
Na
seznamu světového dědictví UNESCO má Česká republika zapsáno
sedmnáct českých divů světa. Dalších devět zápisů patří
lidovým tradicím, zapsaným na
seznamu nehmotného kulturního dědictví. S ohledem na velikost naší země to je obrovský úspěch, přesto by ale Česká republika rodinu
památek UNESCO ráda ještě o něco rozšířila. Která místa se ucházejí o zápis na
prestižní seznamy UNESCO?
Indikativní seznam UNESCO

Zápis každé památky či nehmotné tradice je zpravidla vyvrcholením mnohaletého procesu, který provází
podrobná nominační dokumentace a
komplexní hodnotící proces. Prvním krokem bývá zápis památky nebo území na
předběžný či indikativní seznam. Zápis nepodléhá mezinárodnímu posouzení a záleží pouze na dané zemi, která místa na seznamu uvede. Památky, které se mají stát součástí světového dědictví, jsou považovány za nejlepší doklady kulturního a přírodního dědictví, které by měly být předány budoucím generacím.

Zápis na
Indikativní seznam ale má svá úskalí: například před zařazením na
Seznam světového dědictví UNESCO musí být památka či tradice zapsána na Indikativním seznamu nejméně jeden rok. Zařazení ale neznamená jistotu, že se dané místo zápisu někdy dočká. Seznam se mění, některá místa ze seznamu postupně vypadnou a uvolní místo jiným. Indikativní seznam je ale například důležitý pro další státy Úmluvy o světovém dědictví při přípravě
srovnávacích studií pro jejich
společné nadnárodní nominace, pokud jde o podobné typy památek.
Když se o jednu památku UNESCO dělí více zemí

To platí i pro několik českých zápisů. Součásti většího celku je například
národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. V červenci 2021 se stala
první českou přírodní památkou UNESCO, současně se ale stala součástí památky, zapsané na
seznamu UNESCO už roku 2007 pod názvem
Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy. Chrání lesní porosty pravěkých a prastarých bukových lesů v řadě evropských zemí. Vedle
České republiky a
Rumunska stejnou památku sdílejí také
Albánie,
Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Německo, Francie,
Itálie, Chorvatsko, Severní Makedonie, Rakousko, Polsko, Švýcarsko,
Slovensko,
Slovinsko, Španělsko a
Ukrajina.

Ve stejném roce získalo
titul světového dědictví UNESCO jedenáct lázeňských měst Evropy. V mezinárodním projektu
Slavné lázně Evropy / Great Spas of Europe jsou vedle
německých měst Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen,
belgického města Spa,
francouzského Vichy,
italských lázní Montecatini Terme,
rakouského města Baden u Vídně a
City of Bath z Anglie i tři známá města
západočeského lázeňského trojúhelníku, a to
Karlovy Vary,
Mariánské Lázně a
Františkovy Lázně. Společně s
Německem se na
seznam UNESCO podařilo zapsat
Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří a společně pro několik zemí současně jsou i zápisy řady tradic na
seznamu nehmotného kulturního dědictví, například
sokolnictví,
loutkářství, výroby
modrotisku,
ruční výroby skla či
vorařství.
Žhavý kandidát na zápis do UNESCO: mezinárodní nominace ručních papíren

Podle ministerstva kultury se nedá říct, které místo z
indikativních seznamů UNESCO je nejblíže cíli. Obecně lze usuzovat, že ačkoli jsou jistě krásná, větší šanci než historická centra evropských měst či
církevní památky mají uchazeči, kteří nabízejí něco navíc. Například pokud bude na prestižní seznam UNESCO zapsána
Ruční papírna ve Velkých Losinách, založená na sklonku 16. století na zdejším panství moravského rodu
pánů ze Žerotína, také bude součástí nadnárodní nominace.
Fenomén evropské ruční výroby papíru má reprezentovat
šest evropských papíren, které vznikly od 16. až do počátku 20. století. Vedle velkolosinské papírny to jsou
německé papírny Homburg a Niederzwönitz, Papírna Pescia (Itálie), Papírna Duszniki-Zdrój (Polsko) a Papírna Capellades (Španělsko).

V současné době je na světě několik tisíc moderních papíren, které zpracovávají dřevo na papír technologií strojní výroby. Kvůli rozmachu strojové výroby se podle UNESCO na světě dochovalo pouze
25 tradičních papíren z éry ruční výroby papíru, které spojují jak výrobní, tak muzejní funkce. Úspěchu nahrává i to, že v UNESCO zatím historické papírny zapsány nejsou. Podobné lokality jsou jen dvě, a to
strojírna na výrobu buničiny a lepenky z přelomu 19. a 20. století ve Verle (
Finsko), zapsaná roku 1996, a
Plantin-Moretus House-Workshops-Museum Complex v
Antverpách (
Belgie), jehož součástí je renesanční tiskárna. Ta je na seznamu světového dědictví zapsaná od roku 2005.
Další uchazeči z indikativního seznamu

Na zmíněné
„něco navíc“ sází i
Třeboňská rybniční soustava, síť staletých rybníků kolem
jihočeské Třeboně s prosperujícím chovem ryb. Najdete tu řadu památek po
renesančních mistrech rybníkářích a v Evropě navíc jen těžko najde konkurenci – a právě na to by UNESCO mohlo slyšet.
Celkem dobrou výchozí pozici mají i
památky Velké Moravy, které Česko uvedlo na seznam společně se
Slovenskem. Tady by se zápis týkal
slovanského hradiště v Mikulčicích a
kostela sv. Margity Antiochijské v Kopčanech. Původně románský, později goticky upravený kostelík vznikl pravděpodobně již v 9. století a je nejzachovalejší nemovitou památkou raně středověkého slovanského státu zvaného
Velká Morava.
Zápis na
seznam světového dědictví UNESCO by si jistě zasloužila i další místa z indikativního seznamu. Najdete na něm
horský hotel a vysílač Ještěd,
pevnostní město Terezín anebo nádherné
renesanční domy ve Slavonicích. Seznam uchazečů ale pokračuje dál: Češi by na seznamu UNESCO také rádi viděli
Braunův Betlém u
Kuksu, tedy venkovní galerii barokních soch
Matyáše Bernarda Brauna,
lázně Luhačovice anebo
skalní města Českého ráje.

Na předběžném seznamu zájemců o vstup do UNESCO je i
Stará čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči anebo perla gotické architektury,
hrad Karlštejn. Bez šance nejsou ani
průmyslové areály, oslňující už zdálky svou velikostí. O zápis se ucházejí průmyslové památky v
Ostravě, tedy
areál Dolních Vítkovic se zakonzervovanými uhelnými doly, koksovnami, vysokými pecemi a kompletní dochovanou technologií výroby železa a oceli,
Landek Park aneb bývalý
areál dolu Anselm a
Důl Michal.
Čeká Prahu rozšíření?

Dalšího rozšíření se by mohla dočkat
památka, zapsaná na
seznam světového dědictví UNESCO roku 1992 pod názvem
Historické centrum Prahy. V roce 2010 UNESCO potvrdilo, že zápis se vztahuje i na
Průhonický park, mimořádné dílo zahradní architektury 19. století. Hlavní město by rádo památku rozšířilo o další lokality, ležící mimo historické jádro
Prahy, a to o
Müllerovu vilu,
Břevnovský klášter a
letohrádek Hvězda s
oborou.
Česká republika by ráda na seznam světového dědictví UNESCO zapsala řadu památek a areálů, včetně hradu Karlštejn, ruční papírny ve Velkých Losinách, lázní Luhačovic, pevnosti Terezín a horského hotelu a televizního vysílače na Ještědu.
Před tím, než je památka nebo tradice zařazena na Seznam světového dědictví, musí být nejprve zapsána na předběžný či indikativní seznam nejméně na jeden rok.
Na seznamu světového dědictví jsou zapsány materiální památky a území, zatímco seznam nehmotného kulturního dědictví zahrnuje lidové tradice a kulturní praxe.
Zařazení na seznam světového dědictví pomáhá v ochraně památek, zvyšuje jejich prestiž a podporuje cestovní ruch a mezinárodní spolupráci.
Návštěvníci mohou prozkoumat historické pevnostní struktury, muzea a památníky související s vojenskou a válečnou historií místa.
Nadnárodní nominační soubory zahrnují památky nebo tradice, které jsou společné pro více zemí a jsou nominovány společně více státy.
Jedním z žhavých kandidátů na zápis do UNESCO je mezinárodní nominace ručních papíren, která zahrnuje Ruční papírnu ve Velkých Losinách.
Ruční papírna ve Velkých Losinách, založená koncem 16. století, je součástí mezinárodního snažení o záchranu tradice ruční výroby papíru a zahrnuje několik evropských papíren z 16. až 20. století.
První českou přírodní památkou UNESCO se stala národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny.
Na seznamu světového dědictví UNESCO je zapsáno sedmnáct českých památek a devět zápisů patří k lidovým tradicím na seznamu nehmotného kulturního dědictví.