Fenomén Jan Blažej Santini-Aichel
Jan Blažej Santini (1677–1723) to neměl v životě jednoduché: byl částečně ochrnutý a chromý, kameníkem jako jeho otec a dědeček se tudíž vyučit nemohl.
Nikdy se nestal ani členem zednického cechu, ani stavitelem, oficiálně byl pouze vyučeným malířem. Žádný jeho obraz přitom neznáme, zato víme o
architektonických projektech. Za třiadvacet let tvůrčí práce navrhl
neuvěřitelné množství monumentálních staveb, spoustu dalších plánů měl rozdělaných v době smrti. Kolik jich vlastně bylo, kde je najdeme, kolik je jich zapsaných v UNESCO a jaké poselství nám jejich autor zanechal?
Santini a UNESCO
Hodnota Santiniho děl stoupá:
Zelená hora je zapsaná mezi
památkami UNESCO už více než pětadvacet let, rovné čtvrtstoletí v UNESCO letos slaví
katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci v
Kutné Hoře. Když připočteme velké
pražské stavby, tedy
kostel sv. Františka Serafinského na Křížovnickém náměstí a
theatinský kostel s
Morzínským a
Kolowratským palácem v
Nerudově ulici a zřejmě i nedaleký
Schönbornský palác, má Santini v UNESCO sedm položek. Bylo by jich osm, kdyby nebyl zbořen
palác hrabat z Lissau na
Staroměstském náměstí. Anebo dokonce devět či deset, to kdyby se zápis UNESCO nevztahoval jen na
historické jádro Prahy a vešel by se do něj ještě
poutní areál Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, případně i
cisterciácký Zbraslavský klášter. Santinimu jsou ale připisována i menší díla, třeba
fasáda kapitulního děkanství na Pražském hradě anebo
Svaté schody u kostela na Karlově.
Kolik Santiniho staveb vlastně v Česku máme?
Kostely nebo zámky od Santiniho stály leckde: není to tak dlouho co se odhadovalo, že jeho rukopis nesou přibližně dvě stovky staveb. Jenže to by podle historiků
v Santiniho domácnosti občas musela malovat žena, děti, služka a možná i pes. Profesor Mojmír Horyna, považovaný za nejlepšího znalce díla J. B. Santiniho, potvrdil osmdesát míst. I tak, rozpočítáno do třiadvaceti let architektovy kariéry, výsledek potvrzuje neuvěřitelné čtyři stavby na rok. Přitom každá je jiná, zajímavá a má svůj originální příběh, ať jsou to drobné stavby jako
hospodářské dvory plaských cisterciáků s opatskými zámečky Kalec a
Hubenov,
hospoda v Ostrově nad Oslavou anebo
monumentální klášter Kladruby.
Putování v Santiniho stopách
Kdo by nemiloval
Santiniho díla? Patří i mezi
zamilovaná místa týmu CzechTourismu, a tak se po jeho stopách můžete s
portálem Kudy z nudy vydat na výlet třeba na
Plzeňsko,
napříč Čechami i na
Moravu. Nejdokonalejší přehlídku jeho děl včetně plánů a modelů nabízí
expozice Baroko a jeho svět v
Muzeu a galerii severního Plzeňska v Mariánské Týnici, spousty zajímavostí se dozvíte také v
Muzeu nové generace ve
Žďáru nad Sázavou. Tam si také můžete objednat prohlídku
areálu zámku (a bývalého kláštera) Po stopách Santiniho; s průvodcem navštívíte baziliku, prelaturu, kapli a rajský dvůr, sádky a další místa, nechybí ani výstava barokního sochařství a malířství z doby J. B. Santiniho ze sbírek Národní galerie.
Tovaryšská cesta do Itálie a #světovéČesko
Santini byl na svou dobu velmi vzdělaný. Uměl číst a psát česky, německy, italsky a latinsky, orientoval se například v geometrii a křesťanské kabale. Začínal v otcově dílně, vyučil se u
Jeana Baptiste Matheye a patrně kolem roku 1695 se vydal na tovaryšskou cestu na jih. Cílem putování měl být
Řím, dlouholeté působiště jeho mistra, ale cestou navštívil i jiná místa:
Vídeň, Pasov nebo
Salzburg. V Lombardii ho zaujala
dostavba gotické katedrály v Miláně, v
Římě se seznámil s díly
Francesca Borrominiho, jehož jeho konzervativní současníci považovali blázna. Stavby, kde si precizní znalost antické architektury římského císařství podávala ruce s gotikou a osobitým pojetím, často překračujícím dobové normy, Santiniho nadchly natolik, že se vydal v jeho stopách a dnes je považovaný za
jediného skutečného následovníka velkého římského mistra.
První stavby
V době kolem roku 1700 zažívaly velký rozkvět bohaté kláštery benediktinů, cisterciáků a premonstrátů. V jejich čele stanula pozoruhodná generace skvělých opatů vrcholného baroka, kteří se snažili o stavební a umělecké zvelebení klášterů i celých panství. Mezi první Santiniho zákazníky patřili opati cisterciáckých klášterů. Už v roce 1700
Wolfgang Lochner svěřil Santinimu stavbu
konventu cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi, o dva roky později jej
opat Jindřich Snopek pověřil projektováním a vedením stavby
klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory.
Odvedená práce i zprávy o architektově umělecké výjimečnosti posloužily jako doporučení pro další kláštery a další opaty, zejména pro
opata Eugena Tyttla v
Plasích a
Václava Vejmluvu ve
Žďáru nad Sázavou. Pro oba uvedené kláštery Santini pracoval soustavně od roku 1706 až do své smrti v roce 1723 a s oběma opaty udržoval osobní přátelské vztahy.
Santini a Vejmluva
Nejvíc Santiniho staveb se dochovalo ve
Žďáru nad Sázavou a jeho okolí. Vrcholným Santiniho dílem je
kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, k němu ale patří i
areál bývalého kláštera,
hospodářský dvůr Lyra či
Dolní hřbitov postavený na půdorysu lebky. Santiniho rukopis nesou také
kostely ve Zvoli, Bobrové a
Obyčtově nebo
zájezdní hostinec v Ostrově nad Oslavou.
Václav Vejmluva Santinimu zprostředkoval významné zakázky pro dalších moravské kláštery. Tak vzniklo například
proboštství zábrdovického premonstrátského kláštera,
poutní chrám ve Křtinách nebo projekt
přestavby kláštera v Rajhradě. Pracoval i pro významné šlechtické rody, Kolowraty, Colloredy nebo Valdštejny. Nejkrásnější zámeckou stavbou je
zámek Karlova Koruna v
Chlumci nad Cidlinou, který Santini postavil pro Františka Ferdinanda hraběte Kinského.
Santiniho smrt
Santini zemřel v prosinci 1723 v šestačtyřiceti letech zřejmě na plicní chorobu. Stejně jako jiní umělci z levého břehu Vltavy byl pohřben v zaniklém
kostele sv. Jana v Oboře pod Jánskými schody, ale nedochoval se ani jeho hrob, ani autentický portrét. Zemřel uprostřed rozdělané práce, ale byl natolik jedinečný, že společně s ním zemřela i barokní gotika. Přímého pokračovatele neměl, některé projekty po jeho smrti dokončili ti, s nimiž často spolupracoval, tedy
František Maxmilian Kaňka a
Kilián Ignác Dientzenhofer.
Vzkaz dalším generacím
Na
Plzeňsku se cisterciáci podle svých zvyklostí usadili v nehostinné krajině a Santini tak pro
klášter Plasy musel řešit například problémy se spodní vodou. Pod základy konventu je v údolní nivě řeky Střely zaraženo do země více než pět tisíc dubových kůlů. Na nich je položen trámový rošt a teprve na nich stojí samotné budovy. Celá konstrukce je trvale zaplavena vodou, což brání přístupu vzduchu a hnilobě dřeva. Pro lepší kontrolu základů nechal Santini v podzemí vybudovat takzvaná
vodní zrcadla: barokní bazény, v nichž se dala sledovat výška vody a další parametry.
U jižního z nich je nepřehlédnutelný varovný latinský nápis
Aedificium hoc sine aquis ruet: bez vody se tato stavba zřítí. Protože podobně se Santini vypořádal s podložím
kláštera v Rajhradě, kde vinou nešetrných zásahů v 19. a 20. století došlo k poklesu vody, hlavice pilotů uhnily a statika kostela a budov se narušila, v klášteře Plasy berou Santiniho výstrahu velmi vážně a v obou „zrcadlech“ čtyřikrát denně kontrolují výšku, teplotu a kvalitu vody. Kdyby vám snad nestačila prohlídka klášterního vodního systému, zastavte se v
Centru stavitelského dědictví. Projekt
Národního technického muzea s expozicemi stavebních řemesel a zážitkovými dílnami našel místo v hospodářském zázemí někdejšího kláštera a dozvíte se tam řadu zajímavostí a dobových stavebních technologiích.