A že jich bylo:
Rudolf Hrušínský byl filmovým
Švejkem, nenažraným Pandrholou v pohádce
Dařbuján a Pandrhola podle
Jana Drdy, strýcem Proškem v
Kachyňových filmech
Zlatí úhoři a
Smrt krásných srnců podle povídek
Oty Pavla,
Karlem Kopfrfinglem ve filmu
Spalovač mrtvol režiséra
Juraje Herze, ředitelem v
Obecné škole Jana Svěráka anebo doktorem Meluzinem v
Dýmu bramborové natě Františka Vláčila. Spousty skvělých rolí měl ve filmech
Jiřího Menzela, například kochajícího se
doktora Skružného ve filmu
Vesničko má středisková (1985). V sérii
V karavanu po Česku Rudolfovi Hrušínskému vysekl poklonu herecký kolega
Aleš Háma, když prohlásil:
„Alpy, ty tě ohromí, ale Čechy, ty tě dojmou, Karle.“ Podobnou větu totiž říká i pan doktor Skružný cestou v autě:
„Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme.“
Rozmarné léto (1967)
Spisovatel
Vladislav Vančura považoval za své nejlepší dílo útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí. Mnohem víc lidí si ale místo knížky vybaví spíš její filmové zpracování, kterého se ujal režisér
Jiří Menzel v roce 1967. O úspěchu
Rozmarného léta vypovídá nejen cena z
Mezinárodního filmového festivalu v
Karlových Varech, ale i trvalý zájem diváků. Děj filmu se odehrává na řece Orši ve městě Krokovy Vary během tří deštivých červnových dnů. Líčí majitele a plavčíka říčních lázní pana Důru (
Rudolf Hrušínský), který tráví volné chvilky v debatách s přáteli, moralistou abbém Rochem (
František Řehák) a majorem ve výslužbě Hugem (
Vlastimil Brodský). Major se věnuje lovu ryb, kanovník četbě knih a Důra pokukování po mladých návštěvnicích jeho lázní. Počasí je nestálé, většinou poprchává, a tak plovárna má nouzi o zákazníky. Film neproslavila jen památná Hrušínského věta
„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…“, ale také
naučná stezka Křížem krážem po Veselí. Provede vás kolem památek a přírodních zajímavostí
Veselí nad Lužnicí včetně místa, kde na
Lužnici alias Orši stály filmové říční lázně.
Spalovač mrtvol (1968)
Mezi filmy, které výrazně vybočovaly z tehdejší produkce a současně se řadí mezi nejznámější filmy československé nové vlny 60. let, patří vedle snímků
Ucho (1970)
Karla Kachyni,
Sedmikrásky (1966)
Věry Chytilové a
Hoří, má panenko (1967) a
Lásky jedné plavovlásky (1965)
Miloše Formana také film
Spalovač mrtvol. Režisér
Juraj Herz ho natočil podle literární předlohy
Ladislava Fukse, který se navíc podílel na scénáři. O hlavní postavě Karlu Kopfrkinglovi ale měli rozdílné představy: spisovatel si v ní představoval
Josefa Somra, Juraj Herz ale vybral
Rudolfa Hrušínského. Ten napoprvé roli odmítl, prý kvůli délce: běžný film v té době měl asi 400 stran scénáře, Spalovač mrtvol jich ovšem měl 1200. Režisér ho sice nakonec přemluvil, ovšem mělo to své slabé stránky: Hrušínský prý text moc neuměl, takže po scéně trousil malé papírky a dával si je na místa, kde měl text odříkávat.
Jeden z
nejznámějších českých hororů se natáčel v
pardubickém krematoriu, síň s rakvemi byla natočena ve
Strašnicích, urnová místnost pak v ateliérech. Ve filmu se objevují také orchestrion a střelnice, které byly ve stejném roce použity v úvodních titulcích
seriálu Hříšní lidé města pražského. A postřehy z natáčení? Zatímco Juraj Herz si pochvaloval, že všechno šlapalo jako po másle, herci všechno uměli a
„…každý den ve tři hodiny jsme byli hotoví, protože nikdo nechtěl v těch krematoriích, kde jsme točili, být,“, manželka Rudolfa Hrušínského paní
Eva prý na předváděčce film lakonicky komentovala slovy:
„Pánbůh vás všecky potrestá.“
Český Maigret aneb major Kalaš (1963–1979)
Pro milovníky detektivek se mezi klasiky řadí série, kde vystupuje „český Maigret“ – podobně jako samotný
Rudolf Hrušínský málomluvný a prakticky založený major Kalaš se svým parťákem nadporučíkem Vargou v podání
Radoslava Brzobohatého. Režisér
Petr Schulhoff natočil sérii detektivek
Strach (1963),
Po stopách krve (1966),
Vrah skrývá tvář (1969) a
Diagnóza smrti (1979). Pátý film s oblíbeným detektivem
Na kolejích čeká vrah (1970) natočil
Josef Mach. Místo Hrušínského, který tehdy měl zákaz točit, si ale majora Kalaše zahrál
Jiří Sovák.
Hrušínský & Menzel
S
Jiřím Menzelem se Rudolf Hrušínský poprvé setkal ve filmu
Rozmarné léto, ale jejich spolupráce trvala dál. Podle němého filmu
Dostaveníčko ve mlýnici vznikl v roce 1978 film
Báječní muži s klikou, který vypráví o počátcích české kinematografie. Hlavní historické postavy si zahráli
Rudolf Hrušínský (Viktor Ponrepo) a
Jiří Menzel (Jan Kříženecký), aby se ovšem nemuseli držet historických faktů a mohli popustit uzdu fantazii, změnili si jména: z Ponrepa se stal pan Pasparte, z Kříženeckého Kolenatý a ze Švába-Malostranského kabaretiér Šlapeto.
Hrušínský si zahrál i v Menzelových adaptacích textů
Bohumila Hrabala. V
Postřižinách, natáčených v
areálu dalešického pivovaru, hraje doktora Gruntoráda, nezapomenutelná je i jeho role ve
Slavnostech sněženek, natáčených v
chatové oblasti Kersko. S
Blaženou Holišovou si Hrušínský zahrál manželský pár ještě dvakrát, a to ve filmech
Rozpuštěný a vypuštěný (1984)
Ladislava Smoljaka a
Jak básníkům chutná život (1987)
Dušana Kleina.
Plný skvělých hlášek je i další společný film, kde Menzel spolupracoval se scénáristou
Zdeňkem Svěrákem, a to snímek
Vesničko má středisková. Dlouhé hledání vhodné vesnice, na níž se ještě příliš nepodepsal socialismus, nakonec skončilo v
Křečovicích, rodišti
skladatele a houslisty Josefa Suka. Snímek byl nominovaný na
Oscara za cizojazyčný film.
Nad knížkou
Vladislava Vančury spolupráce
Hrušínský & Menzel začala, Vančurovou další knížkou
Konec starých časů jejich společná filmografie končí. Příběh odehrávající se v roce 1918 na
jihočeském zámku Kratochvíle psal Vančura původně jako filmový scénář. Když z plánů sešlo, přepracoval jej a vydal v roce 1934 coby román. Nakonec bylo dílo přece jen zfilmováno, i když až v roce 1989 a na
zámku Krásný Dvůr.
Další filmy Rudolfa Hrušínského
Tři skvělé filmy natočil
Rudolf Hrušínský s režisérem
Oldřichem Lipským: zahrál si v pohádce
Tři veteráni a ve sci-fi komediích
Tajemství hradu v Karpatech a
Adéla ještě nevečeřela.
Poslední rolí Rudolfa Hrušínského byla postava
prezidenta Emila Háchy. Do dramatického příběhu
Noc rozhodnutí ho v roce 1993 obsadil režisér
Pavel Háša a Hrušínského kvůli špatnému zdravotnímu stavu a vyčerpání vozili na natáčení přímo z nemocnice. Všichni věděli, že jsou to poslední chvíle jeho života.