I když jsme už čerty dávno odsunuli do
pohádek a pověstí, žijí mezi námi dál. Stačí se podívat na
Kudy z nudy, a objevíte spousty pekelných stop. Některé dokonce patří ve svých kategoriích k mimořádně oblíbeným výletním místům, namátkou skalní útvary
Čertovy hlavy na
Kokořínsku a
Ďáblova prdel v
České Kanadě anebo
Muzeum čertů v
Úštěku. Tím to ale zdaleka nekončí: v
Chotěboři mají
vyhlídku Čertův stolek a
sochu čerta, který hraje šachy, v
Beskydech stojí
Čertův stůl a od
města Sázavy – ano, tam,
kde svatý Prokop oral s čertem a mimo jiné se jim společně povedlo vyorat
koryto řeky Sázavy – na sever vede
Čertova brázda. Zkrátka spousta po čertech hezkých míst, co říkáte?
Jenže čerti u nás řádili i jinak. Víte, které historické osobnosti odnesli do pekla?
Odkud čerti odnesli pana Půtu Švihovského?
Určitě i vy občas zažíváte chvíle, kdy vás berou všichni čerti. Nepochybně je prožíval i
Půta Švihovský (1450–1504), člen starobylého
šlechtického rodu Švihovských z Rýzmberka. Jeden z nejvlivnějších a nejbohatších mužů své doby, kultivovaný a vzdělaný, prý byl vyhlášený tyran a cholerik. Pohár pekelné trpělivosti přetekl v létě 1504, když bylo panu Půtovi přibližně padesát let. Dva hrady v
Pošumaví dodnes vedou spor, jestli si pro pana Půtu přišel čert na
Rabí nebo s ním vyrazil strop na
Švihově. Nakonec ho ale rohatí zase vrátili zpátky na zem, protože pan Půta spořádaně sní svůj věčný sen v
kostele Nanebevzetí Panny Marie v
Horažďovicích, u kláštera, který sám založil. Na nádherném a obřím náhrobku z červeného mramoru je vyobrazen v životní velikosti, po stranách náhrobku pak je vytesána část oslavné básně, kterou Půtovi napsal jeho přítel
Bohuslav Hasištejnský.
Tajemství prázdného hrobu Jakuba Krčína
Slavný rybníkář
Jakub Krčín z Jelčan (1535–1604) sice byl na svou dobu vynikající ekonom a manažer, ale vyjít s ním bylo... složité. Muže, který „jen na rybníky laskav byl“ kvůli tvrdému jednání a zacházení s poddanými už během jeho života provázely pověsti, že se pro úspěch svého díla spolčil s čertem. Nakonec mu to ale naštvaní poddaní z
Třeboně definitivně spočítali po smrti: každoroční letní slavnosti připomínají pověst, v níž bývá Jakub Krčín vždy na jeden den propuštěn z pekla, a právě tehdy si Třeboňští jeho památku připomínají velkolepými slavnostmi. Nechybí při nich efektní průvody, divadelní představení, hudební koncerty, pestrý jarmark ani bohatý program určený dětem.
Na rozluštění ale dodnes čeká jedna záhada. Jakub Krčín strávil závěr života na tvrzi v
Obděnicích, a ve zdejším
kostele Nanebevzetí Panny Marie si také nechal zřídit hrob s pěkným náhrobkem. Jenže nachystaný hrob zůstal prázdný, na monumentální náhrobek s latinským epitafem nikdy nebyl doplněn letopočet úmrtí.
Podle pověstí Krčína odnesl čert, pravděpodobnější ale je, že zemřel při pobytu u své dcery a byl pochován v
kostele sv. Vavřince v
Prčici. Prý se tam kdysi dokonce našel zbytek náhrobní desky s vytesaným jménem Krčín, ale kdoví, kam ho čerti odnesli?
Alchymista Kelley a jeho prokleté město
Magistr
Edward Kelley z
filmu Císařův pekař a Pekařův císař byl intrikán, podvodník a šejdíř, který předstíral, že umí vše, ale ve skutečnosti neuměl nic. Skutečnost sice byla trochu jiná, ovšem nakonec byl renesanční dobrodruh a alchymista na příkaz
císaře Rudolfa II. roku 1596 uvězněn na
hradě Hněvíně a o rok později zde ve dvaačtyřiceti letech zemřel.
Pověst říká, že před svou smrtí proklel hrad Hněvín i s
městem Most. Ta kletba se vyplnila: původní hrad byl zbořen a
starý Most zmizel z povrchu země kvůli těžbě uhlí. A Kelley? Ten na rozdíl od dvou předchozích celebrit hrob vůbec nemá. Podle legendy byla rakev s jeho tělem převezena na lodi přes jezera ke
Krušným horám, kde pak anglického alchymistu pochovali. Podle legend to bylo někde u
zámku Jezeří: za prvé tu objevili pečeť se symbolem kamene mudrců, za druhé podle alchymistova proroctví mělo být místo jeho posledního odpočinku uchráněno před zkázou. Možná právě magistr Kelley ochránil zámek před demolicí kvůli rozšiřujícím se hnědouhelným dolům.
Ještě divočejší teorie vypráví, že Kelley měl k dispozici i anglické knihy a do rukou se mu mohla dostat hra jistého
Williama Shakespeara, nazvaná
Romeo a Julie. Kelley si také mohl připravit tinkturu, která ho přivedla na práh smrti, a lékař by pak konstatoval smrt. Tělo zdánlivě mrtvého alchymisty bylo převezeno ke
Krušným horám, a po krátkém čase v rakvi Kelley prožil další dlouhá léta na svobodě.
Metternich dojel na čertovi do Anglie
Ačkoli 19. století už čertům moc nepřálo, pro jednu osobnost si pekelníci přišli: když
kancléř Metternich v revolučním roce 1848 abdikoval, vzdal se svých funkcí a odešel do exilu, ve Vídni slavili jeho odchod karikaturou, na níž knížete odnáší čert. Čert ho ovšem odnesl „jen“ do Anglie, odkud se po třech letech Metternich vrátil. Po zbytek života střídavě žil ve Vídni a na svých panstvích v Čechách.