Trik s vozovou hradbou u Sudoměře
Dne
25. března 1420 se strhla
bitva u Sudoměře. Podle názvu ji určitě znáte – šlo o první větší vítěznou bitvou husitů proti vojákům krále Zikmunda a o první velké husitské vítězství s použitím vozové hradby. Je to ona bitva z filmu Jan Žižka (1955) režiséra Otakara Vávry, která se odehrává mezi rybníky
Markovcem a Škaredým. Katoličtí „železní páni“ útočili na část radikálních husitů, kteří odešli z města Plzně, aby se přidali k nově vznikajícímu hradišti na hoře Tábor. Zatímco
husitů bylo asi čtyři sta, a to včetně žen, dětí a starců, proti nim stálo
přibližně tisíc těžkooděnců. Ti si navíc u Sudoměře uřízli pořádnou ostudu, když se pokusili přes dno vypuštěného rybníka Škaredý vpadnout husitům do zad, a nakonec skončili potupně
zaboření do bláta. Na místě bitvy stojí od roku 1925
památník Jana Žižky.
A pokud chcete poznat středověkou bitevní vřavu na vlastní kůži, přijďte v
sobotu 23. března k památníku – bude se zde konat
rekonstrukce bitvy u Sudoměře, rekonstrukce budou dvě,
od 14 hodin a
od 16 hodin.
Proti všem na Vítkově
I další bitvu bezpečně znáte z učebnic i z filmu Otakara Vávry Proti všem (1956). Dne
14. července 1420 proběhla
bitva na Vítkově, kde husité pod vedením
Jana Žižky z Trocnova opět porazili vojsko křižáků pod vedením krále
Zikmunda. Právě v této bitvě získal Žižka svůj věhlas, jež mu umožnil stát se v příštích letech nejmocnějším mužem Čech. Křižáky zradily jejich
těžké zbroje, pod jejichž vahou koně do kopce sotva sípali. Přesto by se jim podařilo zvítězit, kdyby Žižkovi nepřišla na pomoc husitská vojska z
Prahy. Poučil se ovšem i Zikmund – vida, že
Prahu nedobije silou,
nechal se o dva týdny později korunovat českým králem. Jeho dlouhý boj o vládu nad královstvím tím ale teprve začal… Na místě válečného úspěchu husitů se dnes nachází
Národní památník na Vítkově, ke kterému patří také
čtvrtá největší bronzová jezdecká socha světa, monumentální
socha Jana Žižky z
Trocnova. V rámci Žižkova roku 2024 proběhne v červenci akce k výročí
bitvy na Vítkově.
Krejž holého pod hradem Rabí
Známé je také Žižkovo dobývání
hradu Rabí. Proti husitům se v západních Čechách utvořil
krajský svaz panstva, tzv. plzeňský landfrýd.
Centrem odporu byl hrad Rabí, útočiště a opora všech nepřátel kalicha. V dubnu roku 1420 se před hradem
Rabí objevil Jan Žižka se svým vojskem a letopisové uvádějí, že jej „získal vzdáním“. Podruhé dobýval hrad v červnu
1421, kdy došlo k tomu, že mu
tříska z hrušky přišla do pravého oka a poloslepý vůdce tak přišel o zrak definitivně. Nicméně ještě tři roky aktivně vedl husitská vojska do bitev. Za střelce, jehož
střela z kuše narazila do hrušně, jejíž třísky se strefily do nadočnicové kosti husitského vojevůdce, se považuje
Přibík Kocovský z Dlouhé Vsi.
Po dobytí
hradu pochytali husité
všechny
kněze, mnichy i novicky, které pak
popravili. Následovala
rodina purkrabího. Ten před smrtí prosil Žižku, aby ušetřil děti slovy „
krejž holého“ (tedy spisovně „chraň holátka“).
Žižka děti ušetřil, což byl na tehdejší poměry akt nevídaný, a proto byl na paměť vytesán na hradní bránu. Za škody způsobené husitským vojskem dostal tehdejší majitel hradu
Rabí Jan z Rýzmberka patřičné odškodnění od krále Zikmunda a hrad se v krátké době podařilo znovu opravit. Žižka byl po události s hrušní na několik měsíců vyřazen z bojů, ale už v září 1421 se patrně jako
zcela slepý vypravil na další válečné tažení na
Mostecko.
Hrad Rabí otevírá turistickou sezonu 28. března a má na letošek připraveno několik akcí. Na začátku června, v
sobotu 8. 6., se zde koná
Ruinfest. Očekávat můžeme i
Hradozámeckou noc v
sobotu 24. srpna. V srpnu proběhne na Rabí také scénická a vzdělávací akce
Rabí 1421, připomínající klíčovou událost v životě Jana Žižky, ztrátu druhého oka.
Vítězní katolíci v Mostě a Kadani
Mezitím se
5. srpna 1421 konala
bitva u Mostu. Pražské vojsko vedl
Jan Želivský, katolíky chránící město a mostecký
hrad Hněvín vedl markrabě
Fridrich IV. Svárlivý, zmocněnec krále Zikmunda. A pozor –
tentokrát se husitům nedařilo a došlo k jejich první porážce ve velké bitvě. Přitom vymýšleli velmi kruté způsoby dobývání –
k beranidlu přivázali dva syny purkrabího a pak s tímto „živým klátem“ dobývali
hrad. Došlo na vyjednávání, kdy synové prosili otce, aby je vysvobodil a hrad husitům vydal, tak, jak se stalo předtím v Bílině. Otec však nemohl jejich prosbě vyhovět a husité zaútočili, přičemž vypálili celé předhradí. Když se v dálce objevili
katolické oddíly míšeňských markrabat, zalekli se Pražané a utekli z bojiště, kde nechali i své zbraně.
A smůlu měli husité i v
Kadani. Tam došlo
8. září 1421 k
obléhání města
falckrabětem Ludvíkem III. Před
Kadaní se falckrabě spojil s druhým proudem katolických vojsk, který pod velením arcibiskupů z Trevíru a Kolína nad Rýnem přitáhl podél
Ohře přes
Loket. Hejtman pražské posádky Ojíř z Očedělic se do posledního dechu hájil ve věži, nic to však nebylo platné, neboť křižákům vydatně
pomohli němečtí usedlíci uvnitř hradeb.
Jan Žižka opět v čele vojsk
V
listopadu 1421 se do dějin opět výrazně dostává Jan Žižka, který se v tomto čase proslavil
bitvou u Žlutic, tedy přesněji řečeno na
hoře Vladař. Na tento výrazný vrch se husité uchýlili před početnějším vojskem plzeňského landfrýdu a vojáků Jindřicha z Plavna.
Husité odolávali útokům spojených vojsk tři dny, pak se vojsko díky špatnému zásobování a nedostatku potravin přesunulo do Žatce. Model bitvy u Žlutic si můžete prohlédnout v tamním
muzeu.
Bitva u Kutné Hory se odehrála ve dnech
21. a 22. prosince 1421 mezi
Kutnou Horou a úpatím
vrchu Kaňk a 6. ledna 1422 v okolí vesnice Nebovidy. Vojska druhé křížové výpravy, v čele s králem Zikmundem zde byla
poražena husitskými svazy pod velením slepého hejtmana Žižky. Ten prorazil křižácké obklíčení a překvapené oddíly přinutil ustoupit směrem k Německému (dnes Havlíčkovu)
Brodu. Vítězství husitů prakticky znamenalo
konec II. křížové výpravy, neboť po střetnutí u Nebovid křižáci ztratili iniciativu a každý jejich další pokus o soustředěný odpor skončil panickým útěkem.
Kamení, oheň i fekálie na hrad Karlštejn!
Od května do listopadu
1422 se husité pokoušeli
neúspěšně obléhat hrad Karlštejn. Hrad byl v rukou příznivců Zikmunda Lucemburského a tvořil
opěrný bod katolíků. Husité se snažili hrad dobýt
dobovým "bombardováním" – na hrad vypálili 9032 velkých kamenů, asi
1882 sudů s fekáliemi (posbíraných z pražských žump) a 22 soudků s ohněm. Mimo to husité na hrad posílali zkažené maso a další odpad. Posádka hradu chránila střechy a dřevěná patra před zničením pokládáním proutí, které se ještě prokládalo kůžemi.
Husité se neštítili ani otrávit vodu v potoce, ze kterého hrad čerpal vodu. Ani to jim však nepomohlo a hrad dobyt nebyl.
20. dubna 1423 se odehrála jedna z největších vítězných husitských bitev u
Hořic na vrchu Gothard, na její pamět zde naleznete
mohylu.
Žižka zemřel "od hlízy"
Roku
1424 zastihla Jana Žižku smrt při dobývání
Přibyslavi. Velel tehdy dosud
největší armádě, jakou kdy měl. Spojil v ní vojska orebitů, táboritů a Pražanů. Cílem bylo porazit armádu vévody Albrechta na Moravě, zetě Zikmunda Lucemburského. Cestou se rozhodl dobýt
hrad Ronov, který patří husitským nepřátelům, pánům z Ronova. Ve stejné době však bohužel
onemocněl „od hlízy“. Dnes víme, že šlo patrně o neobvykle velký nežit, odborně
karbunkl, jehož ošetření vyžaduje chirurgický zákrok a užívání antibiotik. Toho se Žižkovi nedostalo, a tak jeho organizmus dne
11. října podlehl celkové sepsi (otravě krve). Jeho příznivci se od té doby nazývali Sirotci. Obležení a dobytí města Janem Žižkou bude připomenuto
17. srpna v rámci
Středověkého dne a akce
Přibyslav 1424.
Marné snažení katolických pánů při III. křížové výpravě
16. června 1426 proběhla bitva u
Ústí nad Labem,
jedna z největších vítězných bitev husitů, kde se poprvé v roli vrchního velitele objevil
Prokop Holý. Spojená husitská vojska odrazila vpád Saských, Durynských, Hornolužických a Míšenských žoldnéřů vedených Bosem z Vitzthumu.
Sasové v bitvě ztratili asi 4000 mužů, ztráty na životech na české straně
se uvádějí řádově na stovky. Kořist byla mimořádně bohatá – Čechům padl do rukou značný počet vozů, děl a stanů. Šlo určitě o
nejkrvavější porážku v celých husitských válkách. Neúspěšné snažení katolických žoldnéřů je považováno za třetí křížovou výpravu do Čech. Husité po opojném vítězství, kdy se jim konečně otevřely brány do města
Ústí nad Labem, hnaly Němce až k hranicím.
Podobným zážitkem pro husity byla i
3. 8. 1427 bitva u Tachova. Spojené husitské svazy pod velením
Prokopa Holého zde téměř bez boje rozprášily vojska třetí křížové výpravy v čele s trevírským arcibiskupem Otou ze Ziegenheimu.
Křižáci se rozhodli svůj tábor rozložit severně od města
Tachova a vyčkávali na příchod protivníka. Aby zbrzdili jeho postup a získali čas na přípravu bitvy, vyslali
2. srpna proti husitům
3000 svých jezdců v čele s
Jindřichem z Plavna. Ti se však ještě
týž večer vrátily zpět, aniž by se odhodlali husity napadnout. Den nato, dříve než mohlo dojít k bitvě, vykonal všudypřítomný strach a demoralizace uvnitř křižáckého vojska své. Postupně opouštělo stanovené pozice stále více jejich
oddílů prchaje přitom k hranicím. Když 4. srpna konečně husitské vojsko přitáhlo k Tachovu, nalezlo již víceméně opuštěný tábor a se zbytky zadního voje si lehce poradilo.
Rychle se blížící husité zaskočili dříve, než se jejich vojska sešikovala do obranného postavení.
Zvuk husitských bubnů a zpěvu chorálu „Ktož jsú boží bojovníci“ šířící se krajem vyděsil křižáky natolik, že
v panice prchali k bavorským hranicím. Velitelům se jejich útěk nepodařilo zastavit, a nakonec ani jim nezbylo než se k němu přidat.
Kardinál Cesarini musel nakonec v přestrojení za prostého vojáka prchnout tak o překot, že v táboře nechal svůj
kardinálský klobouk, roucho, rodinné šperky i papežskou bulu. Do rukou husitů padlo na
2000 plně vybavených bojových vozů, vojenského materiálu i různých drahocenných artefaktů.
Jak Plzeň k velbloudovi přišla
Ale i
katolíci zaznamenali úspěchy – od
14. července 1433 až
do 9. května 1434 odolávali statečně obléhání
Plzně (nejvýznamnější katolické bašty v Čechách). Po neslavném konci čtvrté křížové výpravy, která prchla z území Čech v srpnu roku 1431, dospěli zástupci katolické církve k názoru, že čeští kacíři nejdou přemoci silou a je tedy třeba hledat
diplomatické řešení. Ovšem
radikální husité si chtěli před další diskuzí s koncilem upevnit své pozice a proto bylo tábory, sirotky, Pražany a Žatecko-lounskými dojednáno společné obležení poslední velké katolické bašty v Čechách –
Plzně. Ovšem i přes snahu o vyhladovění města padly problémy se zásobováním především na obléhatele. Docházelo i k vnitřním roztržkám v husitském vojsku, kdy byl
Prokop Holý odvolán z funkce vrchního velitele. Vůdčí posty v husitském vojsku byly obsazeny méně zkušenými veliteli a obléhání se tak nadále komplikovalo.
Před Vánocemi roku 1433 podnikli plzeňští
velký výpad, přičemž se jim mimo jiné podařilo
uloupit trofejního velblouda, kterého Sirotci obdrželi jako dar od polského krále. Velbloud se pak na paměť této události dostal do městského znaku
Plzně. Hlad a velké mrazy způsobovaly vojskům před Plzní obrovské problémy.
Církevní špičky i císař Zikmund Lucemburský si uvědomovali důležitost
Plzně, proto císař a koncil vynaložili nemalé finanční náklady na jednání s husitskou šlechtou. Nakonec se mu podařilo získat na svou stranu
táborského hejtmana Přibíka z Klenové, který poté přistoupil na tajné zásobení
Plzně potravinami. Ve formující se koalici vedle sebe stanuli umírněná
husitská šlechta s katolíky, a to byl
konec odbojných husitských radikálů. Od polních vojsk se odklonila většina prostého českého lidu, které již unavovalo úmorné vydržování ohromného počtu profesionálních vojáků a s tím spojená drahota a bída v zemi.
Konec husitských válek u Lipan i pod Sionem
Poslední husitská bitva znamenala konec zdlouhavých a vyčerpávajících husitských válek v českých zemích. Na kopci, pod kterým se nepřátelé utkali, dnes stojí památník.
Lipanská mohyla, jak je také mnohdy nazýván, je poskládána z
pískovcových cihel, do kterých je
vložen kalich.
Rekonstrukci můžete zhlédnout poslední květnovou sobotu, areál se otevírá již v 11 hodin, bitva začíná v 15 hodin. Těšit se můžete na bohatý doprovodný program.
Událost je ale také zachycena na největším českém obraze,
Maroldově panoramatu, který je vystaven na
holešovickém výstavišti.
Za úplný konec husitských válek se považuje dobytí
hradu Sion, jednoho z předních husitských hejtmanů
Jana Roháče z Dubé, který se pokoušel pokračovat v husitském radikalismu. Jan Roháč byl 6. září 1437 spolu s padesáti dvěma obránci zajat a posléze v
Praze popraven.
Jan Žižka zemřel 11. října 1424. V roce 2024 se k 600. výročí jeho smrti konají různé historické akce a rekonstrukce bitev, kterých se zúčastnil.
Bitva u Sudoměře se odehrála 25. března 1420 a byla to první větší vítězná bitva husitů proti vojskům krále Zikmunda s použitím vozové hradby, což bylo významné pro další průběh husitských válek.
Charakteristické pro bitvu na Vítkově bylo vítězství husitů pod vedením Jana Žižky nad křižáky 14. července 1420. Na místě se dnes nachází Národní památník a čtvrtá největší bronzová jezdecká socha na světě - monumentální socha Jana Žižky z Trocnova.
Dobytí hradu Rabí Janem Žižkou vedlo k získání důležité strategické opory v boji proti nepřátelům kalicha. Během jednoho z dobývání Jan Žižka přišel o druhé oko a stalo se známé udělení odškodnění majiteli za škody způsobené husitským vojskem.
Během obléhání hradu Karlštejn v letech 1422 husité neúspěšně pokusili dobýt hrad pomocí bombardování, včetně vypalování kamenů, fekálií a ohně. Přesto se hradu nepodařilo dobýt.
Bitva u Ústí nad Labem dne 16. června 1426 skončila vítězstvím husitů, což byla jedna z největších vítězných bitev husitských vojsk. Toto vítězství mělo za následek oslabení pozic nepřátelských vojsk a posílení husitů v regionu.
Konec husitských válek byl označen bitvou u Lipan, která se odehrála u kopce, kde dnes stojí Lipanská mohyla. Tato bitva znamenala definitivní porážku radikálních husitů a ukončení dlouhotrvajících husitských válek.
Maroldovo panorama je největší český obraz, který znázorňuje události z husitských válek, konkrétně bitvu u Lipan. Obraz je vystaven na holešovickém výstavišti.