
Kdysi tu žili lidé v tichu.
Ticho bylo jejich modlitbou, prací i způsobem existence. V
klášterech se zhmotňoval řád – v
architektuře, v každodennosti, v tom, jak se v křížových chodbách a ambitech střídaly světlo a stín. Jenže
ticho má mnoho podob, stejně jako kláštery.
Místa, kde se dřív zpovídalo, jsou dnes plná života, inspirují, vzdělávají a spojují. Potkáte tu zajímavé lidi, kteří dali
starým zdem nový smysl. Kláštery tak nemusí být jen připomínkou víry a minulosti, ale i místem hledání rovnováhy v současnosti.
Když kláštery ztratily smysl – a znovu ho našly
Dlouhá staletí byly
kláštery pilíře duchovního i kulturního života. Byly to
malé uzavřené světy s
vlastní ekonomikou, zemědělstvím, vzděláním i uměním. Jenže dějiny s kláštery i dalšími
památkami občas zacházely jako s kulisami, které se dají bez výčitek zbořit.
Josefínské reformy, války, znárodňování, komunistické zabírání majetků – a najednou byly chrámy ticha plné harampádí, kravínů, skladišť, nebo jen zarostlé a zamčené.

Některé se rozpadly a zanikly, další paradoxně přežily jen díky tomu, že se do nich nějakou dobu neinvestovalo a nikdo si jich nevšímal. Změna začala pomalu –
po roce 1989, když se
v restitucích kláštery vracely církvím. Někde se obnovil duchovní život, jinde byla potřeba nový plán. A právě ten dnes tvoří nečekaně pestrou mozaiku. Kromě
církevních projektů se do
obnovy klášterů zapojují
města a
obce, neziskovky, nadšenci, architekti, univerzity i soukromí investoři. Díky
evropským fondům, dotacím z programů regenerace památek nebo
kreativním veřejným sbírkám dostávají někdejší kláštery druhou šanci – a ta je nečekaně pestrá!
Co by středověký opat ve svém klášteře nečekal?

Ani
svatý Benedikt coby zakladatel benediktinského řádu, ani
svatý Augustin, zakladatel řádu augustiniánů, anebo
svatý Dominik se svým řádem dominikánů by nečekali to, co se dnes děje v jejich klášterech.
Církevní památky se totiž v posledních desetiletích proměňují. Že nejde jen o konzervaci historie s prohlídkovými okruhy, ale živý restart se vším všudy, poznáte třeba podle toho, že:
- v refektáři místo řídké polévky pro řeholníky voní káva a cappuccino,
- v klášterních knihovnách si poznámky pečlivě zapisují studenti, ne opisovači,
- obnovené klášterní zahrady lákají na koncerty, pikniky, čtení nebo lekce jógy,
- leckde ochutnáte pravé, autentické a s láskou vařené klášterní pivo (samozřejmě patřičně posvěcené),
- v některých klášterech se můžete ubytovat,
- a v některých bývalých celách dokonce mají hosté vířivku nebo malé lázně.

A to jsme zatím zůstali uvnitř! Co teprve
nádvoří klášterů a
rajské dvory, kde se za zvonění klášterních zvonů odehrávají
řemeslné trhy, design markety a open air koncerty, další prostory slouží jako
galerie, restaurace nebo
wellness centra. Obnova klášterů není návratem do minulosti. Je to přetváření prostoru tak, aby mluvil i k dnešku – někdy potichu, někdy velmi nahlas.
Mozaika proměn: Co může být z bývalého kláštera?
Někde ticho zůstalo, jinde se proměnilo v aplaus, ťukání skleniček nebo přednáškový šum. Kláštery si po staletích duchovní služby oblékají nové role – a většinou jim to fakt sluší. Tady je pár hlavních scén, kde dnes kláštery září:
Univerzity a vzdělávání: Kláštery byly vždycky domovem knih a vědění, a někde se k tomu zase vracejí. Příkladem jsou
budovy několika klášterů v
Olomouci, propojené s
Univerzitou Palackého. Ta z nich udělala
kulturně-akademický mikrosvět.
Muzea, galerie a kulturní centra: Klášterní zdi jsou ideální kulisou pro výstavy i festivaly. A když začne z křížové chodby znít jazz, víte, že se to povedlo. Takhle žije například
Broumovský klášter, multižánrový prostor s
koncerty, přednáškami, kavárnou a klášterní zahradou, kde si můžete třeba zahrát
šachy. Jedete do
Českého Krumlova? Pak byste měli navštívit
Kláštery aneb unikátní areál tří klášterů – minoritského, kláštera klarisek a kláštera bekyň – v centru města. Hezkým cílem je také
Mariánská Týnice – Muzeum a galerie severního Plzeňska anebo
Klášter sv. Anežky České v
Praze, kde sestry klarisky vystřídala
Národní galerie. V zahradách se píšou
bakalářky i básně, a občas se tu můžete zastavit třeba na
videomapping.
Hotely, penziony a svatební místa: Nocleh s atmosférou středověku? Proč ne. Klášterní prostory lákají turisty, svatebčany i ty, co chtějí spát jako mniši – ale s Wi-Fi. Prohlídky, ale i stylové ubytování s výhledem na prelaturu a ticho s ozvěnou minulosti nabízí třeba
Klášter Teplá anebo
klášter Želiv. Když si vyberete
Loucký klášter ve
Znojmě, můžete uspořádat
svatbu v barokním stylu, kde víno poteče proudem.
Kavárny, bistra a místa setkávání: Kdysi tady byl tichý klášterní režim, dnes tu šustí denní tisk a voní latté. Útulnou kavárnu (a také muzeum a prohlídkové okruhy) najdete v areálu
Kláštera Milevsko. V klášteře se už nepostí, ale servíruje. Oblíbeným místem setkávání je i
Emauzský klášter v
Praze, který kromě prohlídek nabízí
výstavní síň i prostor pro workshopy. V blízkosti je navíc
moderní kavárna pro duchovní pauzu dne. K úžasnému životu se probudil i bývalý
cisterciácký klášter ve
Žďáru nad Sázavou: už v 19. století se proměnil v zámek
rodu Kinských a v jejich péči rozkvetl: je tu zajímavé
Muzeum nové generace,
galerie i
zámecká vinárna.
Kláštery jako útočiště před světem: Místa, kde byl kdysi řád, nás přitahují v době, kdy je chaos. A ticho, které dřív bylo povinností, dnes hledáme jako úlevu. Pokud vás láká právě tohle, hledejte klidové pobyty. Například
Duchovní centrum sv. Františka z Pauly ve
Vranově anebo
klášter Hejnice nabízí programy i pro nevěřící. Fungující ženský klášter s
možností prohlídek, koncertů a chvíle zastavení je také
klášter Porta Coeli v
Předklášteří u Tišnova.
Řádová mapa paměti: Kdo to tu vlastně žil?

Za každým
klášterem je příběh – a často i celý řád. Každý měl vlastní pravidla, poslání, někdy i typické stavby, architekturu nebo oblečení. Poznejte duchovní „osadníky“ českých klášterů v době jejich největší slávy:
Řád benediktinů – klasika všech klasik. Modli se a pracuj. Přinesli do Česka vzdělání i architekturu.
Řád cisterciáků – skromnost, kámen a kláštery na konci světa. Víc ticho než okázalost.
Řád augustiniánů – trochu učenci, trochu správci, trochu komunitní duše. Skvělí budovatelé.
Řád premonstrátů – aktivní a praktičtí. Nebyli zavření v celách, chodili mezi lidi.
Řád minoritů,
františkánů a dalších bratrů chudoby – městští mniši, kteří šli za lidmi, ne do hor.
Řád dominikánů – kazatelé a intelektuálové. Bílý hábit, jasné slovo.
Řád jezuitů – trochu jiná liga. Více školy než kláštery, ale s obrovským vlivem.
A dál?
Kapucíni,
piaristé,
bosé karmelitky, servité, pauláni… Česká klášterní scéna byla mnohem pestřejší, než se dnes zdá. S
Kudy z nudy můžete snadno prozkoumat celý duchovní svět.
Kláštery, které stojí za hřích
„Mniši jsou nejnebezpečnější a nejneužitečnější poddaní, protože se stavějí mimo občanské zákony a při každé příležitosti hledají útočiště u papeže,“ prohlásil prý
císař Josef II. Rozhodnutím z
12. ledna 1782 jediným podpisem
zrušil stovky klášterů a řeholních domů. Jen v českých zemích tehdy bylo zrušeno
130 mužských a 20 ženských klášterů. Peníze získané prodejem klášterních majetků putovaly do nově založených náboženských fondů, z nichž stát financoval církevní správu a výstavbu nových kostelů. V Čechách a na Moravě šlo o více než 20 milionů zlatých, hodnota zabaveného majetku ale ve skutečnosti byla ještě vyšší.
S následky císařského rozhodnutí se potýkáme dodnes: mniši odešli už před stovkami let, ale impozantní a rozsáhlé klášterní areály stojí dál. Které prošly nejvýraznější proměnou?
Josefinské reformy postihly třeba
klášter Chotěšov,
Sázavský klášter,
Zbraslavský klášter nebo
klášter Sedlec v
Kutné Hoře. Jejich osudy byly v dalších desetiletích různé a většinou nijak veselé. Například budovy
kláštera ve Zlaté Koruně, založeného
králem Přemyslem Otakarem II. ve 13. století, se proměnily v kartounku a později strojírnu se slévárnou, z kostela se stala sirkárna a výrobna tužek. Dnes je všechny můžete navštívit a obdivovat jejich velebnou krásu. Řádové bratry a sestry v nich už ale nepotkáte, už se nikdy nevrátili.
Část klášterů zanikla, z jiných se stala kasárna, obytné domy nebo manufaktury. Například
klášter v
Plasích, ještě za cisterciáků velkolepě barokně přestavěný podle plánů
Jeana Baptisty Matheye,
Jana Blažeje Santiniho a
Kiliána Ignáce Dientzenhofera, se stal rezidencí
kancléře Metternicha a jeho rodiny. Dnes nabízí prohlídky monumentálního baroka s příběhem o vodě pod podlahou. Navštívit můžete také
Centrum stavitelského dědictví, zajímavou expozici
Národního technického muzea, která vznikla v opraveném hospodářském zázemí.
Až příště půjdete kolem…

…neberte
kláštery jen jako pěknou kulisu pro fotky. Zkuste vnímat, co všechno tyhle stavby přežily, a jak se dnes mění. Kdysi místa ztišení, pak chátrající ruiny, dnes znovuobjevené poklady. Mění se v živá centra kultury, ubytování, vzdělání i každodenního života.
Ať už hledáte klid, koncert, kávu nebo krásu – staré kláštery vám to umí nabídnout. Jen jinak, než dřív. A to je na tom vlastně to nejkouzelnější.
Poznejte, jak se české kláštery proměnily z duchovních center v živá místa plná kultury, vzdělání a nových zážitků.
České kláštery prošly proměnou z duchovních center v živá místa plná kaváren, vzdělávacích institucí, koncertů a dalších kulturních aktivit.
V klášterních zahradách se dnes pořádají koncerty, pikniky, čtení a lekce jógy.
Veřejnost může navštěvovat kláštery pro koncerty, výstavy, přednášky, relaxaci v kavárnách či účast na workshopech.
Josefínské reformy znamenaly zrušení mnoha klášterů, což vedlo ke ztrátě majetků, které byly využity k financování státní správy a církevních aktivit.
V Klášteru v Plasích si můžete prohlédnout barokní architekturu a expozice věnované stavitelskému dědictví a technické historii.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.