Kůrovcová kalamita, lesní cesty rozryté těžkými stroji a obrovské skládky dřeva: to je něco, s čím se v posledních letech seznámil každý cestovatel.
Kůrovec není žádná novinka. Jen nám připomněl, že s
přírodou se nevyplácí jednat zkratkovitě a že i mrňavý brouk umí spustit velké změny. Kalamita je ale už na ústupu a
postižená místa se znovu začínají zelenat. Někde dokonce „díky“
kůrovcové kalamitě objevujeme
nové výhledy a zajímavosti, které zůstávaly našim očím skryté.
S
Kudy z nudy se můžete podívat na řadu míst, kterým nenasytný žrout paradoxně pomohl. Například vinou kůrovce sice
Vysočina částečně přišla o pověst
houbařského ráje a místo na houby se teď do vykácených ploch chodí hlavně na
maliny a
ostružiny, ale zato bez problémů – a už z dálky – objevíte
romantickou zříceninu v
lese Jivina u
Dolní Rožínky, dřív schovanou v hlubokém lese.
Nejmenší nepřítel s největší chutí
Přestože o něm mluví kdekdo, jen málokdo
kůrovce viděl. Je velký asi jako zrnko rýže. Víc ho slyšíte, než vidíte – křupe pod kůrou a zanechává za sebou
galerii smrti. Na svědomí má víc stromů než kdejaký lesní požár. Přesto tu s námi byl dávno předtím, než jsme si na něj vytiskli letáky a začali mu říkat „kalamita“.
Dřevokazný démon, který sežral půl republiky? Možná. Ale také běžná
součást naší přírody, která nás tentokrát zaskočila rozsahem škod, ne samotnou existencí.
Kůrovcová kalamita ale má svou historii, své souvislosti, a překvapivě i světlé stránky. Třeba dřevo, které díky ní neskončilo na skládce, ale
Lesy České republiky z něj staví nové
útulny a přístřešky na turistických trasách.
Jeho veličenstvo kůrovec
Kůrovec není invazní druh. Je to
původní obyvatel našich lesů – přírodní uklízeč, který se stará o oslabené stromy. Problém nastane, když je těch stromů příliš mnoho, kůrovec přestane být lesním doktorem a stane se sériovým vrahem.
Mimochodem, říkáme
kůrovec, ale těch žije na světě přes šest tisíc druhů. My se zabýváme hlavně
lýkožroutem smrkovým (Ips typographus), broukem z čeledi nosatcovitých (Curculionidae) podčeledi kůrovcovitých (Scolytinae). Dospělý měří 4 až 5,5 milimetrů, je hnědý až černohnědý. Ze stejné čeledi i podčeledi jsou i další hlavní dva škůdci, tedy
lýkožrout severský (Ips duplicatus), o něco menší, černohnědý až černý, a nakonec
lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus), hnědý až hnědočerný. Navzdory své velikosti dokáže lýkožrout během několika týdnů zahubit celý dospělý strom.
Zajímavost?
Kůrovec je poměrně vybíravý. Zajímají ho hlavně smrky, a v případě lýkožrouta lesklého i borovice a modříny. Když se ztenčí zásoba smrků, kůrovec sám ustupuje. V posledních dvou letech odborníci hlásí pokles výskytu. Neznamená to, že je po všem, ale zdá se, že to nejhorší máme za sebou.
Kalamita století. A my jsme pomáhali
Poslední
velká kůrovcová vlna se přehnala přes Česko mezi lety 2015 až 2022. Spustila ji kombinace několika faktorů:
dlouhá sucha, po staletí vysazované
monokultury smrků,
změny klimatu a často i
lidská lhostejnost nebo
špatné hospodaření. Na některých místech to po kalamitě vypadalo jako po výbuchu – celé svahy hnědých kmenů bez jehličí a lesní ticho, které už neznělo jako klid, ale jako absence života.
Podle odborníků padly desítky milionů kubíků dřeva, většinou smrkového. To, co začalo jako zdravotní problém několika lesních porostů, skončilo jako
ekonomická, ekologická i estetická katastrofa. Ale i tady platí, že nic není černobílé. Spousta stromů napadených kůrovcem se nevyhodila a nespálila, ale zpracovala. Dřevo se použilo na
topení, výukové panely a modely pro školy a muzea, anebo
nejrůznější stavby a zajímavé projekty. Dokonce vznikly i
designové kolekce nábytku a dalších dřevěných výrobků „s příběhem“, které mají v sobě otisk lesní apokalypsy. Lidé začali přemýšlet o původu materiálů jinak, a tak se z kalamity stal trochu i trend.
Šumava a časy Klostermannova „zlatého broučka“
Podle dobových zpráv, například v
publikaci Živelní pohromy Jana Evangelisty Chadta-Ševětínského, která vyšla v roce 1913 v
Písku, se kůrovcové kalamity opakují s neúprosnou pravidelností. Nejstarší spolehlivé zprávy o
„…nakažlivě se rozšiřujícím „moru“ smrkových lesů“ pocházejí z konce 18. století z panství
Český Krumlov. Když v letech 1825 až 1826 hodoval kůrovec v lesích panství
Jindřichův Hradec, škody vyčíslili na 140 tisíc zničených sáhů lesa. Další kalamita přišla v letech 1868 a 1870, kdy
Šumavu zasáhly bouřlivé vichřice a po ní nálety „zlatého broučka“ do poničených lesů. Katastrofu a její ekonomické a společenské následky do detailu popsal
Karel Klostermann v
románu V ráji šumavském. Mnozí Šumaváci sice díky těžbě dřeva zbohatli, ale kůrovec zároveň krutě zasáhl do jejich dalších osudů.
Kůrovcová kalamita se na
Šumavu vrátila a stejně jako kdysi proměnila řadu míst k nepoznání – jděte se projít třeba k
pramenům Vltavy po cestě, vedoucí z
Kvildy, do neexistujících lesů kolem
Poledníku nad
Prášilským jezerem, do okolí
Černého a
Čertova jezera anebo oblasti kolem
Březníku,
Plešného jezera a
Plechého, nejvyššího vrcholu české části Šumavy. Uvidíte sami!
Lesy mění tvář
Kůrovcová pohroma paradoxně urychlila změny, které se v
lesnictví plánovaly už dlouho. Pestré, druhově rozmanité lesy jsou odolnější než smrkové plantáže. Dnes se více než kdy dřív sází
listnáče a stromy, které lýkožroutům nejedou, tedy třeba
jedle. Spousty lesních ploch se obnoví přirozeně ze semen a plodů stojích stromů. Místo jednotvárných smrčin tak budujeme
lesy, které zvládnou budoucnost. Tedy doufejme. A i když Česku kůrovec rozhodně neřekl sbohem,
lesy nové generace budou odolnější a zdravější než dřív.
Kůrovec tu s námi zkrátka zůstane.
Česká příroda je jeho domov stejně jako náš. Ale místo paniky můžeme zkusit pochopit, jak s ním žít a co jsme se o lese naučili. Les není továrna na dřevo. Je to
ekosystém. A možná, až příště uvidíme suchý kmen, nebudeme se ptát co ho zničilo, ale co přijde po něm.
Užijte si nové výhledy a obzory
I když se místa silně zasažená kalamitou znovu začínají zelenat, bude trvat dlouho, než se krajině vrátí původní podoba. Vychutnejte si je, než zase zarostou. Kde?
- Například na Vysočině se lýkožrouti postarali také o odlesnění okolí Pohledecké skály u Nového Města na Moravě a skalních útvarů Devět skal, což je nejvyšší vrchol Žďárských vrchů a druhý nejvyšší vrchol celé Českomoravské vrchoviny. Přibylo tak míst, odkud bývá za mimořádně dobrý podmínek vidět až na Krkonoše a Králický Sněžník.
- Rozsah kalamity je dobře vidět také na České Kanadě, v Jeseníkách nebo v Hostýnských vrších. Lesy tu byly převážně smrkové, a tak se v podstatě jen čekalo na katastrofu. Ta přišla s nebývalou silou, a její rozsah vám odhalí například rozhledna na Kelčském Javorníku a výhled do okolí. Kvůli těžbě kůrovcového dřeva zůstaly na mnoha kopcích jen rozsáhlé holé pláně prakticky bez stromů. O něco lépe na tom je Svatý Hostýn, ovšem bazilika, dřív z okolních údolí prakticky neviditelná, je nyní vidět docela dobře.
- Kalamita zasáhla i lesy ležící o několik desítek kilometrů dál směrem na sever, ve vojenském újezdu Libavá. Cesta k pramenu řeky Odry, která dřív vedla lesem, teď vede přes holé pláně. Pozor, je přístupná pouze o víkendech a svátcích.
- Nové výhledy se otevřely také pro návštěvníky Jetřichovických stěn v národním parku České Švýcarsko. Možná budete překvapení, kam až dohlédnete z Mariiny vyhlídky, Vilemíniny stěny, Rudolfova kamene nebo ze zříceniny hradu Falkenštejn!
Zajímavosti o kůrovci a kůrovcovém dřevu
- Kalamita vrcholila v roce 2019. Nejde o problém jen Česka – podobné kalamity zasáhly i Německo, Rakousko nebo Švédsko.
- Kůrovcové dřevo se zčásti pálí – ale i to má smysl, pokud jde o energii. Je to lepší než ho nechat shnít. Nicméně zůstává použitelné, a pokud je vytěžené včas, hodí se na stavební řezivo, nábytek i biomasu.
- Většinu kůrovcových stromů zpracovaly Lesy České republiky do konce roku 2023. Do konce roku 2024 se podařilo také zalesnit skoro všechny kůrovcem sežrané paseky.
- Brouk přezimuje pod kůrou starých stromů a během rojení v teplých jarních dnech pak napadá stromy v okolí, hlavně oslabené – třeba ty postižené suchem, větrem nebo jiným škůdcem.
- Lesáci proto po lesích rozmisťují důmyslné lapáky a feromonové lapače.
- Až uvidíte volně ležící kmeny, nestěžujte si, že někdo v lese nechal binec. To jsou právě zmíněné lapáky: ležící kmeny škůdce přitahují postupně vysychajícím lýkem. Během teplých dní je brouci obsadí, aby v nich nakladli vajíčka a mohly se vyvíjet larvy. Lapáky se pak z lesa odstraní a lesáci nachystají nové.
- Množení kůrovce urychluje horké a suché léto; v teplých letech brouk zvládne až tři generace ročně.
- Základem účinné obrany a ochrany lesa je odchyt kůrovců během rojení, neustálé vyhledávání a odstranění stromů krátce po napadení. Lesy České republiky využívají pro vyhledávání kůrovcem zasažených stromů také drony a družicové snímky.
- Kůrovec na několik let zastavil stavbu nového sídla Lesů ČR v příměstských lesích u Hradce Králové. Stavba nazvaná Lesy v lese podle architektů Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa byla od začátku plánovaná jako dřevostavba. Bude mít tvar rozvětveného stromu, hotová by měla být v roce 2029.
- Chcete se o kůrovci dozvědět víc? Přečtěte si knížku Kůrovci. Příběh největšího vyvrhele říše hmyzu. Napsal ji entomolog Jiří Hulcr, který působí na Floridské univerzitě a částečně v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd České republiky. Podle něj kůrovec není žádný vyvrhel, jen je potřeba se začít dívat na přírodu jinak. Za kůrovcové kalamity podle něj může měnící se klima, způsob pěstování dřeva a naše neschopnost zasáhnout včas.
Článek zkoumá kůrovcovou kalamitu v Česku, její příčiny, dopady a co to znamená pro lesy a turistické atrakce. Přečtěte si o nových výhledech a úpravách krajiny.
Kombinace dlouhých suchých období, monokultur smrků, změn klimatu a někdy i špatného hospodaření.
Kromě rozsáhlých holin vytvořil nové vyhlídky a umožnil objevení míst, která byla dříve skryta.
Kůrovec je původní obyvatel lesů a přirozený uklízeč, který se stará o oslabené stromy.
Dřevo se využívá pro stavbu turistických útulnách, přístřešků, výukových panelů, a dokonce i pro designové nábytkové kolekce.
Nové výhledy se otevřely například na Vysočině, v České Kanadě, v Jeseníkách a v národním parku České Švýcarsko.
Lesáci využívají lapáky, feromonové lapače a moderní technologie jako drony a družicové snímky pro monitorování a odstraňování napadených stromů.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.