Ne, nebude to jednoduché: varovně zní už zpráva o vůbec
nejstarším hradu u nás, Přimdě. Podle záznamu v
Kosmově kronice ho postavili v roce 1121 „nějací Němci“. Protože hrad byl postaven v pohraničním hvozdu na české straně,
kníže Vladislav I. ho nedlouho poté dobyl a Přimda se stala významnou českou pohraniční pevností. Jméno stavitele ale neznáme a můžeme být rádi za poznámku o „nějakých Němcích“.
Gotika: zlatá doba hradů
Zlatý čas
hradů trval přibližně od 12. století do roku 1550, kde od gotiky zvolna přebrala žezlo renesance. Víme, že
král Přemysl Otakar I. založil několik nejstarších královských hradů jako byly třeba
Zvíkov nebo
Jindřichův Hradec.
Král Jan Lucemburský založil
hrad Preitenstein jako vysloveně vojenský objekt, a známe i další hrady jako
Křivoklát, Týřov nebo
Bezděz. Zakladatele tedy známe, ale o jejich projektantech a stavitelích toho víme jen málo nebo vůbec nic.
Malým světlem na konci tunelu jsou
hrady, které budoval
král a císař Karel IV. Například stavitelem
královského hradu Radyně, postaveného v letech 1356 až 1361, byl pravděpodobně
Michal Parléř z rodiny
pražského dvorního architekta Petra Parléře, výstavbu organizačně zajišťoval
Vít Hedvábný. Stejné jméno historikové vykutali z dobových záznamů o stavbě
hradu Kašperk: i tam jako „stavbyvedoucí“ čili
magister fabricae působil muž jménem Vít Hedvábný. Bohužel se už nedochovala zpráva, kdo hrad projektoval. Podle některých náznaků není ani u Kašperku vyloučena spolupráce slavné
stavitelské rodiny Parléřů.
Renesance: od hradů k zámkům
Znáte poslední hrad a zároveň první zámek v Čechách? Je to
Točník, reprezentativní soukromá rezidence
krále Václava IV. Nebýt příchodu husitských válek a nutnosti „znovuopevňování“, proměnil by se v zámek mnohem dřív, než tomu bylo ve skutečnosti. Už za vlády
Vladislava Jagellonského kolem roku 1500 a zejména během 16. století začala řada majitelů v
renesančním slohu přestavovat staré hrady nebo budovat nová sídla, pro která se ujalo pojmenování
zámek. V té době v českých zemích působil
stavitel a architekt Benedikt Rejt (1454–1536). S jeho jménem je spojená zejména velkolepá přestavba
Pražského hradu s
Vladislavským sálem (s délkou 62 metrů, šířkou 16 metrů a výškou asi 13 metrů to ve své době byl největší zaklenutý sál bez středových podpěr ve střední Evropě) a
chrámu svaté Barbory v
Kutné Hoře, na řadě míst rovněž zanechal svůj umělecký podpis v podobě
stanových střech. Pro
Švihovské z Rýzmberka přestavěl
hrady Rabí a
Švihov. Tam Rejt navrhl nejenom vodní opevnění, ale i renesanční okna, která se podobají těm ve
Vladislavském sálu a která pustila do potemnělých středověkých interiérů slunce, světlo a čerstvý vzduch.
Renesanční stavitelé a architekti
Renesance kromě typických prvků architektury přinesla také zprávy, písemné záznamy a cenné informace: díky nim tak dávní architekti a stavitelé vystoupili z anonymity a na rozdíl od gotiky už většinou známe jejich jména. Tak například víme, že
renesanční zámek v
Litomyšli,
památku zapsanou na Seznamu světového dědictví UNESCO, nechal v druhé polovině 16. století vystavět
Vratislav II. z Pernštejna; italský architekt
Giovanni Battista Aostalli de Sala, jehož Vratislav do Litomyšle pozval, se prý v návrhu nechal inspirovat moravskými renesančními zámky. Autorem projektu renesančního
zámku v Moravské Třebové byl nejspíš architekt
císaře Rudolfa II. Giovanni Maria Filippi.
Zámek Bučovice s velkolepými renesančními arkádami projektoval
Jacopo de Strada, vzdělaný znalec umění, historik, architekt a také správce uměleckých sbírek tří císařů z
rodu Habsburků,
Ferdinanda I., Maxmiliána II. a
Rudolfa II.
Půvabný
zámek Kratochvíle ve stylu italské vily, obklopený vodním příkopem a krásnou
renesanční zahradou, zase navrhl
Baldassare Maggi z Arogna, jeden z předních stavitelů ve službách
rodu Rožmberků. Renesanční
zámek Nelahozeves coby reprezentační šlechtické sídlo typu severoitalského kastelu je spojováno se jménem královského architekta
Bonifáce Wohlmuta.
Letohrádek královny Anny v
Královské zahradě na
Pražském hradě, zvaný též Belveder, je považovaný za jeden z nejčistších příkladů renesanční architektury mimo Itálii. I u něj známe autora, respektive autory, jichž se na celkem drobné stavbě vystřídala pěkná řádka. Za autora architektonické koncepce letohrádku je považován
Paolo della Stella, na stavbě se ale podíleli také italští stavitelé
Giovanni Spazio a
Giovanni Maria Aostalli, jihoněmecký stavitel
Hans Tirol, již zmíněný
Bonifác Wohlmut a možná i vídeňský architekt a stavitel italského původu
Pietro Ferabosco.
Baroko: hlavní styl zámků v českých zemích
Nejtypičtější sloh českých zámků je
baroko, umělecký a kulturní styl, který vládl v 17. a 18. století. Vznikl v
Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. V té době řada budoucích stavitelů zamířila
do Itálie na studijní a tovaryšské cesty a inspirovali se tamní architekturou pro budoucí vlastní tvorbu.
Na
zámku ve Vranově nad Dyjí se tak setkáte se jménem autora oválného
Sálu předků, vídeňského architekta
Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. České baroko, to je ale především
rodina Dientzenhoferů v čele s
Kryštofem Dientzenhoferem a jeho synem
Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Oba působili zejména ve službách církevních řádů, a tak stavěli především
kostely, kláštery a další církevní památky. Výjimkou je například
vila Portheimka, kterou si Kilián Ignác v
Praze na Smíchově postavil jako letní sídlo své rodiny.
Přibližně 200 staveb navrhl mistr barokní gotiky
Jan Blažej Santini. Také jeho doménou byly
kláštery a kostely, ze zámeckých areálů navrhl například
zámek Karlova Koruna, u některých staveb se objevuje u jeho jména otazník, například u
loveckého zámečku Diana. Na projektování zámků se zato specializoval
Giovanni Battista Alliprandi; navrhl například
zámek Opočno, zámek Hořín, zámek Liblice, zámek Veltrusy a ve spolupráci s
Jakubem Augustonem zámek Týnec, a také řadu šlechtických paláců v
Praze. Další umělec italského původu, architekt a štukatér
Carlo Lurago, je podepsaný pod proměnou starobylého
náchodského zámku na reprezentativní barokní šlechtické sídlo, pro
Humprechta Jana Černína pak postavil
zámeček Humprecht.
K nejžádanějším architektům patřil
František Maxmilián Kaňka, autor
zámku Ctěnice, zámku Jemniště, zámku Krásný Dvůr, zámku Loučeň anebo
zámku Liběchov.
Rokoko: zámek Nové Hrady
Závěr barokního období ovládlo
rokoko, bohatě zdobný styl, v českých zemích spíše výjimečný. Jednou z mála rokokových stavebních památek u nás je
zámek Nové Hrady na
Českomoravském pomezí, někdy přezdívaný
malý Schönbrunn nebo
české Versailles. Základní podobu zámku navrhl osobně
hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré, projekt vytvořil tyrolský architekt
Josef Jäger po vzoru letních sídel ve
Francii.
Klasicismus a empír: poslední čas velkých zámků
Antické vzory, střízlivý rozum, uměřenost a pravidelný řád: to je klasicismus a empír, umělecké slohy, který se v průběhu 18. a začátkem 19. století rozšířily z
Francie do celé Evropy. Příkladem klasicistní architektury jsou třeba
zámek Veltrusy anebo
zámek Kačina, který pro
rod Chotků navrhl drážďanský
architekt Ch. F. Schuricht. Ve stylu pozdního klasicismu s prvky empíru je postavený například
letohrádek Kinských v
Praze na Smíchově, a to podle projektu vídeňského
architekta Heinricha Kocha. Stejný autor navrhl také
Nový zámek v
Kostelci nad Orlicí.
Zámek Pohansko a další stavby
Lednicko-valtického areálu pak jsou dílem stavitelů
Josefa Hardtmutha a
Josefa Kornhäusela, kteří pracovali ve službách
Lichtenštejnů.
Secese: zámek v Novém Městě nad Metují
Během 19. století se dostaly ke slovu ještě další umělecké styly, a to
biedermeier, historismus a
secese. V té době sice už zámkům odzvonilo, ale nová doba se tu a tam projevila ve výzdobě jejich interiérů. Autentické interiéry ve stylu secese i art deco můžete vidět například v
zámku v Novém Městě nad Metují. Pocházejí ze začátku 20. století, kdy sídlo
průmyslnické rodiny Bartoňů z Dobenína upravovali architekti
Dušan Jurkovič a
Pavel Janák.
Podle Kosmovy kroniky je nejstarším hradem v Česku Přimda, postavená v roce 1121.
Hrad Preitenstein založil král Jan Lucemburský jako vysloveně vojenský objekt.
Karel IV. budoval například královský hrad Radyně a hrad Kašperk.
S přestavbou Pražského hradu a chrámu svaté Barbory je spojen architekt Benedikt Rejt.
Zámeček Humprecht pro Humprechta Jana Černína postavil barokní architekt Carlo Lurago.
Autorem projektu zámku Karlova Koruna byl mistr barokní gotiky Jan Blažej Santini.
V 17. a 18. století v Českých zemích převládal barokní styl.
Klasicismus a empír byly definovány antickými vzory, střízlivostí, uměřeností a pravidelným řádem.
Zámek Nové Hrady je známý jako malý Schönbrunn nebo české Versailles.
Konec barokního období byl typický rokokovým stylem.