Podobně jako
Jaroslav Seifert i
Jaroslav Marvan pocházel z
pražského Žižkova. Když se 11. prosince 1901 narodil, rodiče bydleli v Milíčově ulici, spojující Prokopovo a Sladkovského náměstí. Novogotický
chrám sv. Prokopa od
architekta Josefa Mockera se ale v době Marvanova narození teprve stavěl, a tak byl malý Jaroslav pokřtěn v
kostele sv. Rocha přímo u
Olšanských hřbitovů. Když mu bylo sedm, přestěhovali se Marvanovi do domu na nároží Lupáčovy ulice a
Havlíčkova náměstí, přímo naproti neorenesanční
žižkovské radnici. Jaroslav vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a nepochybně mnohé profesory později zvěčnil ve svých rolích v komediích
Škola základ života a
Cesta do hlubin študákovy duše. Napodobovat je ale zkoušel už tehdy a se svými etudami za katedrou měl u spolužáků velký úspěch.
Jak se z ochotníka stal profesionál
Rodina žila skromně, otec byl poštovním úředníkem a ke stejné profesi vedl i syna. Ten sice v mládí chodíval sledovat ochotníky, ale jako velký trémista se jeviště bál. Nakonec se k divadlu dostal oklikou, která vedla přes
Podkarpatskou Rus. Po maturitě se stal stejně jako jeho otec poštovním úředníkem a v letech 1920 až 1923 pracoval na inspektorátu v dalekém
Užhorodě. Tam začal hrát ochotnické divadlo a záliba ho neopustila ani po návratu do
Prahy. Bylo mu čtyřiadvacet, když se stal hostujícím hercem v
Divadle Vlasty Buriana. Od roku 1926 získal u Buriana stálé angažmá a díky úzké spolupráci si také zahrál téměř ve všech Burianových filmech, například ve snímcích
Falešná kočička, To neznáte Hadimršku, Anton Špelec, ostrostřelec, Revizor, Ducháček to zařídí,
Přednosta stanice nebo
U pokladny stál. V roce 1943 přestoupil do
Divadla na Vinohradech, pak do
Městských divadel pražských a nakonec v roce 1954 do
Národního divadla.
Ani v dobách své největší slávy na své žižkovské kořeny nezapomněl, a nakonec se ani ze Žižkova neodstěhoval příliš daleko: bydlel jen „přes kopec“ ve
vile na Třebešíně ve
Strašnicích, v ulici K Červenému dvoru 1.
Dobrý voják Švejk (1925)
Marvanovou první rolí byl strážník ve filmu
Dobrý voják Švejk – ovšem pozor, v nejstarší němé komedii z roku 1925 režiséra
Karla Lamače s
Karlem Nollem v Hlavní roli. Objevil se i v mladší verzi z roku 1932 režiséra
Martina Friče. Už výčet rolí v Marvanových prvních filmech ale prozrazuje jeho typové zařazení: hrál strážníky, majory, soudce, komisaře, plukovníky, policejní inspektory a prvorepublikové elegány.
Škola základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Režisér
Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě veselohry ze středoškolského prostředí, inspirované romány
Jaroslava Žáka. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům a dokonale vystihují klasické typy studentů i profesorů. Víte, že
Ladislav Pešek (1906–1986) coby student, který nevynechá jedinou příležitost k rošťárně, a jeho spolužák
František Filipovský (1907–1993) v roli podlézavého šplhouna a udavače Krhounka byli jen o pár let starší než jejich profesor Marvan?
Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955)
Marvan se už ve 30. letech se stal jednou z největších hvězd stříbrného plátna a po roce 1948 plynule přešel do rolí, v nichž se uplatnila lidovější struna jeho talentu. Podle vzpomínek hereckých kolegů byl pečlivý, zodpovědný a vždy perfektně připravený, ale také nedůtklivý, popudlivý a pedantský suchar – zkrátka role revizora Gustava Anděla z komedií
Dovolená s Andělem a
Anděl na horách mu perfektně seděla. Původně Marvan prý ani nedočetl scénář a roli odmítl. Prý ho přesvědčil teprve
režisér Bořivoj Zeman slibem, že půjde o sérii několika filmů. I když se tenhle sen neuskutečnil a třetí pokračování
Anděl u moře se nikdy nenatočilo, Dovolenou s Andělem vidělo v kinech pět milionů diváků a Anděla na horách čtyři miliony. První film se natáčel v
Hamru na Jezeře, druhý v
Tatranské Lomnici, konkrétně v hotelech
Grand hotel Praha a v dnešním
Retro hotelu Morava, kde u recepce dokonce stojí socha slavného revizora.
Seriál F. L. Věk (1970–1971)
V roce 1969 měl premiéru třináctidílný kriminální seriál
Hříšní lidé města pražského z třicátých let 20. století, který vznikl podle povídek
Jiřího Marka. Po životní roli
rady Vacátka přišla pro
Jaroslava Marvana další role v seriálu o osudech
F. L. Věka, rodáka z
Dobrušky. Mistr seriálů a televizních inscenací
František Filip měl rád historii, a tak si na začátku 70. let vybral jako předlohu dílo
Aloise Jiráska. Seriál měl skvělé herecké obsazení, režisér Filip byl vyhlášený a herci s ním rádi spolupracovali. Postavu F. L. Věka hrál
Radek Brzobohatý, Věkova tatínka
Jan Pivec, maminku jenom o devět let starší
Antonie Hegerlíková, sbormistra Havránka a Františkova kmotra
Jaroslav Marvan, faráře Matouše Vrbu
Bohuš Záhorský a faráře Hejnu
František Kovářík. Seriál měl v televizi premiéru v roce 1971, nedlouho po jiném Filipově úspěšném seriálu,
Sňatcích z rozumu. Řadu scén z F. L. Věka ale vyškrtala cenzura a třináctý díl byl dokonce zakázán úplně. Na obrazovky se dostal až na jaře 1990.
Natáčelo se samozřejmě v
Dobrušce, kde se můžete projít po náměstí nesoucím jméno F. L. Věka a prohlédnout si
kupecký dům i
rodný dům vzdělaného a statečného českého obrozence
Františka Vladislava Heka (1769–1847), malebné stavení s několika expozicemi. Roli seriálového náměstí hrálo krásné
Husovo náměstí v
Novém Městě nad Metují, natáčelo se také v
Broumovském klášteře anebo na
zámku v Opočně.
Jaroslav Marvan: zajímavosti a další filmy
Marvan byl skromný i puntičkářský, typické pro něj bylo slušné vystupování a dokonale upravený zevnějšek. Potrpěl si na soukromí, a to i na dovolené: v roce 1960 si koupil chalupu v jihočeských
Výšicích, vesničce v půvabném kraji mezi
Čimelicemi a
Blatnou.
Tvář
Jaroslava Marvana byla tou první, kterou mohli spatřit diváci na televizní obrazovce 1. května 1953 při
zahájení vysílání Československé televize. „Připadl mi čestný úkol, abych vás pozdravil jako první posluchače, vlastně jako diváky Československé televize,“ řekl tehdy populární herc.
Marvan účinkoval v 212 filmech a 40 televizních inscenacích. Mezi jeho nejznámější filmy patří také
pohádka Šíleně smutná princezna a
muzikál Noc na Karlštejně. Roli purkrabího měl původně hrát
Jan Werich. Jenže ten v té době měl zákaz hrát, a tak roli získal
Jaroslav Marvan. Trápila ho rakovina, jeho stav se během natáčení zhoršoval a krátce po premiéře, 21. května 1974, zemřel. Je pochovaný na
Vyšehradském hřbitově.
Mezi nezapomenutelné role Jaroslava Marvana patří policejní rada Vacátko, revizor Anděl a purkrabí z muzikálu Noc na Karlštejně.
Jaroslav Marvan natočil přes dvě stě filmů.
Jaroslav Marvan byl spjat s pražským Žižkovem, kde se narodil a většinu života také bydlel.
V prvních filmech hrál Jaroslav Marvan role strážníků, soudců, policejních inspektorů, majory a prvorepublikové elegány.
Jaroslav Marvan vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského.
Začátky Marvanovy herecké kariéry byly spojeny s Divadlem Vlasty Buriana, kde získal své první stálé angažmá.
Mezi divácky nejúspěšnější filmy Jaroslava Marvana patří Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše.
Jaroslav Marvan začal vystupovat v Československé televizi v roce 1953, kdy pronesl první televizní pozdrav při zahájení vysílání.
Jaroslav Marvan je pochován na Vyšehradském hřbitově.
Během natáčení muzikálu Noc na Karlštejně trpěl Jaroslav Marvan rakovinou a jeho stav se během natáčení zhoršoval.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.