
Tentokrát nemáme na mysli
Kuks,
Hospitál a všech
dvanáct Ctností a dvanácti Neřestí, jejichž výčet by dal zabrat i zkušeným kunsthistorikům, ale spíš místa, kde objevíte
další Braunovy sochy. Je jich opravdu hodně:
sochařská dílna, kterou Mistr
založil v
Praze už před rokem 1710 a fungovala až do jeho smrti v roce 1738, byla největší ve městě, měla největší zisky a
díky
mnoha tovaryšům se dokázala vypořádat i s
velkými zakázkami. Značka Braun byla zkrátka pro barokní Čechy pojem.
Hozená rukavice Jezuitům z Žirče

Nejblíž od Kuksu leží
Braunův Betlém, soubor soch a reliéfů,
tesaných přímo do pískovcových skal v Novém lese. Jde o jednu z nejoriginálnějších a bohužel také nejponičenějších barokních památek u nás; Braun
Betlém vytvořil pro hraběte
Františka Antonína Šporka, svého významného zákazníka a mecenáše. Původně měla na místě Betléma stát křížová cesta – šlo o společný projekt hraběte Šporka a
Jezuitů z blízké
Žirče. Leč Jezuité od plánu ustoupili a Špork se tak rozhodl na liknavé duchovní zaútočit pomocí
plastik, které měly žirečským otcům
ukázat, jak jsou ve své zbožnosti vlažní, a že je to právě Špork, který Pána příkladně oslavuje. Mezi lety 1726 – 1728 tak vzniklo
velkolepé divadlo biblických scén, doplněné výjevy ze života poustevníků, žijících na rozdíl od jezuitů v samotě a odříkání. Zejména tváří v tvář mohutným poustevníkům
Juanu Garinovi a
Onufriovi (zhotoveni okolo roku 1726) pochopíte, proč se M. B. Braunovi přezdívá východočeský Michelangelo. Cyklus světců doplňují sochy
Maří Magdaleny a Jana Křtitele. Ústředními postavami je dvojreliéf, představující
Narození Páně a Příjezd Tří králů. Motiv Krista se objevuje ještě nad studnou Jákobovou, kde
Kristus usedl se ženou ze Samaří při svém putování svatou zemí.
Stěhovavé sochy

Výhodou (ovšem i nevýhodou)
Betléma je to, že jej nelze přestěhovat, což rozhodně neplatí pro další Braunova díla. Posuďte sami: pro hraběte Šporka zhotovil mistr Braun i další sochy, které mnohokrát změnily místo. Například v parku před
Šporkovým letním sídlem Bon Repos stojí
socha sv. Marie Magdaleny, ale další dva
andělé se přestěhovali do expozice barokního sochařství
Národní galerie v
Praze ve
Schwarzenberském paláci. Nejčastější stěhování za sebou mají
Braunovy sochy trpaslíků, které původně lemovaly rejdiště neboli dávno zaniklou koňskou závodní dráhu v
Kuksu. Šlo o
karikatury Šporkových nepřátel, úředníků, měšťanů a snad i zámeckého služebnictva či venkovanů; z Kuksu přes Bon Repos cestovali na
zámek v Benátkách nad Jizerou, kde posledních
šest sošek můžete vidět na zdi kolem zámeckého nádvoří. V roce 1929 bylo
několik desítek trpaslíků zakoupeno pro
zámek v Novém Městě nad Metují, kde dodnes stojí na zdi v dolní zámecké zahradě. Podobně jako v
Kuksu ale jde pouze o kopie, restaurované originály jsou uloženy v lapidáriích.
Braun na Valči a krásné lapidárium

Nádherný
zámek Valeč si dal na konci 17. století postavit
Jan Kryštof Kager ze Štampachu. Italští architekti pro něj projektovali zahradu, kde býval vodopád i přírodní divadlo, vše pak zdobily
sochy Matyáše Bernarda Brauna, kterého Kagerovi doporučil jeho přítel
Špork.
V objektu bývalé zámecké kovárny vzniklo
lapidárium pro sochy, které měří od 195 do 300 centimetrů. Expozice je netradiční – sochy doplňují
světelné a zvukové efekty. Sochy postav řecké mytologie vytvořil Matyáš Braun pro
Valeč kolem roku 1735.
Mimochodem, Braun za ně prý nikdy nedostal zaplaceno, protože panství bylo zadlužené.
Alegorie lidských vlastností a antických bohů představují po východočeském Kuksu druhou nejrozsáhlejší kolekci Braunových děl. Celkem je v
lapidáriu 28 originálů. Lapidárium ukazuje
nejen originály soch ze zahrady (Dídó, Chronos a Selené, Chronos a Éós, Olympos, Silénos, Satyr, Pan, Dionýsos, Atys, Hermés a Afrodita, Meleagros a Atalanta, Afrodita, Deméter, Áres, Hérakles, David – s nově domodelovanou hlavou nebo hraběte Šporka,
ale také ty, jejichž kopie byly z parku odcizeny v letech 2003 a 2004 (Marnivost, Lstivost, Skromnost, Filozofie, Básnictví, Polyhymnia a sousoší Dionýsos a Persefona). Jako úplná novinka pro ty, kteří znají jen stávající kopie jsou sochy Závist, Věrnost, Perseus a Andromeda a Obětování Ifigenie.
Braun v Duchcově
Matyáš Bernard Braun nemohl chybět v plejádě významných barokních umělců, kteří pro Valdštejny zkrášlovali
barokní zámek,
Knížecí zahradu a park v
Duchcově. Najdete tu plastiku bohyně
Niké stojící na zeměkouli,
sochy zápasících Herkulů, bohyně
Minervy a boha Marta, niku schodiště pak zdobí pískovcové sousoší Čas loupí krásu, zpodobňující
únos Óreithýie Boreem. Braun se podílel i na výzdobě
zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie, který vyhořel 10. května 1945 během pobytu ruské osvobozovací armády, původní výzdobu tak můžete vidět už jen na starých fotografiích.
…a další Braunova díla
Objevte mistrovská díla barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna v Čechách. Od Kuksu po Prague, od historických parků po unikátní lapidária.
Matyáš Bernard Braun byl barokní sochař, který je známý svými kamennými plastikami ve stylu baroka, které se nacházejí převážně na šlechtických sídlech a veřejných parcích v České republice.
V Kuksu se nachází sochy Ctností a Neřestí od Matyáše Brauna, které zdobí terasy před Hospitálem a shlížejí do labského údolí.
Braunův Betlém je soubor soch a reliéfů tesaných do pískovcových skal, které vytvořil Matyáš Bernard Braun pro hraběte Františka Antonína Šporka. Nachází se v Novém lese blízko Kuksu.
Sochy v zámeckém areálu Valeč byly vytvořeny Matyášem Bernardem Braunem na doporučení Františka Antonína Šporka a jsou vystaveny v lapidáriu s netradiční audiovizuální expozicí.
Díla Matyáše Brauna můžeme najít na různých místech včetně Prahy (například v Schwarzenberském paláci, Vrtbovské zahradě), zámeckých parků a zahrad napříč Českou republikou, jako jsou Duchcov, Liběchov nebo Hořovice.
Matyáš Bernard Braun tvořil převážně barokní sochy s náboženskými, mitologickými a alegorickými motivy.
Výstava v lapidáriu na Valeči představuje kolekci originálních soch Matyáše Bernarda Brauna z barokního parku, které jsou doplněné o světelné a zvukové efekty pro lepší atmosféru prohlídky.
Braunovy sochy trpaslíků, které byly původně součástí koňské závodní dráhy v Kuksu, je nyní možné vidět v zámku v Benátkách nad Jizerou a v Novém Městě nad Metují.
Braunova sochařská dílna, založená v Praze před rokem 1710, byla největší ve městě s největšími zisky a mnoha tovaryši, kteří umožnili mistrovi zvládat velké zakázky.
Sochy Matyáše Brauna často symbolizují různé lidské vlastnosti (ctnosti, neřesti) nebo biblické a mytologické postavy, skrze které umělec vyjadřuje barokní zbožnost a estetiku.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.