Až do 16. století se sklo řezalo pouze rytím. Když se koncem 17. století začalo s výrobou silnostěnného skla, mohlo se řezání skla posunout hlouběji. Dekorace získaly větší plasticitu, protože řezači si uměli hrát s leskem, matem i tvary. Celý sklářský svět se ovšem usilovně snažil najít náhradu za horský křišťál, jehož naleziště už byla vyčerpaná a cena proto neustále rostla.
Rozmach sklářství a celého
sklářského průmyslu přinesla vláda
císaře Rudolfa II., který na přelomu 16. a 17. století do
Prahy pozval řadu významných umělců a učenců. Za otce
hluboce broušeného skla je považovaný
Caspar Lehmann, který svým uměním překonával všechny své současníky. Jako první použil k broušení skla diamant a vylepšil řezací stroj tak, že dokázal tak řezat do skla hlouběji než jiní. Lehmann po sobě zanechal řadu skvostných děl, například
pohár s erby Wolfa Sigismunda von Losenstein a Susany von Rogendorf a třemi alegorickými postavami z roku 1605. Byl objeven na konci 19. století v
Hluboké nad Vltavou a je považovaný za
nejstarší signovaný a datovaný skleněný předmět. Vystavený je ve sbírkách
Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Další zlom přišel v sedmdesátých letech 17. století. Podle vysvětlení
Muzea skla a bižuterie v
Jablonci nad Nisou chtěli Češi napodobit
benátské tenkostěnné cristallo, místo toho vymysleli něco mnohem lepšího, co doplněné českým brusem představuje světový unikát. Sklo, pro které se později začal používat název
český křišťál, se údajně poprvé začal vyrábět v
Müllerově sklárně na
Šumavě. Jednalo se o dokonale čiré draselnovápenaté sklo, ideální pro rytí a broušení, jemuž dodává na hmotnosti přítomnost oxidu olova. Ten sklu přidává na hmotnosti, zároveň ale zajišťuje hlavní znaky českého křišťálu: vysoký lesk, perfektní lom světla a snazší broušení a rytí.
Věhlas se i díky aktivním obchodníkům rychle rozšířil za hranice českých zemí. Na začátku 18. století byl
český křišťál tak populární, že začal z trhu vytlačovat do té doby bezkonkurenční benátské výrobce. Skláři z Benátek tehdy dokonce začali vyrábět sklo, které mělo napodobovat to české. Český křišťál dlouhodobě určil vývoj sklářského průmyslu a je dodnes ceněný. Výrobky z něj ani po stovkách let neztrácejí nic ze své krásy a například lustry a další výrobky z českého křišťálu značky
Preciosa,
Merry Crystals či
Titania Lux zdobí domácnosti a interiéry po celém světě. S výrobou a tradicemi českého křišťálu se seznámíte například v
Křišťálovém údolí anebo v
Muzeu skla a bižuterie v
Jablonci nad Nisou.
Čeští skláři ale umí svět okouzlit i jak než ručně foukanými a broušenými výrobky. Například
sklárna Crystalex přišla s ojedinělým testem, co všechno vydrží jejich odlivky, a ten předvádí na sklářských veletrzích. Na čtyři
odlivky řady Barline 410 bylo postaveno
osobní auto Škoda Superb s hmotností 1,6 tuny. Následoval přepravní kontejner s hmotností nad sedm tun a nakonec
test se slavnou stíhačkou L159 ALCA, kterou v
Leteckém muzeu Praha Kbely postavili na pouhé tři odlivky. Tři jednoduché sklenky skutečně unesly letadlo s hmotností 4,7 tuny. Podle zkoušek v laboratořích Crystalexu tyto odlivky dokonce odolají tlaku až 11 tun.