Tentokrát nemáme na mysli
Kuks,
Hospitál a všech
dvanáct Ctností a dvanácti Neřestí, jejichž výčet by dal zabrat i zkušeným kunsthistorikům, ale spíš místa, kde objevíte
další Braunovy sochy. Je jich opravdu hodně:
sochařská dílna, kterou Mistr
založil v
Praze už před rokem 1710 a fungovala až do jeho smrti v roce 1738, byla největší ve městě, měla největší zisky a
díky
mnoha tovaryšům se dokázala vypořádat i s
velkými zakázkami. Značka Braun byla zkrátka pro barokní Čechy pojem.
Hozená rukavice Jezuitům z Žirče
Nejblíž od Kuksu leží
Braunův Betlém, soubor soch a reliéfů,
tesaných přímo do pískovcových skal v Novém lese. Jde o jednu z nejoriginálnějších a bohužel také nejponičenějších barokních památek u nás; Braun
Betlém vytvořil pro hraběte
Františka Antonína Šporka, svého významného zákazníka a mecenáše. Původně měla na místě Betléma stát křížová cesta – šlo o společný projekt hraběte Šporka a Jezuitů z blízké
Žirče. Leč Jezuité od plánu ustoupili a Špork se tak rozhodl na liknavé duchovní zaútočit pomocí
plastik, které měly žirečským otcům
ukázat, jak jsou ve své zbožnosti vlažní, a že je to právě Špork, který Pána příkladně oslavuje. Mezi lety 1726 – 1728 tak vzniklo
velkolepé divadlo biblických scén, doplněné výjevy ze života poustevníků, žijících na rozdíl od jezuitů v samotě a odříkání. Zejména tváří v tvář mohutným poustevníkům
Juanu Garinovi a
Onufriovi (zhotoveni okolo r. 1726) pochopíte, proč se M. B. Braunovi přezdívá východočeský Michelangelo. Cyklus světců doplňují sochy
Maří Magdaleny a Jana Křtitele. Ústředními postavami je dvojreliéf, představující
Narození Páně a Příjezd Tří králů. Motiv Krista se objevuje ještě nad studnou Jákobovou, kde
Kristus usedl se ženou ze Samaří při svém putování svatou zemí.
Stěhovavé sochy
Výhodou (ovšem i nevýhodou)
Betléma je to, že jej nelze přestěhovat, což rozhodně neplatí pro další Braunova díla. Posuďte sami: pro hraběte Šporka zhotovil mistr Braun i další sochy, které mnohokrát změnily místo. Například v parku před
Šporkovým letním sídlem Bon Repos stojí
socha sv. Marie Magdaleny, ale další dva
andělé se přestěhovali do expozice barokního sochařství
Národní galerie v
Praze ve
Schwarzenberském paláci. Nejčastější stěhování za sebou mají
Braunovy sochy trpaslíků, které původně lemovaly rejdiště neboli dávno zaniklou koňskou závodní dráhu v
Kuksu. Šlo o
karikatury Šporkových nepřátel, úředníků, měšťanů a snad i zámeckého služebnictva či venkovanů; z Kuksu přes Bon Repos cestovali na
zámek v Benátkách nad Jizerou, kde posledních
šest sošek můžete vidět na zdi kolem zámeckého nádvoří. V roce 1929 bylo
několik desítek trpaslíků zakoupeno pro
zámek v Novém Městě nad Metují, kde dodnes stojí na zdi v dolní zámecké zahradě. Podobně jako v
Kuksu ale jde pouze o kopie, restaurované originály jsou uloženy v lapidáriích.
Braun na Valči a krásné lapidárium
Nádherný
zámek Valeč si dal na konci 17. století postavit
Jan Kryštof Kager ze Štampachu. Italští architekti pro něj projektovali zahradu, kde býval vodopád i přírodní divadlo, vše pak zdobily
sochy Matyáše Bernarda Brauna, kterého Kagerovi doporučil jeho přítel Špork.
V objektu bývalé zámecké kovárny vzniklo
lapidárium pro sochy, které měří od 195 do 300 centimetrů. Expozice je netradiční – sochy doplňují
světelé a zvukové efekty. Sochy postav řecké mytologie vytvořil Matyáš Braun pro
Valeč kolem roku 1735.
Mimochodem, Braun za ně prý nikdy nedostal zaplaceno, protože panství bylo zadlužené.
Alegorie lidských vlastností a antických bohů představují po východočeském Kuksu druhou nejrozsáhlejší kolekci Braunových děl. Celkem je v
lapidáriu 28 originálů. Lapidárium ukazuje
nejen originály soch ze zahrady (Dídó, Chronos a Selené, Chronos a Éós, Olympos, Silénos, Satyr, Pan, Dionýsos, Atys, Hermés a Afrodita, Meleagros a Atalanta, Afrodita, Deméter, Áres, Hérakles, David – s nově domodelovanou hlavou nebo hraběte Šporka,
ale také ty, jejichž kopie byly z parku odcizeny v letech 2003 a 2004 (Marnivost, Lstivost, Skromnost, Filozofie, Básnictví, Polyhymnia a sousoší Dionýsos a Persefona). Jako úplná novinka pro ty, kteří znají jen stávající kopie jsou sochy Závist, Věrnost, Perseus a Andromeda a Obětování Ifigenie.
Braun v Duchcově
Matyáš Bernard Braun nemohl chybět v plejádě významných barokních umělců, kteří pro Valdštejny zkrášlovali
barokní zámek,
Knížecí zahradu a park v
Duchcově. Najdete tu plastiku bohyně
Niké stojící na zeměkouli,
sochy zápasících Herkulů, bohyně
Minervy a boha Marta, niku schodiště pak zdobí pískovcové sousoší Čas loupí krásu, zpodobňující
únos Óreithýie Boreem. Braun se podílel i na výzdobě
zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie, který vyhořel 10. května 1945 během pobytu ruské osvobozovací armády, původní výzdobu tak můžete vidět už jen na starých fotografiích.
…a další Braunova díla