
Málokterá tradice má tak dlouhý a pestrý život jako
krajky a krajkářství. Mají za sebou
historii dlouhou několik tisíc let i svá
muzea a přehlídky, vyrábí je řada firem a
paličkování se udrželo i jako oblíbená ruční práce.
Krajky jsou zkrátka všude kolem nás, stačí se jen pozorně rozhlédnout. Prohlédnete si je ve
skanzenech i na
folklorních slavnostech, kde jsou krajkami zdobené tradiční
lidové kroje, třeba při slavné
Jízdě králů. Určitě si vzpomenete i na obří krajkové límce z
filmových pohádek či obrazů starých mistrů v
muzeích a galeriích, budoucí nevěsty se zasní nad luxusním svatebním závojem, někdo si zase vybaví
moderní paličkované krajky současných
oděvních návrhářů. Pojďte společně s
Kudy z nudy zjistit, kde má naše krajkářství kořeny, kde si krajky můžete prohlédnout na vlastní oči a kde se pořádají
krajkářské přehlídky, trhy a výstavy.
Kde na krajky v Česku narazíte?

Česko má ke krajkám zvláštní vztah – a rozhodně neplatí, že patří jen do muzeí a vitrín. Pokud vás láká
vidět krajky na vlastní oči, případně si zkusit, jak těžké je rozhýbat paličky nebo navléct aspoň jednu nitku správně, máte hned několik možností:
Vamberecká krajka – Vamberk je pro milovníky krajek to, co
Plzeň pro pivaře. Působí tu
umělecké družstvo Vamberecká krajka a
Muzeum krajky nabízí nejen fascinující
obnovenou expozici, ale i
živé ukázky paličkování. A nebojte, krajky tu nejsou zamrzlé v čase – tradice tu žije a dýchá. A navíc každý rok v červnu můžete přijet na
Krajkářské slavnosti!
Krajky na lidových krojích – utajeným pokladem je
Muzeum Ostrov lidových krojů v
Posázaví. Vyhraďte si na ně hodně času, k vidění jsou tisíce úplných a originálních krojů a dalších exponátů na stovkách figurín. Expozici doplňují předměty, které sloužily ke zpracování textilních surovin, předení a tkaní.
Řada muzeí a galerií,
například Muzeum Českého ráje v
Turnově – kromě šperků z drahokamů tu najdete i skvostnou
sbírku krajek.
Speciální výstavy se často zaměřují na
krajkářství jako na živé umění, nejen zaprášenou vzpomínku.
Sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze – pokud milujete
design a historii módy, sbírky krajek vás nadchnou. A bonus: v
Praze se často konají i
různé workshopy a přehlídky, kde krajky dostávají moderní šmrnc.
Krajkářské slavnosti a jarmarky – nejznámější se konají ve
Vamberku nebo v
Sedlici na
Blatensku. Tam krajkářky vytahují své poklady na světlo a ukazují, že krajka je zázrak trpělivosti, umění i lásky k tradici. Navštívit můžete speciální obchod
Sedlické krajkářství, vybrat si můžete i některý z
víkendových kurzů.
Menší muzea a expozice – tradice krajkářství na
Šumavě dokumentuje
Muzeum krajky, které najdete přímo v historickém centru
Prachatic. Příběh letovické krajky (o které ještě bude řeč) mapuje
expozice Tylex Letovice, pod ruce šikovných krajkářek nahlédnete také v
expozici ručních řemesel v
Mohelnici na
Střední Moravě nebo v
Muzeu Zubří, kde se můžete podívat na
expozici zuberské krajky. Dochovaly se zprávy o výrobě krajek v
Krušnohoří, například v
Nejdku, anebo o krajkářství na
Domažlicku.
Jak se další krajkám a krajkářství dnes?

Kdyby někdo řekl, že krajkářství je mrtvé, krajkářky by mu možná elegantně odpověděly jehlou a paličkami. Pravdou je, že tohle řemeslo má svoje věrné příznivce a nenápadně se proplétá i do
současného designu a módy.
Existují
školy a kurzy paličkování, některé
řemeslné dílny zažívají nečekaný zájem. Krajky se objevují na
svatebních šatech, v
interiérovém designu, dokonce i ve
šperkařství. A mladí návrháři? Ti si s krajkami hrají s chutí – kombinují je s džínovinou, kůží, nebo je tisknou na 3D tiskárnách, což by našim předkům asi nadělalo v hlavě pěkný zmatek. Aby toho nebylo málo, v roce 2019 byla
vamberecká krajka zapsaná na
Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. To je něco jako
krajkářský Oscar, a navíc
českému krajkářství otvírá cestu k zápisu na
seznam nehmotného dědictví UNESCO. Takže ano, krajkářství je živé, dýchá, a ještě k tomu sbírá prestižní ceny.
Zlatý věk krajek a krajkářské školy
Kolébkou evropského krajkářství byly renesanční
Itálie, Španělsko a
Nizozemsko. K vynálezu paličkované krajky se svorně hlásí všechny tři země, ale pravda je jinde: zkrátka krajkářství se rozvíjelo na více místech současně. Evropa v 15. a 16. století už znala krajky bruselské, benátské i flanderské anebo krajky z Valencie, a ty se díky vzorníkům a obchodníkům rychle šířily dál po kontinentu.
U nás se první zmínky o krajkách objevují v 16. století, ale opravdový boom zažilo krajkářství během 17. a 18. století, kdy se krajky nosily nejen na oděvech, ale používaly se i jako symbol bohatství v lepších domácnostech.
Zlatým věkem krajek bylo
baroko: z krajek se vyráběly
manžety rukávů, vějíře, prádlo, krajkové závěsy, záclony, liturgické oděvy, křtící soupravy, svatební šaty i límce, jaké nosil například císař
Rudolf II. Krajky se vyráběly výhradně ručně, a svou prosperitu na jejich výrobě založily některé
kláštery; tradice a
výuka krajkářskému umění se v některých místech udržely až do 20. století.
Vamberecká krajka a krajky z podhůří Orlických hor

V některých oblastech se krajkářství stalo zdrojem obživy pro celé vesnice. Například podhůří
Orlických hor vstoupilo do historie krajkářství v roce 1642, kdy panství
Vamberk a
Rychnov nad Kněžnou koupil císařský plukovník hrabě
Kašpar z Grambu. Jeho manželka
Magdalena pocházela z
belgických Flander a když prý viděla chudobu, která v kraji panovala, rozhodla se lidem pomoci. Naučila paličkovat několik děvčat, a nakonec výrobu krajek podle flanderských vzorů zavedla mezi místními ženami jako robotní povinnost.
Krajkářství se v okolí
Vamberku dařilo natolik, že se z něj během staletí stala
jedna z nejvýznamnějších krajkářských oblastí Čech. Od druhé poloviny 19. do začátku 20. století se prý krajky vyráběly téměř v každé domácnosti a v roce 1889 tu byla otevřena
Krajkářská škola. Existuje dodnes a pořádá kurzy pro všechny zájemce o staré
tradiční řemeslo.

Fenoménem se stala i
paličkovaná krajka. Nebyla jen pouhou ozdobou, ale také jakousi tichou kronikou dovedností, vkusu a trpělivosti těch, kdo ji tvořili. Stačí se na ni podívat pod lupou: každý uzlík, každé překřížení nití je malý zázrak lidské tvořivosti.
A víte, že v některých regionech se krajky předávaly jako rodinný poklad a dědily z generace na generaci podobně jako šperky? Zručné paličkářky si předávaly vzory z generace na generaci, a některé motivy – jako například slavná
vamberecká nebo
příborská krajka – se staly legendami.
První krajkářské školy vznikaly už v 18. století, kdy řemeslo začalo být nejen módní, ale i strategickou součástí místního hospodářství.
Krajky z Krušných hor

V
Krušných horách se domácí výrobě prýmků, ozdobných lemů a krajek věnovaly manželky řady horníků, celý systém ale zdokonalila
Barbara von Elterlein. Provdala se za
Christopha Uttmanna, majitele dolu v
Annabergu, a podle tradice byl prvním paličkovaným krušnohorským výrobkem
krajkový límec, který zhotovila pro svého manžela. Podnikavá dáma zaměstnávala několik stovek žen, dodávala krajky pro saský panovnický dvůr v Drážďanech a dbala na to, aby „její“ krajkářky měly zajištěný přísun nových vzorů a motivů; o to se postaraly tištěné vzorníky od renomovaných výrobců ze západní Evropy.
Krajky se dobře prodávaly také v lázeňských městech, kam se sjížděla evropská smetánka. Specializované obchody byste tehdy našli v
Teplicích i
Mariánských Lázních, ve
Františkových Lázních, v
Jáchymově i
Karlových Varech. Už tehdy prodávalo jméno, a tak i když křehké kousky vznikaly v hornických chaloupkách vysoko v
Krušných horách, v nabídkovém katalogu se objevovaly jako
pravé karlovarské krajky.

Zdálo by se, že krajkářství se dařilo hlavně v Čechách, zatímco
Morava tonula v krajkářské nevědomosti. Není to ale pravda, krajkářství se dařilo také na
Těšínsku a na
Novojičínsku. Výroba krajek a lidové umění vyšívačské se dokonce vyučovalo ve
škole, kterou na
zámku v Kuníně na počátku 19. století založila
hraběnka Marie Walburga hraběnka z Truchsess-Waldburg-Zeilu.
Krajka jako rebelka
Nenechte se zmást křehkým vzhledem – krajky uměly být i politickým projevem. V dobách první republiky krajky symbolizovaly nejen národní identitu, ale i
ženskou emancipaci. Paličkovat se učily nejen dívky z venkova, ale i dámy z městských rodin, které v krajkách hledaly únik z konvencí i možnost vlastní seberealizace.
Dnes krajka nesedí tiše v koutku – ukazuje, že tradice může být
stejně sexy jako
moderní design. Ať už v podobě
ručně dělaného závoje, krajkového šperku nebo
avantgardní haute couture, krajky dokazují, že i nejjemnější nitky dokážou utkat něco, co obstojí ve víru času. I v současnosti
české krajky hrají roli v diplomacii. Při státních návštěvách bývají ručně paličkované krajky oblíbeným dárkem pro první dámy a královské rodiny, vyslané jako
„měkké poselství“ české šikovnosti, tradice a elegance. Mezi slavnými obdarovanými byla třeba i
britská královna Alžběta II.
Průmyslová revoluce a velká krajková loupež
Výroba krajek ve velkém mohla začít až díky průmyslové revoluci. Zvláštním – a ne úplně čestným – způsobem proslavilo krajkářství
jihomoravské město
Letovice, kde byla strojní výroba krajek zahájena v roce 1832 jako
první svého druhu na kontinentě. Bylo to o dvacet let dříve než její nejbližší konkurence a za vším stál podvod.
Krajky samotné i tajemství jejich výroby si totiž některé země střežily jako národní poklad. Například v
Anglii byl vydán zákaz pohřbívat nebožtíky s množstvím vzácných krajek, poté přišel ochranitelský zákaz dovozu zahraničních krajek, a později – dokonce pod trestem smrti – vývoz vzácných strojů na zpracování tylu. Ovšem vídeňský průmyslník
Daniel Baum si věděl rady. V Anglii naoko založil krajkářskou dílnu, stroje vzápětí nechal rozmontovat a odvézt v bednách na Moravu s tím, že jde o strojní součástky. Velké a nápadné části, které se nevešly do nitra lodí, připevnili v přístavu pod kýly a průlivem La Manche je převezli pod vodou.
Tylex a Topak: Naše krajky používaly i vaše babičky

Stará letovická plátenická manufaktura se díky anglickým strojům nadechla k novému životu, navíc rakouský císař
František I. pro monarchii zavedl
ochranné clo na dovoz krajek. Letovický podnik tak neměl žádnou konkurenci, ovládl domácí trh a brzy vyvážel krajky, tyl a záclony do celé Evropy.
Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a v roce 1946 v
Letovicích vznikl národní podnik Tylex, pod který spadal veškerý krajkářský průmysl v českých zemích, tedy i továrny z
Krušných hor a
Vamberecka. Podobně jako
krajkářská škola ve Vamberku i letovická továrna existuje dodnes, a to pod názvem
Tylex Letovice. Historii výroby mapuje
firemní muzeum.

Paličkovací stroje se později přestěhovaly do nedalekých
Drnovic, kde vznikl specializovaný závod na výrobu paličkovaných krajek. Jmenuje se
Topak a s rokem vzniku 1908 nyní je
nejstarší strojní výrobnou paličkovaných krajek na světě a největší v Evropě. Své zboží prodává s mottem
„Naše krajky používaly i vaše babičky“.
Zajímavosti o krajkách
- Krajky většinou patřily mezi velmi luxusní zboží. Když například Marie Terezie koupila v Bruselu krajkové šaty své matce, zaplatila za ně stejnou cenu, kolik by tehdy stál dům v centru Vídně. Ostatně panovnice měla krajky ráda: roku 1767 zřídila v Praze první krajkářskou školu ve střední Evropě, dnešní Vyšší odbornou školu textilních řemesel. Škola úspěšně reprezentuje Českou republiku na domácích i zahraničních výstavách uměleckého průmyslu. Například v roce 1925 na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži byly její práce oceněny dvěma Grand Prix a čestnými diplomy, a to za soubor šitých krajek navržených Emilií Paličkovou a soubor dřevěných hraček od Minky Podhajské.
- I když tuzemské krajky nikdy nedosáhly věhlasu krajek z Benátek či Flander, s rychlostí výroby na tom byli téměř všude stejně. Například v Mechelenu dokázala zručná dělnice za týden vyrobit přibližně jen 35 centimetrů dlouhý pruh – i když je potřeba dodat, že mechelenská krajka, zdobená květinovými ornamenty a lesklými konturami, je extrémně složitá.
O zápis v Guinessově knize rekordů se ucházela krajka s rozměry 4,70 x 2,08 metru. Vyrobily ji tři stovky krajkářek z Česka, Slovenska a Španělska. Zřejmě největší ručně paličkovaná krajka na světě byla vyrobena tradiční technikou, ale nese moderní motivy – strom života, srdce, vlny – jako důkaz, že krajka nestárne, jen mění šaty. Vznikla za sedm měsíců jako pocta pro 400 let dlouhou krajkářskou tradici v Česku.
- Paličkovaná vamberecká krajka se úspěšně prezentovala například také v roce 2010 na světové výstavě Expo v čínské Šanghaji. Patřila tam mezi 25 „českých perel", kterými se Česko na výstavě představilo. České krajky získaly rovněž zlaté medaile na světových výstavách Expo v Bruselu a Montrealu.
Pronikněte do světa českých krajek, od historických tradic až po současné trendy v módním designu a umění. Objevte, jak se krajky stále vyvíjejí a obohacují českou kulturu.
Obnovený zájem o krajky v Česku symbolizuje znovuzrození filigránského umění, které se projevuje v módním designu, tradičních řemeslech a unikátních výstavách.
Zlatým věkem krajek bylo období baroka, kde se krajky používaly na různých oděvech a doplňcích a symbolizovaly bohatství.
Známé krajkářské slavnosti se konají ve Vamberku a na krajkářské jarmarky můžete navštívit například v Sedlici na Blatensku.
Historicky je za známou oblast výroby krajek v Česku považováno podhůří Orlických hor, zvláště pak Vamberk a Rychnov nad Kněžnou.
Muzeum krajky ve Vamberku nabízí fascinující obnovenou expozici spolu s živými ukázkami paličkování krajek.
V moderní výrobě krajek se kromě tradičních technik používají například 3D tiskárny, které umožňují tisk krajek s moderními motivy.
Vamberecká krajka byla na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky zapsána v roce 2019.
České krajky hrají roli v diplomacii jako oblíbené dárky pro první dámy a královské rodiny při státních návštěvách, ukazující českou šikovnost a tradici.
Průmyslová výroba krajek byla umožněna díky průmyslové revoluci a zahrnovala i praktiky, jako bylo tajné převození strojů z Anglie do Letovic.
Krajkářské školy měly strategický význam pro udržení a rozvoj krajkářského umění a řemesla, a byly založeny již v 18. století.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.