a dnes patří ke koloritu přímořských městeček. Jurmalu si oblíbili i sovětští státníci jako
Nikita Chruščov a
Leonid Brežněv, a byla dokonce považovaná za modernější a světovější než tradiční ruská letoviska u Černého moře.
Pokud vás moře neláká a dáváte přednost jiným
přírodním krásám, vyberte si třeba okolí
města Sigulda. Němečtí cestovatelé mu už v první polovině 19. století dali přezdívku
„vidzemské Švýcarsko“, protože jim prý pískovcové břehy řeky Gauji připomínaly údolí
Labe a
Českosaské Švýcarsko. Tak schválně, jestli ho tu objevíte i vy!