Na
pověry, rituály a symboly štěstí věří v Česku 72 procent lidí. Patříte mezi ně? Pokud se usmíváte a tvrdíte, že právě vy tedy určitě pověrčiví nejste, ruku na srdce: vážně s vámi nic neudělá
datum pátek třináctého,
černá kočka, která před vámi přeběhne přes cestu, anebo
rozsypaná sůl? A kdy jste naposled něco
zaklepali do dřeva nebo na zuby? Tak vida: vítejte v klubu Čechů, kteří věří na pověry a rituály.
Talismany, amulety a čtyřlístky
Pověry jsou v naší kultuře silně zakořeněné a promítají se do našich každodenních životů. Jak? Třeba tím, že většina z nás u sebe nosí nějaký
talisman nebo amulet pro štěstí. Může mít libovolnou podobu: figurka připnutá ke klíčům, zvířátko u zpětného zrcátka v autě, kamínek v kapse, rybí šupina v peněžence anebo mince, která už dávno neplatí, ale stíráte s ní stírací losy. A také pamatujete na
vykročení pravou nohou, v omezené míře (protože nejste čuně) praktikujete
poplivání pro štěstí, a když se dostanete k jetelovému poli, zuřivě hledáte
čtyřlístky.
Co nám k tomu řekli ti nejpovolanější, vědci z
Ústavu experimentální botaniky Akademie věd České republiky? Najít čtyřlístek není úplně snadné. Čtyřlístek je abnormálně složený list jetele (rod Trifolium), který vzniká v důsledku genetické mutace. Normálně má jetel trojčetné lístky, zatímco čtyřčetné listy se vyskytují zhruba s četností 1:10 000. Jsou tedy poměrně vzácné, a proto se také traduje, že nalezení čtyřlístku nosí štěstí. Ještě vzácnější jsou pěti- a šestilístky. Nalezení čtyřlístku je pravděpodobnější v teplejších měsících, protože na expresi genu, který je zodpovědný za tuto mutaci, mají významný vliv podmínky vnějšího prostředí.
Mnohem snazší je pořídit si na
Vánoce šupinu, která hraje důležitou roli ve
štědrovečerních pověrách. Šupiny se na Štědrý den při večeři dávají pod talíř, aby pro celý následující rok zajistily dostatek peněz, dřív byla tradice spojena také s
hojností úrody a sklizně. Kapří šupinku si pak můžete dát pro štěstí do peněženky: prý v ní má udržet mince, aby se rychle nerozkutálely.
Nejoblíbenější, nejznámější a nejrozšířenější pověry
Na
Kudy z nudy máme pověry a rituály rádi. Řadu jich nabízí
seriál Lidové pranostiky, případně se můžete vypravit do míst a
k sochám, které zaručeně nosí štěstí. Anebo vyzkoušejte některý z následujících postupů:
Kominík
Jak vznikla tradice sáhnout si na kominíka, aby měl člověk štěstí? Prý za to může
Marie Terezie: když jednou potkala dvorního kominíka, zeptala se, zda skutečně řádně prosmýčil všechny komíny. Muž přisvědčil a panovnice, snad aby si ověřila jeho tvrzení, mu přejela rukou po šatech. Kominík ale nelhal, skutečně předtím svědomitě odvedl svou práci, a tak se Její Jasnost umazala od sazí. Marie Terezie prý tehdy jen utrousila: „Máš štěstí!“ – a bylo to. Kominické štěstí potvrzuje i dobový slogan jednoho ze starých kominických společenstev:
Štěstí nese kominík, chytněte se za knoflík!
Černá kočka
Podle průzkumů je mezi Čechy nejrozšířenější
pověra o černé kočce. Když vám zkříží cestu, prý budete mít smůlu. Kočičí pověra má kořeny už ve středověku, kdy si lidé spojovali černé kočky s čerty a čarodějnicemi a báli se, že nosí
černou smrt neboli mor. Zato ve
Francii prý černé kočky pomáhají při hledání pokladů, ve
Velké Británii je černá kočka kráčející přes cestu naopak dobrým znamením a také ve Skotsku prý lidé černou kočku u svých dveří vítají, protože přináší do domu štěstí.
Střepy a rozbité zrcadlo
Složité to je se střepy a rozbitým zrcadlem. Zatímco o
střepech se říká, že přinášejí štěstí, naopak
rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí. Proč? Už staří Řekové věřili, že odraz naší tváře na vodní hladině odhaluje naši duši, Římané pak tuhle pověru přenesli na zrcadla: prý přes ně do našeho nitra nahlíží bůh. Rozbité zrcadlo tak bylo fackou do boží tváře a zároveň poškozením vlastní duše.
Třináctka a rozsypaná sůl
Podobně jako nešťastná třináctka a zejména
strašidelný den pátek třináctého je i vysypaná sůl spojovaná s Jidášem. Při
Poslední večeři, která se konala na
Zelený čtvrtek před ukřižováním Ježíše Krista, byl právě Jidáš třináctým hostem, a ještě k tomu rozsypal sůl.
Převržená slánka od té doby zkrátka nosí smůlu, ale lidé naštěstí vymysleli rychlou nápravu: stačí hodit špetku té rozsypané soli přes levé rameno. Tím údajně oslepíte ďábla a zažehnáte smůlu, kterou jste na sebe rozsypáním soli přivolali.
Přiťukávání skleniček
Jednu velmi rozšířenou pověru si připomínáme pravidelně při
rodinných oslavách, o
Vánocích nebo na
Silvestra: když při přípitcích a ťukání se skleničkami překřížíte ruce, traduje se, že do roka mezi vás zavítá smrt. Tahle pověra nejspíš také vychází z křesťanského náboženství, protože kříž symbolizuje smrt Krista.
Zaklepávání
Když si potřebujete pojistit, aby něco dobře dopadlo a abyste to nezakřikli, je to potřeba
zaklepat. Nejlépe na dřevo, jako to dělali už před dávnými časy
Keltové. Tu a tam se můžete setkat s námitkou, že dřevo shoří a dobrý duch v něm nepřežije, a tak se klepe také na sklo anebo na zuby.
Padající hvězdy
Padá hvězda, něco si přej! Původ
pověry o padajících hvězdách prý sahá až k matematikovi a astrologovi Ptolemaiovi. Ten věřil, že když na noční obloze padá hvězda, znamená to, že se otevřel prostor mezi pozemskou a božskou sférou a bohové se dívají dolů a naslouchají. Vidět padající hvězdu a něco si přát je zvyšuje šanci na to, že se vaše přání splní. Štěstí můžete jít naproti třeba při letním sledování
Perseid, meteorického roje nazývaného Slzy svatého Vavřince. Navíc vám nebude zima: romantické letní sledování padajících hvězd se totiž odehrává přibližně od poloviny července do poloviny srpna.
Kousek dortu pod polštářem
Spousta pověr a tradic provází
svatební koláče a dorty. Například když se svobodné dívce podaří nepozorovaně sebrat kousek svatebního dortu a dá si ho na noc pod polštář, bude se jí zdát o budoucím ženichovi. O koláčcích se pak traduje, že pokud je sní svobodná dívka nebo mládenec, do roka a do dne se šťastně vdá či ožení. Ještě spolehlivěji to prý funguje, když to tajně sníte pod stolem.
Nalezení čtyřlístku není úplně snadné. Vyskytují se zhruba s četností 1:10 000, proto jsou považovány za vzácné.
Tradiční způsoby zahrnují nošení talismanů nebo amuletů, zaklepání do dřeva, poplivání pro štěstí, vykročení pravou nohou a hledání čtyřlístků.
V Česku se tradičně věří, že když černá kočka zkříží cestu, přináší to smůlu. Tento názor má kořeny ve středověku, kdy byly černé kočky spojovány s čarodějnicemi a morovou nákazou.
Střepy se považují za přinášející štěstí, naopak rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí, protože se věřilo, že odraz v zrcadle odhaluje duši a rozbití zrcadla poškozuje duši.
Tradice sahat si na kominíka pro štěstí pochází pravděpodobně od Marie Terezie, která poté, co se potřela o čistého kominíka, prohlásila 'Máš štěstí!'
Číslo třináct a zejména pátek třináctého jsou spojovány s neštěstím. Rozsypaná sůl je rovněž považována za znamení smůly, které se datuje až k Poslední večeři s Jidášem.
Tradiční náprava zahrnuje hod špetky rozsypané soli přes levé rameno, čímž se údajně 'oslepí' ďábel a zažehná tak přivolávaná smůla.
Když vidíte padající hvězdu, měli byste si něco přát. Věří se, že se v tu chvíli otevírá prostor mezi pozemskou a božskou sférou a vaše přání má větší šanci se splnit.
Kapří šupinka se na Štědrý den dává pod talíř, aby zajistila dostatek peněz na celý následující rok. Tradičně se věří, že šupinka také nese hojnost úrody.
Zaklepání je rituál prováděný pro zajistění dobrého výsledku a zabránění zakřiknutí. Nejčastěji se klepe na dřevo, někdy i na zuby nebo sklo, aby se 'pojistil' dobrý duch.