Co si představíte, když se řekne
krajka? Pro někoho to jsou háčkované dečky a ubrusy v bytě u babičky nebo na chalupě, pro jiného
skanzeny, folklorní slavnosti a krajkami zdobené tradiční
lidové kroje, třeba při slavné
Jízdě králů. Další si vzpomenou na obří krajkové límce z
filmových pohádek či obrazů starých mistrů v
muzeích a galeriích, budoucí nevěsty se zasní nad luxusním svatebním závojem, někdo si zase vybaví
moderní paličkované krajky současných
oděvních návrhářů. Pojďte společně s portálem
Kudy z nudy zjistit, kde má naše krajkářství kořeny, kde si krajky můžete prohlédnout na vlastní oči a kde se pořádají
krajkářské přehlídky, trhy a výstavy.
Muzea krajek a expozice krajkářství
Kolébkou evropského krajkářství byly renesanční
Itálie, Španělsko a
Nizozemí. K vynálezu paličkované krajky se svorně hlásí všechny tři země, ale pravda je jinde: zkrátka krajkářství se rozvíjelo na více místech současně. Evropa v 15. a 16. století už znala krajky bruselské, benátské i flanderské anebo krajky z Valencie, a ty se díky vzorníkům a obchodníkům rychle šířily dál po kontinentu.
České země ve středu Evropy byly pověstnou křižovatkou kulturních trendů, jejichž prolínání v dalších staletích ovlivnilo i mnohotvárnost a pestrost českých a moravských krajek. První zprávy o tuzemských krajkách pocházejí z první poloviny 16. století a vyráběly se leckde. Dochovaly se zprávy o výrobě krajek v
Krušnohoří,
kde si můžete prohlédnout krajkářskou expozici například v
Muzeu v
Nejdku. Další zprávy mluví o krajkářství na
Domažlicku anebo v
Sedlici na
Blatensku, kde se o rozkvět řemesla zasloužila hraběnka
Ludmila Černínová; dnes tu působí
Sedlické krajkářství. Tradice krajkářství na
Šumavě dokumentuje
Muzeum krajky, které najdete přímo v historickém centru
Prachatic.
Vamberecké krajkářství a Muzeum krajky Vamberk
Podhůří
Orlických hor vstoupilo do historie krajkářství v roce 1642, kdy panství
Vamberk a
Rychnov nad Kněžnou koupil císařský plukovník hrabě
Kašpar z Grambu. Jeho manželka
Magdalena pocházela z belgických Flander a když prý viděla chudobu, která v kraji panovala, rozhodla se lidem pomoci. Naučila několik děvčat paličkovat a nakonec výrobu krajek podle flanderských vzorů zavedla mezi místními ženami jako robotní povinnost. Krajkářství se v okolí
Vamberku dařilo natolik, že se z něj během staletí stala jedna z nejvýznamnějších krajkářských oblastí Čech. Od druhé poloviny 19. do začátku 20. století se prý krajky vyráběly téměř v každé domácnosti a v roce 1889 tu byla otevřena
Krajkářská škola. Existuje dodnes a pořádá kurzy pro všechny zájemce o staré
tradiční řemeslo.
Ze sbírek krajkářské školy bylo v roce 1929 založeno
Muzeum krajky. To představuje staré lidové krajky, mapuje vývoj krajkářství i působení odborného školství. Prohlédnete si tu i práce zakladatelek české moderní krajky, především v souborech, které reprezentovaly Československo na světových výstavách
EXPO Brusel 1958 a
EXPO Montreal 1967. Tradici českého krajkářství podporuje i město
Vamberk, které společně s
Muzeem krajky každý rok v červnu pořádá
Krajkářské slavnosti, mezinárodní krajkářská setkání a také
Bienále české krajky, soutěžní přehlídku krajkářské tvorby.
Krajky z Krušných hor
V
Krušných horách se domácí výrobě prýmků, ozdobných lemů a krajek věnovaly manželky řady horníků, celý systém ale zdokonalila
Barbara von Elterlein. Provdala se za
Christopha Uttmanna, majitele dolu v
Annabergu, a podle tradice byl prvním paličkovaným krušnohorským výrobkem
krajkový límec, který zhotovila pro svého manžela.
Podnikavá dáma zaměstnávala několik stovek žen, dodávala krajky pro saský panovnický dvůr v Drážďanech a dbala na to, aby „její“ krajkářky měly zajištěn přísun nových vzorů a motivů; o to se postaraly tištěné vzorníky od renomovaných výrobců ze západní Evropy.
Krajky se dobře prodávaly také v lázeňských městech, kam se sjížděla evropská smetánka: stánky a specializované obchody byste tehdy našli v
Teplicích i
Mariánských Lázních, ve
Františkových Lázních, v
Jáchymově i
Karlových Varech. Už tehdy prodávalo jméno, a tak i když křehké kousky vznikaly v hornických chaloupkách vysoko v
Krušných horách, v nabídkovém katalogu se objevovaly jako
pravé karlovarské krajky.
Zdálo by se, že krajkářství se dařilo hlavně v Čechách, zatímco
Morava tonula v krajkářské nevědomosti. Není to ale pravda, krajkářství se dařilo také na
Těšínsku a na
Novojičínsku. Výroba krajek a lidové umění vyšívačské se dokonce vyučovalo ve
škole, kterou na
zámku v Kuníně na počátku 19. století založila
hraběnka Marie Walburga hraběnka z Truchsess-Waldburg-Zeilu.
Zlatý věk ručně vyráběných krajek
Zlatým věkem krajek bylo baroko: z krajek se vyráběly manžety rukávů, vějíře, prádlo, krajkové závěsy, záclony, liturgické oděvy, křtící soupravy, svatební šaty i límce, jaké nosil například císař
Rudolf II. Krajky se vyráběly výhradně ručně, a svou prosperitu na jejich výrobě založily některé
kláštery; tradice a výuka krajkářského umění se v některých místech udržely až do 20. století.
I když ale tuzemské krajky nikdy nedosáhly věhlasu krajek z Benátek či Flander, s rychlostí výroby na tom byli téměř všude stejně. Například v Mechelenu dokázala zručná dělnice za týden vyrobit přibližně jen 35 centimetrů dlouhý pruh – i když je potřeba dodat, že mechelenská krajka, zdobená květinovými ornamenty a lesklými konturami, je extrémně složitá.
Průmyslová revoluce a velká krajková loupež
Výroba krajek ve velkém mohla začít až díky průmyslové revoluci. Zvláštním – a ne úplně čestným – způsobem proslavilo krajkářství
jihomoravské město
Letovice, kde byla strojní výroba krajek zahájena v roce 1832 jako
první svého druhu na kontinentě. Bylo to o dvacet let dříve než její nejbližší konkurence a za vším stál podvod.
Krajky samotné i tajemství jejich výroby si totiž některé země střežily jako národní poklad. Například v Anglii byl vydán zákaz pohřbívat nebožtíky s množstvím vzácných krajek, poté přišel ochranitelský zákaz dovozu zahraničních krajek, a později – dokonce pod trestem smrti – vývoz vzácných strojů na zpracování tylu. Ovšem vídeňský průmyslník
Daniel Baum si věděl rady. V Anglii naoko založil krajkářskou dílnu, stroje vzápětí nechal rozmontovat a odvézt v bednách na Moravu s tím, že jde o strojní součástky. Velké a nápadné části, které se nevešly do nitra lodí, připevnili v přístavu pod kýly a průlivem La Manche je převezli pod vodou.
Tylex a Topak: Naše krajky používaly i vaše babičky
Stará letovická plátenická manufaktura se díky anglickým strojům nadechla k novému životu, navíc rakouský císař
František I. pro monarchii zavedl ochranné clo na dovoz krajek. Letovický podnik tak neměl žádnou konkurenci, ovládl domácí trh a brzy vyvážel krajky, tyl a záclony do celé Evropy. Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a v roce 1946 v
Letovicích vznikl národní podnik Tylex, pod který spadal veškerý krajkářský průmysl v českých zemích, tedy i továrny z
Krušných hor a
Vamberecka. Továrna
Tylex Letovice musela k roku 2024 skončit, její provoz prvu narušil covid a poté dorazily drahé ceny energií. V srpnu 2024 však přislíbil obnovení provozu nový majitel. Na
příběh letovické krajky se můžete přijít podívat do Muzea města Letovice, i když bude odkazovat už pouze do minulosti
Více než 112 let
dosud vyrábí v Drnovicích firma
Topak paličkované krajky, vsadky, ubrusy, záclony a draperie a také vyšívané krajky, stuhy, šňůrky, pruženky a gumičky na roušky a respirátory. Topak byl založen roku 1908 a nyní je
nejstarší strojní výrobnou paličkovaných krajek na světě a největší v Evropě. Své zboží prodává s mottem
„Naše krajky používaly i vaše babičky“.
Zajímavosti o krajkách
Krajky většinou patřily mezi velmi luxusní zboží. Když například
Marie Terezie koupila v Bruselu krajkové šaty své matce, zaplatila za ně stejnou cenu, kolik by tehdy stál dům v centru Vídně. Ostatně panovnice měla krajky ráda: roku 1767 zřídila v
Praze první krajkářskou školu ve střední Evropě, dnešní Vyšší odbornou školu textilních řemesel.
Škola úspěšně reprezentuje Českou republiku na domácích i zahraničních výstavách uměleckého průmyslu. Největšího úspěchu dosáhla v roce 1925 na
Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži, kde byly její práce oceněny dvěma Grand Prix a čestnými diplomy, a to za soubor šitých krajek navržených
Emilií Paličkovou a
soubor dřevěných hraček od Minky Podhajské.
České krajkářství a UNESCO
Od roku 2020 jsou unikátní
rukodělné krajky z Vamberecka zapsané na seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Tradice má tak otevřenou cestu k zápisu na seznam nehmotného dědictví UNESCO.