Sametovou revolucí jsme nejezdili téměř ničím jiným než
Škodovkami, Trabanty, Wartburgy a Žigulíky. Na vysněné auto se stály několikadenní fronty, vedly se pořadníky, a kdo měl štěstí a dostal se konečně na řadu, ten na nový vůz zaplatil přibližně roční průměrný plat. V roce 1989 jezdilo v Československu 576 tisíc „stodvacítek“, 132 tisíc trabantů a 156 tisíc ruských vozů. Většina z nich už dávno dojezdila, některé ale místo na vrakovištích skončily v
muzeích veteránů: přijďte se na ně podívat třeba do
Automuzea v
Terezíně,
Trabant muzea v
Praze-Motole, do
Retro Auto Muzea ve
Strnadicích anebo do
Muzea socialistických vozů v
Železném Brodě.
Malá Strana: místo kde začal pád Berlínské zdi

Přes dnešní
Velvyslanectví Spolkové republiky Německo, které sídlí v
Lobkovickém paláci ve Vlašské ulici na
Malé Straně, se tisícům občanů Německé demokratické republiky podařilo dostat na západ, do svobodné části země. Většinu majetku nechali doma a v
Praze nakonec museli opustit i svá auta.
Malá Strana i další části historického centra se proměnily v obří skladiště trabantů, wartburgů a dalších východoevropských značek. Podle záznamů tehdejší policie jich z ulic bylo odtaženo kolem dvou tisíc. Část se vrátila do Německa, další se prodávaly v autobazarech, ale kolik přesně jich bylo a kolik se jich odvezlo pryč, se neví. Podle zaměstnanců ambasády však byl právě v Praze symbolicky
vylomen první kámen z Berlínské zdi.
Co jsme jedli a pili?

Na retro výstavách většinou nechybí část věnovaná socialistickým samoobsluhám a
retro značkám. Mléko v sáčku, konzervy krevní tučnice a luncheon meat aneb hit chatařů a chalupářů, polévky Vitana,
Remosky, sifonové lahve a bombičky na výrobu sifonu, malinovka, citrónovka nebo
Kofola či Granko v retro balení a další potraviny vyvolávají až nepatřičné dojetí. Dodejme, že v obchodech toho za socialismu moc nebylo, zato o prázdné regály nouze nebyla.
Znojemské okurky, játra nebo
uherák představovaly luxusní zboží. A k tomu
sirky Solo ze Sušice, papiňáky,
mixéry Eta a všudypřítomné hliníkové příbory. Kdoví, možná skutečně byly jedovaté, ale přežili jsme!
Co jsme mlsali?

V záplavách dobrot se stále vracíme ke starým dobrým známým z předrevoluční éry. Už více než sedmdesát let se drží na trhu třeba
Pribináček aneb Pramen zdraví z Posázaví, polárkové dorty a
tvarohový Míša (rozšířený dokonce o ovocné variace v podobě nanuků i ve vaničkách), kondenzovaná slazená smetana v tubě
Jesenka, Piknik a Pikao,
bonbony Bon Pari společně s Lentilkami a Hašlerkami,
Tatranky a Fidorky,
čokolády Orion nebo
Termix a další
mléčné výrobky z Polabských mlékáren. Dodnes také mlsáme čokoládové kočičí jazýčky nebo barevné gumové medvídky. A vzpomínáte na bonbony maliny a fialky, které od sebe nešly odlepit?
S čím jsme si hráli?

Znáte
Igráčky, malé figurky představující nejrůznější profese a činnosti? Přežili sametovou revoluci a oblékli se do modernějších outfitů. Prvním hotovým prototypem hračky Igráček byl zedník s příslušenstvím, který spatřil světlo světa v roce 1976. Název podniku, a tím pádem i oblíbené figurky, byl odvozen od ruského slova hra „igra“.
Podobně jako
Igráčci letěli i
Mončičáci, céčka, Rubikovy kostky nebo legendární
stavebnice Merkur, na kterou se za totality stály fronty. Proslavila se i tím, že vynálezce
Otto Wichterle z ní v roce 1961 sestavil
první přístroj na výrobu
kontaktních čoček. V
Polici nad Metují, kde se Merkur od roku 1920 vyrábí, najdete jedinečné
muzeum značky Merkur.
Co jsme nosili a v čem jsme bydleli?

Chcete si prohlédnout interiéry, zařízené v retro stylu? Vyzkoušet si tehdejší každodenní život ve skutečných kuchyních a obývácích a dokonce se podívat do zásuvek a skříní na konfekci z dederonu, krimplenu a dalších syntetických materiálů? Zajděte se podívat do
Retromusea v
Chebu s úplnou a jedinečnou přehlídkou životního stylu a designu v dobách socialistického Československa. Zjistíte, co tehdy nabízely
obchodní domy Bílá labuť, Kotva, Máj anebo ikona socialistického luxusu,
Dům módy na
Václavském náměstí v
Praze.
Jak jsme si vyráběli džíny?

Za tuzexové poukázky, takzvané bony, se sice dalo nakupovat jen v síti
obchodů Tuzex, zato tam měli všechno to, co jste nedostali běžně: západní spotřební elektroniku, potraviny, kosmetiku, oblečení a dokonce i auta. Název vznikl ze spojení slov tuzemský export a většina lidí tam chodila „na čumendu“, protože valuty ani bony neměli. K Tuzexům patřili
veksláci: překupníci, kteří
směňovali bony za běžné peníze v přepočtu 1:5. Přepočítáno na tehdejší peníze vás třeba džíny vyšly na třetinu platu, ovšem
jinde než v Tuzexu se dlouho sehnat nedaly. Kdo neměl džíny, musel si koupit jejich napodobeniny anebo jiné kalhoty a pak je podomácku „vylepšit“ drbáním drátěným kartáčem nebo chemickými čistidly.
Pronikněte do života a každodenního bytí v socialistickém Československu. Objevte retro výrobky, oblíbené hračky a vozidla, která definovala generace.
Za socialismu byly běžné potraviny jako mléko v sáčku, konzervy krevní tučnice, polévky Vitana, malinovka, citrónovka a Kofola.
Populární hračky zahrnovaly Igráčky, Mončičáky, Rubikovy kostky a stavebnice Merkur.
V roce 1989 byly v Československu nejběžnější automobily Škoda 120, Trabanty a ruské vozy.
Muzea jako Automuzeum v Terezíně, Trabant muzeum v Praze-Motole, Retro Auto Muzeum ve Strnadicích a Muzeum socialistických vozů v Železném Brodě nabízejí expozice automobilů z doby socialismu.
Retro značky zahrnují Pribináček, polárkové dorty, tvarohový Míša, kondenzovanou smetanu Jesenka a čokolády Orion.
Malá Strana je místo, kde začal pád Berlínské zdi a kde se tisícům Němců podařilo dostat na západ.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.